Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako původním věřitelem (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše [částka] s tím, že žalovaný vyčerpal celkem [částka]. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, a to dle rozpisu plateb na každý kalendářní měsíc, který byl žalovanému dostupný on-line na účtu Creditea a o níž byl vyrozuměn e-mailem. Žalovaný však závazek nesplatil řádně a včas. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku [částka]. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován o změně věřitele. Žalobkyně tedy požaduje úhradu jistiny ve výši [částka], dlužný poplatek ve výši [částka], dlužný úrok z jistiny do zesplatnění [datum] ve výši [částka], kapitalizované úroky od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizované zákonné úroky z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroky ve výši 12,75 % p. a. z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky ve výši [částka] [datum] do zaplacení. Žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě zástupce žalobkyně.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vzal v úvahu sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, vycházel z výpisů z bankovního účtu nebo náhledu do bankovního účtu, kdy zkoumal a vyhodnocoval transakce ne běžném účtu žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně, ani žalovaný se k této výzvě, která jim byla řádně doručena, nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a smluvních podmínek ke smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu, dle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše [částka] a žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku a to dle rozpisu plateb na každý kalendářní měsíc, který byl žalovanému dostupný on-line na účtu Creditea a o níž byl vyrozuměn e-mailem.6. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalovaného č. ú. [č. účtu] poukázána platba ve výši [částka] a dne [datum] platba ve výši [částka].7. Z denní historie a zesplatnění úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný z titulu úvěrové smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně splatil celkem [částka].8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.9. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně spolu s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni.10. Z výzvy k plnění spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, a to dle rozpisu plateb na každý kalendářní měsíc, který byl žalovanému dostupný on-line na účtu Creditea a o níž byl vyrozuměn e-mailem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho již nezaplatil.12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.21. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, [právnická osoba]. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.22. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.23. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši [částka], avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nevrátil, resp. vrátil pouze částku ve výši [částka]. Žalobkyně v řízení sice obecně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, nicméně v tomto směru ničeho nedoložil, a to ani k výzvě soudu. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním. Soud proto hodnotil žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka za žalovaným byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, soud přiznal žalobkyni částku, o kterou se žalovaný vůči ní (resp. jejímu právnímu předchůdci) bezdůvodně obohatila, tj. částku [částka].24. Soud výrokem II. zamítl zbývající částku [částka] a požadované příslušenství pohledávky, tj. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum], z níže uvedených důvodů.25. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky), tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, soud nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35% v částce [částka]. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka]. Každému ze žalobců vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za čtyři úkony právní služby po [částka] dle § 7 bod 5 a § 8 advokátního tarifu. Celková výše mimosmluvní odměny tak dosáhla částky [částka]. Dále žalobkyni náleží čtyř paušální náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 cit. vyhlášky). Tedy celkové náklady řízení včetně DPH ve výši 21 % z částky [částka], činí [částka], z čehož 35 % činí přiznanou částku ve výši [částka].27. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy, osobnosti účastníků - zejména skutečnost, že na rozdíl od žalovaného nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně).