Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zbývající části žalobního nároku žalobkyně, tj. nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , přičemž společnost [právnická osoba]. nabyla předmětnou pohledávku přímo od společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „předchůdce žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši [částka], a to na její bankovní účet č. [č. účtu] a splatnost úvěru byla sjednána na [datum]. Původní věřitel poskytl žalované na její účet dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a v poslední upomínce ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho okamžité úhradě a žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne [datum]. Žalovaná byla upomínána i následně formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované ve výši [částka] činí částku [částka] nejpozději splatnou dne [datum].
2. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval předchůdce žalobkyně lustrací žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. V tomto směru však žalobkyně ničeho nedoložila. K opětovné výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku [částka], přičemž z toho byla částka [částka] započtena na jistinu a částka [částka] započteno na příslušenství (dne [datum] uhrazeno [částka] a dne [datum] uhrazeno [částka]).
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a potvrzením platbách bylo prokázáno, že žalovaná, ve smlouvě identifikovaná jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP, adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu, sjednala s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., poskytnutí finančních prostředků, které byly poskytnuty v celkové částce [částka]. Žalovaná měla finanční prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky (RPSN 4 678,99 %) do [datum].
6. Ze žádosti o sdělení informace ČSOB ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že na účet žalované č. ú. [č. účtu] byla připsána platba ve výši [částka] a ve výši [částka] dne [datum], platba ve výši [částka] dne [datum] a platba ve výši [částka] a ve výši [částka].
7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy 86367686, uzavřené dne [datum].
9. Ze sdělení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku [částka], přičemž z této částky započetl původní věřitel částku [částka] na jistinu a [částka] na příslušenství pohledávky.
10. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze tvrdila, že původní věřitel požadoval doložení příjmů, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům, nenavrhla ovšem žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, a to ani k výzvě soudu. Soud tedy tato tvrzení nemá za prokázaná.
11. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, [právnická osoba]. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši [částka], avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nevrátila. Žalobkyně v řízení sice obecně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, nicméně v tomto směru ničeho nedoložila, nikterak nezjišťovala a nezkoumala příjmy a výdaje žalované a neprovedla prověření žalované v příslušných registrech, toto neodložila ani k výzvě soudu. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním. Soud proto hodnotil žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka za žalovanou byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, soud přiznal žalobkyni částku, o kterou se žalovaná vůči ní (resp. jejímu právnímu předchůdci) bezdůvodně obohatila, tj. částku [částka], když zohlednil částečné úhrady žalované ve výši [částka] a [částka].
19. Soud výrokem II. zamítl zbývající požadované příslušenství pohledávky, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z níže uvedených důvodů.
20. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky), tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 37,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,75 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalovaná je s odkazem na § 149 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce, který je advokátem.
22. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy, osobnosti účastníků - zejména skutečnost, že na rozdíl od žalované nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně).