Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit ve výši celkem [částka], tj. jistinu, obchodní úrok [částka] a administrativní poplatek [částka], a to v 42 měsíčních splátkách po [částka] (resp. poslední ve výši [částka]), přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný hradil pouze částečně, a proto žalobkyně svoji pohledávku ke dni [datum] zesplatnila. Po zohlednění úhrad provedených žalovaným v celkové výši [částka] sestává dlužná částka v celkové výši 54 366, [částka] tj. z nesplacené jistiny [částka], nesplaceného úroku [částka], nesplaceného poplatku ve výši [částka], nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši [částka] a za dobu od zesplatnění do [datum] ve výši [částka] a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši [částka] a za dobu od zesplatnění ve výši [částka] a nákladů na upomínání ve výši [částka]. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:
5. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne [datum] elektronicky smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], v níž se označila rodným číslem, adresou, číslem bankovního účtu [č. účtu], telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši [částka] s pevným úrokem [částka], žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši [částka] a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit v 41 měsíčních splátkách po [částka] s poslední splátkou ve výši [částka]. RPSN činila 77,8%. Pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář. Dle bodu II.1.A. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše [částka]. Dle bodu II.1.B. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.1.C. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14.[právnická osoba] podmínek. Dle bodu II.2.A. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši [částka]. Dle bodu II.[právnická osoba]. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši [částka] Žalovaný svým elektronickým podpisem potvrdil, že se se sazebníkem seznámil. Na úrok měl žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradit částku [částka] a na administrativní poplatek částku [částka] (splátkový kalendář). Dopisem datovaným [datum] žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalovaného, který ke dni zesplatnění činil [částka] (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (předžalobní upomínka). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
6. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovanou uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí, prokazující, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále především z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtu žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce a výplatních pásek žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného. Žalobkyně také provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. Žalobce před podpisem smlouvy též předložil žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru, jakožto návrh smlouvy. Pro úplnost přehledu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, předložil žalobce žalovanému k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Z podkladů a informací, které předal žalovaný žalobci, vyhodnotil žalobce příjmy žalovaného na částku ve výši [částka], přičemž příjmy žalovaného byly prokázány z předložených výpisů z účtu žalovaného, výplatní pásky žalovaného a formuláře příjmů a výdajů. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobce pro výpočet bonity žalovaného vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku [částka]. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil dle výše uvedeného mechanismu při posouzení úvěruschopnosti žalovaného částku ve výši [částka]. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši [částka] tak tento rozdíl činil částku ve výši [částka]. Tato částka je pak dle žalobce dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaný disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.). Dále uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši [částka] ([částka] na jistinu, [částka] obchodní úrok, [částka] administrativní poplatek).
7. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] zřejmé, že je na hranici svých finančních možností, když zůstatek na účtu činil za toto období -[částka], příjmy žalovaného činily za toto období [částka] a výdaje [Anonymizováno] [Anonymizováno], [částka]. Žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného za období od pouze duben 2022, ovšem soud má za to, že se měla zabývat podstatně delším obdobím, než bylo činěno. Z listinných důkazů předložených k období [datum] do [datum] je totiž zcela zjevné, že příjmy žalovaného byly nedostatečné.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2390 uvedeného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnuté zápůjčky včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o zápůjčce i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu a výdajích, ovšem za pouze nedostatečné období. Navíc sdělené údaje o výdajích žalovaného byly ověřovány pouze z podkladů předložených žalovaným, které neosvědčovaly jeho příznivou majetkovou situaci umožňující pohledávku v dohodnutých termínech uhradit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, žalobkyně nezohlednila konečné zůstatky na účtu žalovaného, které byly zjevně velmi nízké a neumožňovaly řádné splácení úvěru.
21. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná, a to i s ohledem na nezákonnost dalších nároků v podobě vysoké výše sjednaných dalších poplatků spojených s poskytnutím úvěru. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši v [částka], když žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem ve výši [částka], kdy žalovaný měl ve skutečnosti uhradit pouze částku [částka], která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.). Soud tak žalobu zamítl.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.