9 C 289/2024

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 15. 10. 2024 doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) téhož dne, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 42 817 Kč s úroky z prodlení ve výši 12, 25% ročně od podání žaloby, tj. 15. 10. 2024, do zaplacení, s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalobkyně má vůči žalovanému nárok na zaplacení celkové částky 42 817 Kč z titulu žalovaným neuhrazených víceprací ve výši 30 100 Kč a dále částky odpovídající sjednanému kapitalizovanému úroku z prodlení – tj. za období od 29. 4. 2024 do 15. 10. 2024 částky 12 717,25 Kč.Žalobkyně uvedla zejména následující skutečnosti: žalobkyně je firmou s předmětem činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, mimo jiné s oborem specializované stavební činnosti. Předmětem činnosti žalobkyně je i stavba a rekonstrukce koupelen, WC a bytových jader. Dne 8. 6. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo na přestavbu koupelny, toalety, a další interiérové úpravy podle přiložené cenové nabídky v domě čp. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen: Smlouva o dílo). Přestavba koupelny byla sjednána za 213 400 Kč včetně DPH, toalety 85 000 Kč včetně DPH, další interiérové úpravy 264 800 Kč včetně DPH. Žalovaný hradil zálohové faktury, ovšem závěrečné vyúčtování a konečnou fakturu s nedoplatkem 30 100 Kč splatnou dne 28. 4. 2024 již nezaplatil. Je tak povinen i hradit „penále“ (smluvní úroky z prodlení) ve výši 0,25 % z dlužné částky.

2. V průběhu řízení žalobkyně svůj žalobní nárok a jeho skutkové vymezení postupně zpřesňovala. Zatímco v počátku žaloby vyzníval spor primárně jako „spor z faktury“ (nedoplatek konečného vyúčtování), v dalším průběhu řízení žalobkyně výslovně uvedla, že uplatňovaná jistina 30 100 Kč se týká výlučně „víceprací“, nikoli doplatku za původně sjednaný rozsah díla. Dle žalobkyně byly v průběhu realizace Smlouvy o dílo s žalovaným sjednány vícepráce, které žalovaný schválil (zejména sádrokartonový podhled s izolací a dále práce související s úpravou původních zdí, štukováním a výmalbou), žalovaný průběh prací sledoval, byl na místě přítomen a námitky měl vznést až dodatečně. Součástí víceprací měly být rovněž práce na elektroinstalaci (zejména související s rozvaděčem), které měly být žalovaným vyžádány a odsouhlaseny, za tyto vícepráce je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 600 Kč. Vyúčtování bylo žalovanému zasláno a žalovaný je neuhradil, s žalobkyní dále nekomunikoval. Žalobkyně účtovala subdodávky (např. elektro, malby) s přiměřenou přirážkou odpovídající běžné praxi.Žalobkyně dále uvedla, že má nárok na sjednané penále, tj. požadovaný úrok z prodlení, případně že má nárok alespoň na úrok z prodlení podle zákona.Dle žalobkyně tak žalovaná částka 42 817 Kč zahrnuje: částku 30 100 Kč z titulu neuhrazených fakturovaných víceprací (11 700 Kč jako rozdíl mezi sjednanými a uhrazenými zálohovými platbami na vícepráce+ 14 600 Kč za vícepráce na elektroskříň a související elektroinstalaci), též 12 717,25 Kč jako kapitalizované úroky z prodlení.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Závěrečné vyúčtování a žalovaná faktura jsou nepřezkoumatelné, neboť neobsahují srozumitelný rozpad položek, materiálu a rozsahu prací, a není z nich zřejmé, co je účtováno jako plnění dle Smlouvy o dílo a co jako vícepráce. Žalobkyně prvotně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 11 700 Kč, poté, bez potřebného odůvodnění, jej vyzvala k úhradě tvrzené dlužné částky 30 100 Kč a penále. Vícepráce byly mezi stranami sjednány pouze dle dvou konkrétních nabídek za částky 98 950 Kč a 111 711 Kč, první vystavenou fakturu na částku 98 950 Kč žalovaný uhradil v plné výši, z druhé faktury na částku 111 711 Kč zaplatil 100 000 Kč, neboť práce byly provedeny zčásti nekvalitně, žalovaný měl vůči žalobkyni i pohledávku z titulu Smlouvy o dílo. Vyúčtování žalobkyně nebylo řádné nejen před podáním žaloby, ale ani v průběhu řízení. Žalobce nepředložil ani přes výzvu soudu podrobné nacenění jednotlivých prací, zahrnujících škrábání, penetraci, štuk a výmalbu, nicméně jednotková cena za tyto práce, uvedená ve vyjádření žalobce ze dne 20.7.2025, tedy částka 267,86 Kč za jeden metr čtverečních, při výmalbě 417 m2 tvoří dohromady částku 111 697,62 Kč, nikoli částku 111 700 Kč dle celkového nacenění víceprací a tato jednotková částka byla dle názoru žalovaného vytvořena účelově až v průběhu sporu. Kromě toho v nabídce víceprací, kterou žalovaný dne 7.9.2023 e-mailem od žalobce obdržel, uvádí dvě položky, a sice 172 m2 škrábání, penetrace, lepidlo, perlinka, štuk za cenu 77 400 Kč, tedy 450 Kč za jeden metr čtvereční, a druhou položku 245 m2 penetrace a dvě vrstvy výmalby za cenu 34 300 Kč, tedy 140 Kč za jeden metr čtvereční, což jsou velice rozdílné jednotkové sazby a z nich nelze účelově v průběhu řízení vytvořit průměr.Žalovaný by i v případě řádného vyúčtování měl dlužit maximálně částku 11 700 Kč, další žalobkyní tvrzené vícepráce (dodávka elektroskříně včetně tvrzené elektroinstalace účtovaná částkou 14 600 Kč) sjednány nebyly, žalovaný je ani neodsouhlasil, dokonce o záměru je provést ani nevěděl. Žalovaný si elektroskříň vůbec neobjednal, k objednávce neměl důvod, neboť dosavadní zařízení bylo zcela funkční, což jako osoba vyučená v tomto oboru mohl řádně posoudit.Závěrečné vyúčtování bylo zcela neurčité, nepřezkoumatelné, tvrzenou pohledávku vůči žalovanému žalobkyně nedokázala odůvodnit ani v průběhu řízení Smluvní úrok z prodlení (penále) nebyl platně sjednán, případně na něj žalobkyně nemá nárok, a to zejména ve vztahu k vícepracím.Žalovaný má vůči žalobkyni navíc započitatelné pohledávky, které uplatňuje, a to: jeden kus zcizeného třífázového jističe za 1 000 Kč, třináct kusů jednofázového jističe za cenu 3 250 Kč (250 Kč za jeden kus), zvonkové trafo 1 000 Kč, vypínač na sporák za cenu 500 Kč, 9m2 vinylové podlahy dle soupisu zboží žalobce, které je přílohou Smlouvy o dílo - 9 x 726 Kč, tedy 6 534 Kč, 13 m obvodové lišty dle soupisu zboží žalobce, které je přílohou Smlouvy o dílo, 13 x 90 Kč, tedy 1 170 Kč. Část materiálu účtovaného žalobkyní měla být dle žalovaného nedodána, nepoužita nebo nebylo prokázáno její použití na díle, dílo nebylo provedeno řádně a nebylo řádně dokončeno/předáno (žalovaný namítal mimo jiné nedodělané části elektroinstalace.

4. Soud provedl ve věci dokazování, a to zejména listinami založenými ve spise (Smlouvou o dílo a související cenovou nabídkou, emailovou komunikací účastníků, dílčími i závěrečnými vyúčtováními a fakturami), a dále výslechem svědků (zejména zaměstnance žalobkyně [jméno FO] podílejícího se na nabídce a koordinaci víceprací, a subdodavatelů v oblasti elektroinstalací [právnická osoba], též [jméno FO] v oblasti zednictví, výmalby a sádrokartonů), přičemž každý z důkazů soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. dne 8. 6. 2023 uzavřeli Smlouvu o dílo, jejímž předmětem měla být „ Přestavba koupelny, toalety a další interiérové úpravy“ dle cenové nabídky (zjištěno ze Smlouvy o dílo, nesporných tvrzení účastníků);6. účastníci v průběhu realizace díla e mailovou komunikací sjednaly dvě položky víceprací: vícepráce na sádrokartonový podhled (98 950 Kč – zálohová faktura č. [hodnota], tato faktura uhrazena žalovaným v plné výši), vícepráce na štuk a malbu (111 711 Kč, zálohová faktura uhrazena č. [hodnota] ve výši 100 000 Kč). Žalovaný tak na vícepráce uhradil částky 98 950 Kč a následně částku 100 000 Kč, celkem tedy 198 950 Kč, rozdíl mezi sjednanou cenou těchto víceprací a uhrazenou částkou tak činí 11 711 Kč (zjištěno z e-mailové korespondence účastníků i jejich nesporných tvrzení);7. Vícepráce byly prováděny v nemovitosti (dále jen: Nemovitost) ve výlučném vlastnictví [jméno FO], [adresa], tj. nikoli ani zčásti ve vlastnictví žalovaného (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků co do místa provádění víceprací, co do vlastnictví nemovitosti z LV č. [hodnota] Obec [adresa], k. ú. [adresa])8. Žalobkyně, prostřednictvím svého subdodavatele [právnická osoba], provedla v Nemovitosti vícepráce na elektroinstalaci - zejména dodávka elektroskříně (zjištěno z výslechu subdodavatele [právnická osoba]), tyto vícepráce ohodnotila částku 14 600 Kč. U elektroinstalačních prací byl rozvaděč předán bez krycích dvířek, příslušná část plnění tak nebyla dokončena v kvalitě odpovídající úplnému provedení a předání.9. Dále žalobkyně, prostřednictvím svého subdodavatele [jméno FO], provedla vícepráce v Nemovitosti – výmalbu, umístění sádrokartonů a související přípravné a dokončovací práce.10. Soud má za prokázané zejména následující:11. mezi účastníky byla dne 8. 6. 2023 uzavřena Smlouva o dílo. V průběhu realizace došlo k projednání víceprací, žalovanému byly emailem zaslány dvě nabídky víceprací v částkách 98 950 Kč a 111 711 Kč; žalovaný na tyto vícepráce poskytl plnění ve výši 98 950 Kč a 100 000 Kč, tj. celkem 198 950 Kč. Vícepráce byly prováděny v Nemovitosti, která nebyla ve vlastnictví žalovaného.11. Žalobkyně uplatnila proti žalovanému v soudním řízení tvrzený nárok na jistinu ve výši 30 100 Kč, avšak její skutkové vysvětlení (z čeho se tato částka skládá a zda jde o doplatek ceny původního díla, či o další vícepráce) nebylo od počátku stabilní a bylo postupně zpřesňováno.12. Žalovaný uplatnil vůči žalobkyni zápočet v celkové výši 13 274 Kč, z toho za 9 m² nedodané a žalovaným uhrazené vinylové podlahy: 6 534 Kč, za 13 m obvodové lišty nedodané a žalovaným uhrazené ve výši 1 170 Kč a částku 5 750 Kč za odcizené elektrokomponenty.13. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.14. Podle § 2610 odst. 1 občanského zákoníku právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Podle § 2604 občanského zákoníku je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Tyto závěry vyplývají přímo ze zákona a odpovídají i judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, č. j. [spisová značka]);15. Nebylo-li ve smlouvě o dílo sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, má zhotovitel právo na zaplacení (doplacení) ceny díla i tehdy, když předávací protokol sepsán nebyl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. [spisová značka]);16. sjednají-li si smluvní strany určitý způsob a postup pro předání díla, má to důsledek, že k provedení díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým ve smlouvě, nikoli postupem jiným (včetně pouhého faktického užívání), viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, č. j. [spisová značka];17. podle § 2605 odst. 1 občanského zákoníku objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad; nepřevezme-li věřitel (objednatel) řádně nabídnuté plnění, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). V takových případech je nutno posuzovat, zda zhotovitel dílo řádně dokončil a předání řádně nabídl způsobem odpovídajícím smlouvě a povaze díla;18. žalobkyně jakožto účastník, který se domáhá zaplacení peněžitého plnění, nese v řízení břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně existence právního důvodu nároku a jeho výše - zejména u víceprací ohledně jejich sjednání, vyčíslení, odsouhlasení a provedení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. [spisová značka]).19. Soud přihlédl i k judikatuře, podle níž k neexistujícím či nedostatečně konkrétním tvrzením nelze provádět dokazování a nelze po soudu požadovat, aby sám z množství listin rekonstruoval, co mělo být sjednáno jako práce navíc; svědecká výpověď nemůže nahrazovat chybějící skutková tvrzení žalobce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. [spisová značka]). Dále soud přihlédl i k závěrům, podle nichž je v zásadě na žalobci, aby prokázal, že vícepráce byly objednány, zejména tvrdí-li žalovaný, že si je neobjednal (viz např. rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. [spisová značka]).20. K otázce, zda žalobkyně pouze zpřesňuje skutková tvrzení, anebo mění skutkový základ uplatněného nároku, soud poukazuje například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka], dle jehož závěrů „pouhá změna právní kvalifikace téhož skutku není změnou žaloby; změnou žaloby je naproti tomu uplatnění téhož plnění na základě jiného skutkového stavu“.21. Dle judikatury Nejvyššího soudu může být nosným důvodem neúspěchu zhotovitele u tvrzených změn (rozšíření předmětu a navýšení ceny) to, že změna smlouvy nebyla prokázána ani přes poučení soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, č. j. [spisová značka])22. Žalobkyně nakonec odůvodňovala žalovanou jistinu 30 100 Kč na tvrzených vícepracích, a to vícepracích specifikovaných v Rozpočtu na sádrokartonový podhled (částka 98 950 Kč), dále cenové kalkulaci štuků a malby (částka 111 700 Kč), a písemně nesjednanou dodávku elektro skříně (rozvaděč) včetně související elektroinstalace (14 600 Kč).23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tom směru, že žalovaný objednal a odsouhlasil další vícepráce na elektroinstalaci v rozsahu a za cenu 14 600 Kč. Soud též podotýká, že žalovaný se nemohl ani na úkor žalobkyně obohatit, neboť Nemovitost nebyla v jeho vlastnictví. Závěrečné vyúčtování a faktura předložené žalobkyní byly v relevantní části nepřezkoumatelné, neboť z nich nebylo možné zjistit, jaké konkrétní práce a dodávky jsou účtovány, v jakém rozsahu, a jakým způsobem žalobkyně dospěla k výsledné částce.24. Soud přihlédl mimo jiné k tomu, že svědek [jméno FO] potvrdil standardní postup sjednání víceprací přes nabídku a její emailové odsouhlasení, avšak jiné nabídky než dvě uvedené (98 950 Kč a 111 711 Kč) nepotvrdil.25. Soud dále přihlédl k výpovědi svědka [právnická osoba] k charakteru elektroprací a k závěrům o obvyklých cenách komponent, a k tomu, že rozvaděč nebyl opatřen krycími dvířky. Tato okolnost v souhrnu s nepřezkoumatelným vyúčtováním podporuje závěr, že žalobkyně neprokázala vznik ani výši uplatněné pohledávky za tvrzené vícepráce na elektroinstalaci.26. Též soud zohlednil výpověď svědka [jméno FO]. Svědkovi sice soud uvěřil, že provedl kvalitně žalobkyní objednané práce (mimo jiné žalovaný neprokázal svá tvrzení o vadách této části díla), ovšem z výpovědi tohoto svědka i z dalších důkazů nebylo možné zjistit konkrétní rozsah těchto provedených prací.27. Soud v návaznosti na výše uvedené zdůrazňuje: vícepráce (práce nad rámec původně sjednaného rozsahu díla) mohou založit nárok zhotovitele na zaplacení pouze tehdy, jsouli mezi stranami jako součást závazku řádně sjednány (tj. je zřejmé, jaké práce jsou objednávány, v jakém rozsahu, za jakou cenu, popř. jakým způsobem se cena určí), anebo je prokázán jiný právní důvod plnění. Neníli prokázáno, že objednatel vícepráce objednal (výslovně či jinak určitě akceptoval), nelze z pouhého provedení prací zhotovitelem bez dalšího dovozovat povinnost objednatele k úhradě. Pro posouzení nároku na vícepráce je přitom podstatné, aby bylo možné jasně odlišit, co bylo plněním podle původní smlouvy o dílo a co již plněním nad její rámec (víceprací). Tato identifikace musí být schopna přezkumu i v soudním řízení. V řízení o zaplacení ceny (nebo doplatku ceny) nese žalobkyně břemeno tvrzení i břemeno důkazní k tomu, že jí tvrzené práce byly objednány (resp. byly mezi stranami dohodnuty jako změna rozsahu díla) a že uplatněná částka odpovídá ceně sjednané, případně ceně určené dohodnutým způsobem, anebo (není-li cena určena) ceně obvyklé ve smyslu § 2586 odst. 2 občanského zákoníku. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), soud provedené důkazy hodnotí dle své úvahy (§ 132 o. s. ř.). Aby vyúčtování (závěrečné vyúčtování či faktura) mohlo sloužit jako způsobilý a přezkoumatelný podklad pro uplatněný nárok, musí být z něj patrno zejména: jaké konkrétní práce a dodávky jsou účtovány (popis plnění), v jakém rozsahu byly provedeny (např. množství, výměry, počet kusů, časový rozsah), zda jde o plnění původně sjednané, nebo o plnění nad rámec (vícepráce), jak byla určena cena (sjednaná pevná cena /rozpočet / jednotkové ceny/ jiný dohodnutý způsob určení), jakým způsobem je dosaženo výsledné účtované částky. Nedostatečně konkrétní vyúčtování, které neumožňuje odlišit jednotlivé položky, ověřit rozsah plnění a způsob stanovení ceny, jako je tomu v této soudem souzené věci, nemůže samo o sobě prokázat vznik a výši nároku. V řízení navíc bylo prokázáno, že například v rámci prováděných elektropracích byl rozvaděč předán bez krycích dvířek; takový stav svědčí o vadném (nedokončeném) plnění a zpochybňuje závěr o řádném provedení a předání příslušné části díla (§ 2604 a § 2605 občanského zákoníku).28. Dále soud uvádí: žalobkyně sama v řízení uvedla, že subdodávky účtovala žalovanému s přiměřenou přirážkou (cca 15-20 %). Z jí předložených podkladů však nebylo možné ověřit, že uplatněná přirážka odpovídá dohodnutým podmínkám či obvyklým zvyklostem; naopak z nich vyplývají u některých položek významné rozdíly mezi fakturovanou cenou subdodavatele a částkou uplatněnou vůči žalovanému (např. u položky elektroinstalace byla v řízení zmiňována hodnota subdodávky v řádu cca 10 000 Kč až 11 000 Kč, zatímco žalobkyně požadovala 14 600 Kč). Mimo jiné i z žalobkyní přiložených listin k závěrečnému návrhu je zřejmé, že v případě prací prováděných subdodavatelem [jméno FO] byla přirážka ještě vyšší. Za situace, kdy nebyla prokázána dohoda o ceně či způsobu určení ceny těchto víceprací a kdy vyúčtování bylo nepřezkoumatelné, nemohl soud považovat výši uplatněné částky za prokázanou (§ 2586 odst. 2 občanského zákoníku).29. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala vznik nároku na zaplacení jistiny v žalované výši, a žaloba je v části jistiny nedůvodná. Na tomto závěru nebylo možno ničeho změnit ani důkazy navrženými žalobkyní až po koncentraci řízení, proto tyto důkazy soud zamítl, a to tedy nejen z důvodu jejich nepřípustnosti. Je ovšem zřejmé z listin, které nebyly v průběhu řízení provedeny jako důkaz (listiny připojené k závěrečnému návrhu), že žalobkyně velmi pravděpodobně navyšovala částky za provedení subdodávek oproti subdodavateli fakturovaným částkám o více než 30 % (respektive má soud za to, že dodávky elektroinstalace cca o 40 %, ostatní vícepráce ještě o podstatně vyšší počet procent).30. Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku může každá strana započíst svou pohledávku proti pohledávce druhé strany; pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení (§ 1987 odst. 2 občanského zákoníku).31. I pokud by žalobkyně unesla důkazní břemeno alespoň ohledně části tvrzených víceprací, žalovaný učinil v řízení jednostranné prohlášení o započtení svých pohledávek proti pohledávce žalobkyně. Žalovaný k započtení uplatnil a vyčíslil částky v celkové výši 13 274 Kč, z toho 9 m² vinylové podlahy: 6 534 Kč, 13 m obvodové lišty 1 170 Kč, „odcizené“ elektrokomponenty 5 750 Kč. Dále žalovaný uplatnil nárok na úhradu slevy za pozdní dokončení díla, kdy tato sleva byla sjednána na částku 250 Kč za každý pracovní den nad rámec sjednaného termínu dokončení díla (dle smlouvy mělo být dílo dokončeno 4.10.2023, povolená odchylka dle smlouvy skončila 18.10.2023 a žalobce měl dílo připravené k předání žalovanému až 1. 11. 2023), za devět pracovních dnů zpoždění proto žalovaný požaduje od žalobce uhradit částku 2 250 Kč.32. Z výše citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že může každá strana započíst svou pohledávku proti pohledávce druhé strany, jakmile může požadovat uspokojení své pohledávky; započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se kryjí (§ 1982 odst. 2 občanského zákoníku). V projednávané věci žalovaný započetl zejména peněžité nároky vztahující se k žalobkyní vyúčtovanému materiálu, který nebyl prokázán jako dodaný nebo spotřebovaný na díle, a dále další konkrétně vyčíslené nároky. K těmto zápočtům soud uvádí: zápočet výše specifikovaných částek 6 534 Kč, 1 170 Kč a 2 250 Kč soud považuje za zcela důvodný a v řízení prokázaný. Pokud jde o položky uvedené pod položkou „elektrokomponenty“ (5 750 Kč) soud při stanovení obvyklých cen vyšel ze svého uvážení opřeného o výpovědi svědka [právnická osoba]. Pro účely započtení soud považuje za prokázané snížení hodnoty nejméně na jednu polovinu kupní ceny, dle vlastní úvahy stanovil tyto částky v celkové výši 845 Kč, z toho činí: třífázový jistič: 150 Kč, jednofázové jističe: 455 Kč, zvonkové trafo: 240 Kč, vypínač na sporák: 0 Kč.33. Součet položek vinyl + lišty činí 7 704 Kč; při připočtení 845 Kč za elektrokomponenty činí součet 8 549 Kč, po zápočtu částky 2 250 Kč je důvodně uplatněný zápočet nároků žalovaného vůči žalobkyni celkem 10 799 Kč. I z tohoto důvodu by případný zbytek nároku žalobkyně byl započtením v rozsahu krytí zanikl; žalobě proto nebylo možné vyhovět ani částečně.34. Soud dále podotýká: dle názoru soudu je více než pravděpodobné, že žalovaný subdodavateli žalobkyně poskytnul aspoň minimální součinnost. Lze předpokládat, že Nemovitost, která není v jeho vlastnictví, užíval a mohl mít tedy z provedení elektroinstalace (rozvodné skříně) de facto i určitý prospěch – ovšem v rozsahu v řízení netvrzeném a neprokázaném (například dodávka částečně provedeného díla – elektroskříň bez dvířek, částka nepřevyšující dle odhadu soudu 10 000 Kč). Proto se soud zabýval i možností tuto skutečnost zohlednit. I pokud by bylo možné uvažovat o tom, že by žalobkyně prokázala vznik nároku alespoň v určité části. Ovšem jak soud již výše uvedl, žalovaný v řízení uplatnil započtení svých pohledávek vůči žalobkyni, ostatní své nároky řádně nevyčíslil a ani neprokázal. I z tohoto důvodu by případný zbytek nároku žalobkyně byl započtením v rozsahu krytí zanikl; žalobě proto nebylo možné vyhovět ani částečně.35. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel při prodlení dlužníka s peněžitým dluhem požadovat úrok z prodlení; neujednajíli strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou zákonná výše.36. Soud uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi účastníky bylo platně sjednáno zvláštní (smluvní) úročení prodlení v uplatněné výši. Nadto soud pro úplnost uvádí, že při posuzování smluvního úroku z prodlení je nutno přihlížet i ke korektivu dobrých mravů a hodnotit individuální okolnosti sjednání a funkce úroku z prodlení v konkrétní věci (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka]).37. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel při prodlení dlužníka s peněžitým dluhem požadovat úrok z prodlení; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, a neujednajíli strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou právě tato zákonná výše. V rozsudku ze dne 17. 12. 2025, č. j. [spisová značka], například Nejvyššího soud uvádí, že „povinnost platit úroky a úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní“; tedy jde o akcesoritu příslušenství vůči jistině.38. Z výše uvedených důvodů, mimo jiné i s přihlédnutím, že úrok z prodlení nemůže být přiznán v případě zamítnutí žaloby co do jistiny (příslušenství sleduje osud jistiny – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2025, č. j. [spisová značka]), tak soud tak uzavírá, že neshledal ani důvod pro vyhovění tomuto vznesenému nároku.39. Výrokem I. tohoto rozsudku tak soud žalobu v plném rozsahu zamítl.40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výrokem II. tohoto rozsudku. Soud přiznal zcela v řízení úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 31 472,10 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 817 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně jedné paušální náhrady po 300 Kč (úkon učiněný do 31. 12. 2024)- z toho převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 10. 1. 2025 a 10. 4. 2025, 2 úkony za účast na jednání soudu dne 14. 5. 2025, vyjádření dne 17. 7. 2025, 2 úkony účast na jednání soudu dne 28. 1. 2026, a dále jedné paušální náhrady á 300 Kč (za úkon učiněný do 31. 12. 2025), sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 160 Kč ve výši 5 493,60 Kč.41. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení v zákonné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to k rukám zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).42. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal žádný ze zákonných důvodů pro odlišné rozhodnutí ve věci (např. aplikace § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení, poskytnutí delší lhůty k zaplacení než je lhůta zákonná).