Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 12,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [Anonymizováno] [Anonymizováno] od [datum] do zaplacení ve výši 12%.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s níže uvedeným odůvodněním: žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce [částka], a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a pravidelné poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky se splatností každého 20. dne v měsíci. Žalovaný načerpal celkovou částku [částka] a celkově uhradil částku [částka]. Jelikož žalovaný přestal úvěr včas a řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil již ničeho a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku [částka] sestávající se z dlužné jistiny [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka], smluvních pokut ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném též zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 12,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 18 434 od [datum] do zaplacení ve výši 12%. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky, přesto ničeho nezaplatil.
2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv žalobkyně uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, zohlednila jeho věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí či způsob bydlení, žalobkyně nahlédla do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.
3. K výzvě soudu ohledně prokázání úvěruschopnosti žalobkyně odkázala na skutečnosti již uvedená v žalobě, tj. zejména metodiku k prověření úvěruschopnosti a dále uvedla, že zjišťovala, zda má žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů, provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s negativním výsledkem, poukázala na skutečnost, že žalovaný svůj závazek bez problému hradil téměř rok, než došlo k zesplatnění úvěru.
4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, neboť žalobkyně a žalovaný dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Ze smlouvy označené Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr č.: [hodnota] ze dne [datum] a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec s limitem [částka], který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán ve [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem [částka].
7. Z potvrzení o ověření bonity klienta a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem [částka], je svobodný, žije u rodičů, příjem ostatních členů domácnosti [částka], měsíční výdaje domácnosti [částka]. Žalovaný byl lustrován mimo jiné v registrech SOLUS, NRKI, CEE, MVCR a to bez negativních záznamů.
8. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil na dluh celkem částku ve výši [částka] (celkem [hodnota] splátek po [částka] od května 2023 do března 2024 a dále již ničeho neuhradil)
9. Ze zesplatňujícího dopisu ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že dne [datum] byl žalovanému odeslán zesplatňující dopis na částku [částka] s výzvou k úhradě dluhu do 14 dnů.
10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvá k úhradě dlužné částky.
11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jak má žalobkyně obecně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů.
12. Soud nehodnotil ostatní předložené listiny, neboť z nich nebylo zjištěno ničeho rozhodného ve věci, případně se vztahovaly ke skutečnostem prokázaným jiným způsobem.
13. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka]. Celkem žalovaný žalobkyni zaplatil [částka].
14. Co se týče prověřování úvěruschopnosti, tak žalobkyně pouze tvrdila, že vycházela z metodiky k prověření úvěruschopnosti a dále zjišťovala, zda má žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů.
15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
25. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 ZoSÚ stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne [datum] ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného ani z výpisů z účtů ani z platebních pásek. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a jeho domácnosti, například na bydlení, jídlo, koníčky. Zda příjem žalovaného pravidelně pokrývá jeho výdaje a výdaje domácnosti, žalobkyně nezjišťovala a neověřila.
27. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
28. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., absolutně neplatné; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).
29. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), a to celkovou částku, která jí byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatných smluv, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka celkem [částka] a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku [částka]. Žalovaný tak žalobkyni nevrátil částku [částka], která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Dále soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni i účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce [částka] s odkazem na § 122 odst. 1 ZoSÚ (žalobkyně účtovala [částka] za měsíc vymáhání jednoho nároku, tj. náklady vynaložené na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek; žalovaná byla o výši nákladů vždy informována v příslušné výzvě k zaplacení, přičemž soud považuje za účelně vynaložené náklady na vymáhání obou nároků ze dvou smluv po dobu 1 měsíce.).
30. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul co do zbývající částky žalobního návrhu, tj. co do částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 12,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 18 434 od [datum] do zaplacení ve výši 12%.
31. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky (úrok z prodlení) z níže uvedených důvodů: z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní aktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný své aktuální majetkové poměry neuvedl a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky, splátkám dle neplatných úvěrových smluv a částečně i poměrům žalovaného zjištěným při poskytování úvěrů.
32. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 68 %. Žalobkyni proto náleží poměrná náhrada 36 % vynaložených nákladů řízení v částce [částka], tj. [částka]. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka]. Žalobkyni vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 14b advokátního tarifu a 1 úkon po [částka] dle § 7 bod 5 advokátního tarifu. Dále žalobkyni náleží 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§14b odst. 6 písm. a) AT) a po jeden po [částka] (§ 13 AT) tj. celkem [částka]. Dále žalobkyni náleží DPH ve výši 21 % z částky [částka], tj. celkem částka [částka] z čehož 36% činí přiznanou částku ve výši [částka].
33. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalobkyni tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť nebyl shledán důvod pro její prodloužení.