9 C 328/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s níže uvedeným odůvodněním: žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Žalovaná byla na základě smlouvy oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce [částka], a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Žalovaná načerpala celkovou částku [částka] a celkově uhradila částku [částka]. Jelikož žalovaná přestala úvěr včas a řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila již ničeho a zůstala žalobkyni dlužna celkovou částku [částka] sestávající se z dlužné jistiny [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje po žalované též zaplacení příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok ve výši [částka] (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26.28 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od [datum] do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne [datum], z částky [částka]), úrok ve výši 26,28 % ročně ode dne [datum] do zaplacení z částky [částka]. (obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení), úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši [částka] (kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu, tedy ode dne následujícího po uplynutí 14denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne [datum], přiložené k návrhu na vydání EPR, ode dne [datum] do dne [datum], tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 12 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut), úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky [částka] (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut)

2. K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv žalobkyně uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované, zohlednila její věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí či způsob bydlení, žalobkyně nahlédla do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.

3. K výzvě soudu ohledně prokázání úvěruschopnosti žalobkyně odkázala na skutečnosti již uvedená v žalobě, tj. zejména metodiku k prověření úvěruschopnosti a dále uvedla, že zjišťovala, zda má žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů, provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s negativním výsledkem, poukázala na skutečnost, že žalovaná svůj závazek bez problému hradila téměř rok, než došlo k zesplatnění úvěru.

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, neboť žalobkyně a žalovaná dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (právní zástupce žalobkyně výslovně podáním ze dne [datum], žalovaná nereagovala na výzvu a soud její souhlas tedy podle § 115a ve spoj. S § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu, kdy žalovaná byla na základě smlouvy oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce [částka], a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Smlouva byla uzavřena jakožto smlouva o bezúčelovém revolvingovém úvěru ve výši [částka], s roční úrokovou sazbou 26,28 % a měsíční úrokovou sazbou 2,19 %. Soud zjistil, že tato smlouva o úvěru byla sjednána jako „šikovný účet“, což znamená, že se uplatní RPSN ve výši 29,70 % ročně. Ze smlouvy soud též zjistil, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], s čistým měsíčním příjmem [částka], celkový příjem domácnosti činí [částka]. Žalovaná nemá vyživované děti a souhlasila s pojištěním pro případ pracovní neschopnosti, ztráty příjmu, hospitalizace, invalidity a úmrtí následkem úrazu.

7. Soud z předloženého dokumentu Karta klienta zjistil, že žalovaná je zaměstnankyně s čistým měsíčním příjmem [částka], příjem ostatních členů domácnosti činí [částka] a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti jsou [částka]. Stav klientky je vdova a nemá vyživované děti. Dále soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala klientku v několika registrech (SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, MVCR aj.), a to s výsledky „OK“ nebo „Ověřeno“, a žalovaná nebyla nalezena v insolvenčním rejstříku ISIR.

8. Z Ověření bonity MLS soud zjistil, jak má žalobkyně obecně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti svyých klientů a jak žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy č. [hodnota] provedla kontrolu bonity žalované prostřednictvím výpočtu MLS (maximální limit splátky), který ověřuje schopnost žalované splácet úvěr s ohledem na jeho příjmy, výdaje, životní minimum a další závazky, výpočet [jméno FO] zahrnuje příjem žalované a domácnosti, životní minima dle MPSV, normativní náklady na bydlení podle údajů ČSÚ, splátky dalších závazků z registrů NRKI a reálné výdaje uvedené žalovanou.

9. Soud z předložené Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] zjistil, že žalovaná, byla dne [datum] vyzvána k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. [hodnota] ve výši [částka], a to obratem, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, přičemž věřitel upozornil, že v případě neuhrazení částky hrozí další sankce, soudní řízení a následná exekuce majetku.

10. Soud z předložené Předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] zjistil, že žalovaná byla takto vyzvána k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum], přičemž dlužná částka k tomuto dni činí [částka]. Vyzvána byla k zaplacení nejpozději do [datum], s upozorněním, že pokud nebude částka uhrazena, bude zahájeno soudní řízení a dlužná částka bude navýšena o soudní náklady.

11. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný načerpal celkovou částku [částka] a celkově uhradil částku [částka].

12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka]. Celkem žalovaný žalobkyni zaplatil [částka].

13. Co se týče prověřování úvěruschopnosti, tak žalobkyně pouze tvrdila, že vycházela z metodiky k prověření úvěruschopnosti a dále zjišťovala, zda má žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. Nijak kriticky nezkoumala pravdivost poskytnutých údajů žalovanou, výpisy z účtů žalované, ani další skutečnosti svědčící o tom, zdali bude žalovaná schopna úvěr řádně splácet či nikoli, nechala dále zcela bez povšimnutí žalovanou sdělený „další měsíční příjem domácnosti ve výši [částka] “, u nějž se ani nedotazovala, z jakého zdroje má pocházet.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

24. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 ZoSÚ stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

25. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU – druhého senátu – ze dne [datum] ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak nezkoumala příjmy a výdaje žalované ani z výpisů z účtů ani z platebních pásek. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a jeho domácnosti, například na bydlení, jídlo, koníčky. Zda příjem žalovaného pravidelně pokrývá jeho výdaje a výdaje domácnosti, žalobkyně nezjišťovala a neověřila.

26. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

27. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., absolutně neplatné; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

28. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), a to celkovou částku, která jí byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatných smluv, kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla žalobkyní poskytnuta částka celkem [částka] a celkově žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka]. Žalovaná tak žalobkyni nevrátila částku [částka], která představuje výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně a kterou je žalovaná povinna vrátit.

29. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul co do zbývající částky žalobního návrhu, tj. co do částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za období do [datum], úrokem 12 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně.

30. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky (úrok z prodlení) z níže uvedených důvodů: z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní aktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná své aktuální majetkové poměry neuvedla a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalované, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky, splátkám dle neplatných úvěrových smluv a částečně i poměrům žalovaného zjištěným při poskytování úvěrů.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 48,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,27 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

32. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Při zohlednění procesní aktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná své aktuální majetkové poměry neuvedla a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky, splátkám dle neplatných úvěrových smluv a částečně i poměrům žalovaného zjištěným při poskytování úvěrů. Proto soud rozhodl tak, že je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.