9 C 349/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v [adresa] dne [datum], doplněnou vyjádřením ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněných povinností žalovaného jednak ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou uzavřela se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] a jednak ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum], přičemž pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši [částka], dále paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši [částka] a za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná do [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] ve výši [částka] s tím, že celkem žalovaná uhradila [částka]. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině úvěru [částka], úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala úrok vyčíslený od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do [datum] ve výši [částka] a dále úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná přes předžalobní výzvu doručenou dne [datum] dlužnou částku neuhradila.

2. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši [částka], dále paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši [částka] a za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná do [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] ve výši [částka] s tím, že celkem žalovaná uhradila [částka]. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině úvěru [částka], úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala úrok vyčíslený od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do [datum] ve výši [částka] a dále úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná přes předžalobní výzvu doručenou dne [datum] dlužnou částku neuhradila.

3. K výzvě soudu žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnosti žalované lustrací žalované z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS, BRKI, NRKI. Dále byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové a jiné poměry a tyto informace od žalované uvedené v žádosti o úvěr ze dne [datum] a ze dne [datum] byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované (důchodový výměr). Z těchto vyplývá, že žalovaná byla poživatelkou invalidního důchodu a výše měsíčních příjmů činila dle první žádosti úvěr [částka] a výdajů [částka], použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku [částka]. Výše měsíčních příjmů činila dle druhé žádosti úvěr [částka] a výdajů [částka], použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku [částka].

4. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně, ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Na základě předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Žalovaná dne [datum] žádala právního předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba]., o poskytnutí úvěru v částce [částka]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná měla dále podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s úrokem v pevné výši [částka], paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši [částka] a za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka], tj. celkem [částka] (zjištěno ze Smlouvy o úvěru a předpisu splátek). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši [částka] (zjištěno z transakční historie). V rámci ověření úvěruschopnosti byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové a jiné poměry, kdy uvedla, že je poživatelkou invalidního důchodu, výše měsíčních příjmů činila [částka] a výdajů [částka] (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne [datum]).

7. Dále žalovaná dne [datum] žádala právního předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba]., o poskytnutí úvěru v částce [částka]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná měla dále podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s úrokem v pevné výši [částka], dále paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši [částka] a za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka], tj. celkem [částka] (zjištěno ze Smlouvy o úvěru a předpisu splátek). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši [částka] (zjištěno z transakční historie). V rámci ověření úvěruschopnosti byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové a jiné poměry, kdy uvedla, že je poživatelkou invalidního důchodu, výše měsíčních příjmů činila [částka] a výdajů [částka] (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne [datum]).

8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně oznámení).

9. K zaplacení dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby doručené dne [datum]. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho již nezaplatila.

10. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

20. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

21. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je tedy, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

22. Z výše uvedeného lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalované, resp. její úvěruschopnost, když vycházela pouze z tvrzení žalované o příjmech a výdajích, přestože mimo jiné měla mít důvodnou pochybnost o správnosti těchto tvrzení, též o schopnosti žalované úvěry splácet i s ohledem na skutečnost, že byla poživatelkou invalidního důchodu. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou tak absolutně neplatným právním jednáním. Žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni pouze částku odpovídající bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatných smluv, a které dosud nesplatila.

23. Soud tak vyhověl žalobě co do částky [částka], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a co do zbývajícího nároku žalobu, jak je uvedeno ve výroku II., zamítnul.

24. Soud zamítl i žalobkyní požadované úroky z prodlení. § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Jde tedy o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náklady by náležely procesně úspěšnější žalované. Jelikož však žalované v průběhu řízení nevznikly žádné náklady, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

26. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalované, a s ohledem na předložené listinné důkazy, stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalované, její možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy, osobnosti účastníků - zejména skutečnost, že na rozdíl od žalované nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně).