9 C 372/2022

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 135 914,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpané peněžní prostředky 72 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 799,47 Kč vždy k 15. dni v měsíci, společně s úrokem z úvěru ve výši 17,90 % ročně a dalšími poplatky podle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 134 605,21 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 21 174,87 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 727,60 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 309 Kč. Žalobkyně vlastnické právo k žalované pohledávce nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původní věřitelkou [právnická osoba] Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení sjednané úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne [datum] prostřednictvím dožádaného soudu na adrese [adresa].

3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu na [země]. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

4. V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], proti [jméno] [příjmení]). [obec] poskytnutí služby (zřízení a vedení účtu) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.

5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

6. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyně žalobkyně splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 3 799,47 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru ve výši 17,90 % ročně a poplatky podle smlouvy a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry a ceník právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne [datum], akceptací návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry [právnická osoba], ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby účinným od 1. 10. 2018). Žalovaný úvěr v celé výši vyčerpal, a to převodem na účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru).

9. Čerpané peněžní prostředky však žalovaný včas a řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy v souladu s produktovými podmínkami ke dni [datum] zesplatnila a dopisem z téhož dne o tom informovala žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky (prokázáno produktovými podmínkami a prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne [datum]).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. a následně dne [datum] [právnická osoba] a.s. postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]). O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne).

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
12. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
23. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
24. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne [datum] ve věci C [číslo]: [právnická osoba] s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z průměrných obratů žalovaného na účtu, příjmu žalovaného a odhadnutých výdajů na základě historických dat z ČSÚ, z nichž získala disponibilní částku žalovaného, přičemž tuto částku zhodnotila jako dostatečnou i vzhledem k jiným závazkům žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tím, že pro žalovaného vedla jeho běžný účet, měla dostatek informací o finanční situaci a platební morálce žalovaného, přesto vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného a úvěr mu poskytla. Jiné příjmy, než které se objevovaly žalovanému měsíčně na účtu, nebyly právní předchůdkyni žalobkyně známy. Soud však z žalobkyní předložených listinných důkazů, mimořádného výpisu z účtu [číslo] má za to, že v době uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí již žalovaný nebyl schopen dostát svým peněžním závazkům, když jeho měsíční výdaje převyšovaly jeho měsíční příjmy, které navyšoval dalšími úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně nevyhodnotila jí známé informace správně, neboť jediným závěrem již ze samotných pohybů na účtu žalovaného mělo být, že žalovaný nebude schopen peněžní prostředky čerpané z kontokorentu splácet.
25. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
26. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně – banka, jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 z.č. 81/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).
27. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), na kterou byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 o. z., tj. částku, kterou na základě Smlouvy o půjčce na kliknutí, resp. z titulu bezdůvodného obohacení, obdržel, a kterou dosud nevrátil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 167 000 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 87 176,75 Kč. Stále tak žalovaný žalobkyni dluží částku 79 823,25 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného ([datum]), tj. ode dne [datum] až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 79 823,25 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení ve výši požadované žalobkyní 8,5 % ročně, neboť soud je vázán návrhem žalobkyně a nemůže přiznat výši úroku z prodlení vyšší, než žalobkyní navrhovanou.
28. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu zamítnout co do částky 56 090,96 Kč, kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 21 174,87, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 727,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 134 605,21 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 134 605,21 Kč od [datum] do zaplacení.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 79 823,25 Kč, tedy z 59 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 56 090,96 Kč, tedy z 41 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 18 % (59 % - 41 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 437 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 135 914,21 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 250 Kč ve výši 3 622,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 18 % z částky 26 309,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 4 736 Kč.
30. Lhůta k plnění byla dána delší než zákonná, a to s přihlédnutím absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a skutečnosti, že má soud uložit žalovanému plnění ve lhůtě odpovídající jeho majetkovým možnostem a schopnostem. Protože byl ovšem žalovaný ve věci nečinný, stanovil soud lhůtu k plnění nikoli dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (3 dny od právní moci rozsudku), ale lhůtu delší, 30 dnů od právní moci rozsudku, tak aby bylo v možnostech žalovaného dluh splnit dobrovolně, případně dohodnout s žalobkyní možnost splátkového kalendáře.
31. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.