Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 102/2024

Soud: Okresní soud v MělníkuDatum rozhodnutí: 14. 5. 2024Č. j.: 10 C 102/2024-49Samosoudce: Mgr. Oldřich KajzrAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 8. 2024Předmět řízení: o 33 600 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSME:2024:10.C.102.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o zápůjčcesmlouva nájemníneplatnost právního jednáníinsolvencebezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (80) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši [částka] a ve výši 5,94 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši [částka] a ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], IČO: [IČO]) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka] a žalovaná se zavázala jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši celkem [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí na jistině [částka], na dlužných úrocích za dobu trvání smlouvy [částka], na dlužném poplatku za administrativní činnost [částka] a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso částku [částka], příslušenství se skládá z kapitalizovaných úroků z prodlení a z kapitalizovaných smluvních úroků a z dále běžících úroků z prodlení a úroků smluvních od data postoupení pohledávky do zaplacení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Následně žalobkyně před zahájením jednání vzala žalobu bez uvedení důvodu zpět v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši [částka] a ve výši 5,94 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud proto řízení v této části postupem dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil.

3. Žalobkyně se nadále domáhá úhrady [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši [částka] a ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaná se nevyjádřila.

5. Soud věc projednal při nařízeném jednání, ke kterému se nedostavila řádně předvolaná žalovaná bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), kdy vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], včetně smluvních podmínek a ceníku. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí jistiny ve výši [částka] v hotovosti. RPSN činila 206,15 % /viz smlouvu o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č. l. 17 – 18 p. v./. Žalovaná se však se splácením splátek dostala do prodlení., když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované uvedená v příloze č. [hodnota] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh na č. l. 21 – 26, oznámení na č. l. 27 – 27 p. v./. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužných částek /viz předžalobní výzvu na č. l. 28 – 29/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.1. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila v předloženém formuláři nazvaném jako „karta zákazníka“ ze dne [datum], ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje, avšak tyto nesprávně vyhodnotila. Dle údajů uvedených ve formuláři byla žalovaná zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba]. na pozici skladník, kdy její čistý příjem činil částku ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná bydlela v samostatné domácnosti jako „nájemník“ s partnerem a neuvedla žádné nezaopatřené dítě. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že výdaje na bydlení žalované (nájem, inkaso, energie) jsou ve výši [částka] a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka], přičemž žádné další výdaje (např. splátky úvěrů) uvedeny nebyly. Celkem tedy měsíční výdaje ve výši [částka]. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny mzdovým výměrem a výplatními páskami, které byly soudu doloženy s nekompletní smlouvou o nájmu /viz kartu zákazníka na č. l. 19 – 20 p. v., mzdový výměr na č. l. 40, smlouvu o nájmu bytu na č. l. 40 p. v., avšak nekompletní/. Z výše uvedeného soud uzavírá, s přihlédnutím k předloženým listinám, žalovaná nemohla být s měsíčními výdaji pohybujícími se kolem částky [částka] až [částka] (nadto fakticky nedoloženými, když předložená nájemní smlouva nebyla kompletní a ničím nepodloženými osobními výdaji v orientační částce [částka]) schopna úvěr s měsíční splátkou [částka] splácet. Částka, která by žalované zbývala, je tak zcela minimální, ponechávající pouze malý prostor v případě nesprávného posouzení úvěruschopnosti, přičemž z žalobkyní uvedených tvrzení a doložených listin má soud stále vážné pochyby o správnosti ověření celkové majetkové situace žalované v době uzavírání spotřebitelského úvěrů. Zejména ve vztahu k výdajům lze mít pochybnosti za situace, kdy předložená nájemní smlouva nebyla kompletní (chybí část s podpisy). S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.2. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ v obou případech nedostála.

17. Soud dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároků vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto nárok žalobkyně dle žaloby v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem [částka]) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky. Stran příslušenství pohledávek v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka.

22. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalované.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací