Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úroky z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně ve své žalobě (původně podané k Obvodnímu soudu pro [adresa]) uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve lhůtě do [datum]. Společně s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí [částka], poplatek za volitelnou službu „Expresní pojednání žádosti“ ve výši [částka], poplatek za volitelnou službu „SMS servis“ ve výši [částka] a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, jehož kapitalizovaná výše činí [částka]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.uveracek.cz. Totožnost žalovaného byla ověřena z poskytnuté fotokopie občanského průkazu, lustrací dokladu v databázi Ministerstva vnitra a ověřením údajů prostřednictvím bankovního účtu žalovaného, který za účelem ověření poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum], avšak ve lhůtě splatnosti jej žalobkyni nesplatil. Žalovanou částku [částka] s příslušenstvím představuje jistina ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatky za volitelné služby ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka], a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. I přes výzvu žalobkyně žalovaný doposud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný k výzvě soudu sdělil, že žádá o splátkový kalendář po [částka] měsíčně, jelikož je ve špatné finanční situaci, přítelkyně mu onemocněla, stará se sám o syna a nemůže proto chodit často do práce. Veškeré náklady hradí sám. K jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Žalobkyně se k výzvě soudu ohledně souhlasu se splátkami nijak nevyjádřila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný je podnikající fyzickou osobou vedenou v živnostenském rejstříku pod identifikačním číslem [hodnota] se sídlem na adrese [Adresa žalovaného], s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona /viz výpis ŽR na č. l. 47 spisu/. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní „smlouvu o úvěru“, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout [částka] výlučně na rozvoj podnikání žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35% měsíčně z výše jistiny, s poplatkem za službu „expresní projednání žádosti“, poplatkem za službu „SMS servis“ ve výši [částka], a to ve lhůtě do 30 dnů od poskytnutí jistiny/viz smlouva o úvěru na č. l. 11-12 spisu, kopie OP na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] dne [datum] částku ve výši [částka] /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 14 spisu/. Žalovaný ničeho neuhradil a následně byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla odeslána dne [datum], se stanovením třídenní lhůty k dobrovolnému plnění /viz výzva k úhradě na č. l. 36 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil a ani jinak to nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Žalobkyně v řízení netvrdila, že by před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Soudu sice byla doložena listina „posouzení úvěryschopnosti č. [hodnota] “, ve kterém jsou příjmy odhadnuty na částku [částka], za poslední 3 měsíce je však konstatováno, že příjem byl [částka], [částka] a [částka], běžné výdaje jsou pak stanoveny na částku [částka], ubytování na [částka] a splátky úvěru na [částka] /viz posouzení úvěryschopnosti na č. l. 13 spisu/ Tyto údaje však nejsou souladné s výpisy z účtu žalovaného. Z výpisu není možné zjistit výdaje na bydlení, běžné náklady žalovaného převyšují zmíněných [částka] a rovněž je z nich patrno, že již před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru měl žalovaný jiné závazky ([právnická osoba]., [právnická osoba]., Kamali). Na konci měsíce ledna 2024 byl zůstatek na účtu žalovaného [částka], na konci měsíce února [částka], na konci měsíce března [částka]. Již z těchto výpisu je zřejmé, že žalovaný neměl žádné další prostředky, ze kterých by byl schopen jakékoliv nové závazky plnit /viz výpisy z účtu žalované na č. l. 23-29 a dále č. l. 31-35 spisu/.
6. Žalobkyně se z ústního jednání soudu řádně a včas omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
16. Přestože žalobkyně označila listinu, kterou se měl žalovaný zavázat ke splacení úvěru společně s poplatky a úroky za jeho poskytnutí jako smlouvu o podnikatelském úvěru, nelze přisvědčit tomu, že by žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy v pozici podnikatele. Žalovaný je veden v živnostenském rejstříku jako podnikající fyzická osoba provozující volnou živnost, to však neznamená, že veškerá právní jednání žalovaný činí jako podnikatel. Žalovaný jedná jako podnikatel, jedná-li v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně sama uvedla, že jejím předmětem činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů, je tedy znalá poměrů a povinností vyplývající z poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je vždy povinna ověřovat údaje uvedené žadatelem o poskytnutí úvěru, stejně jako posoudit, zda žadatel o úvěr vystupuje v pozici podnikatele nebo spotřebitele a případně mu poskytnout spotřebitelskou ochranu. V případě žalovaného jediným údajem, který hovoří o poskytnutí podnikatelského úvěru je uvedení IČ a účel úvěru, avšak z těchto údajů nelze dovodit, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Pouhé uvedení identifikačního čísla podnikající fyzické osoby (IČ) na úvěrové smlouvě neznamená, že osoba ji uzavírající jedná v pozici podnikatele, neboť pokud by tomu tak bylo, šlo by o návod na obcházení ochrany spotřebitele tím způsobem, že by věřitel „donutil“ žadatele o úvěr požádat o živnostenské oprávnění, aby se vyhnul svým povinnostem vyplývajícím ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto kontextu je třeba poznamenat, že pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nezbývá než konstatovat, že žalovaný nevystupoval při uzavírání smlouvy v pozici podnikatele, neboť žalobkyně k této skutečnosti neměla žádných jiných tvrzení ani důkazů. Z výpisu účtu, které žalovaný žalobkyni zaslal je patrno, že účet, na který byly prostředky poukázány, je účtem, ze kterého žalovaný uspokojuje běžné spotřeby. Nejedná se o účet, ze kterého by byly hrazeny jeho podnikatelské aktivity. Žalovaný by vystupoval v pozici podnikatele pouze pokud by se žalobkyni podařilo prokázat, že jednal v rámci své podnikatelské činnosti, avšak v tomto ohledu žalobkyně ničeho netvrdila, natož aby prokázala.
17. V kontextu předmětné úvěrové smlouvy se uvedení IČ, bez jakékoliv další specifikace žalovaného jako podnikatele, jeví jako účelové jednání, kterým mělo dojít k derogaci poměrně přísné úpravy ochrany spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Takové jednání je třeba posoudit podle jeho pravé povahy v souladu s § 555 odst. 2 o. z., tedy jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, resp. nebyl prokázán opak, na nějž se vztahují ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, včetně stanovené povinnosti poskytovateli spotřebitelského úvěru, žalobkyni, zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 86 ZoSÚ. Žalobkyně však k této skutečnosti ničeho netvrdila ani nedoložila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ.
18. Žalobkyně tak poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku [částka] bez právního titulu (s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne [datum]. S ohledem na tří denní lhůtu, v níž žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala, se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
19. Ohledně požadavku na zaplacení částky [částka], představující smluvní úrok v kapitalizované výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatky za volitelné služby ve výši [částka], soud žalobu zamítl, neboť úvěrová smlouva, o kterou by bylo možné uplatněné nároky opřít, je absolutně neplatná. Stejně postupoval ohledně uplatněného nároku na úroky z prodlení z této částky a předcházející datu prodlení žalovaného s úhradou bezdůvodného obohacení, včetně úroku přesahující zákonem stanovenou výši (výrok II).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalovaného nepatrně předčil úspěch žalobkyně, avšak žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.