Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše [částka], a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 14,75 % ročně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], a to v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze [částka]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině [částka], na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení) částku [částka] a smluvní pokutě částku ve výši [částka]. Kapitalizovaný úrok činí [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka]. Příslušenství tvoří také dále běžící úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny [částka], který žalobkyně požaduje pro zákonný úrok z prodlení od [datum] a běžící úrok od [datum], oba do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše [částka]. Uvedený úvěr měl být žalované žalobkyní poskytnut do 3 pracovních dnů od úspěšného ověření údajů žalované, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 14,75 % ročně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], který se skládal z úroku ve výši [částka], částky za zpracování úvěru ve výši [částka], částky za rozšířenou službu komfortního poskytnutí a splácení ve výši [částka], a částky za flexibilní splácení ve výši [částka]. Úvěr včetně poplatků se žalovaná zavázala splácet v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka]. RPSN činila 192,45 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz smlouvu o úvěru na č. l. 16 spisu, smluvní podmínky smlouvy na č. l. 17 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], se splácením splátek se však dostávala do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum] /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek založené v ISAS, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum], ve které bylo žalované umožněno dlužnou částku uhradit ve lhůtě do [datum] /viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně soudu předložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr /viz zákaznická karta na č. l. 18 spisu/, ve které je uvedeno, že žalovaná žila v nájmu, byla vdovou, její vzdělání bylo základní, pracovala na plný úvazek na pozici uklízečky u zaměstnavatele [jméno FO], IČO: [IČO]. Její příjem měl činit [částka], další příjem domácnosti měl činit [částka]. Žalovaná však měla mít pouze jeden příjem. Běžné měsíční výdaje žalované měly být [částka]. Žalobkyně nedoložila, že by však tyto skutečnosti byly právní předchůdkyní žalobkyně jakkoliv ověřeny a zkoumány. Pokud pak žalobkyně uvádí, že příjem žalované měl být [částka], ač ona sama ve formuláři uvedla, že má pouze jeden příjem, a to ve výši [částka], měla se právní předchůdkyně žalobkyně zaměřit právě na ten další tvrzený zdroj příjmu domácnosti žalované ve výši [částka] a po žalované požadovat například doložení výpisu z jejího bankovního účtu, ze kterého by finanční situace žalované v době poskytnutí úvěru byla zřejmá. Právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně dostatečně, nebo to alespoň soudu v tomto řízení nebylo prokázáno. Soud žalobkyni k doplnění jejich tvrzení a označení důkazů písemně vyzval, žalobkyně na výzvu reagovala pouze sdělením, které nebylo podloženo jakýmikoliv důkazními návrhy. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].
14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
17. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od [datum] soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení na straně žalované, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v rámci žaloby uvedla, že žalovaná na svůj dluh již uhradila plnění ve výši [částka], soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající dosud nesplacené části poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
20. Žalovaná se zároveň nezaplacením dluhu do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zákonný úrok z prodlení však nebyl ze strany soudu přiznán za celé období, jak uplatnila žalobkyně, tj. od [datum]. A to z důvodu, že dle předžalobní výzvy ze dne [datum], u které má soud za to, že se dostala do sféry dispozice žalované, měla žalovaná možnost dobrovolně splnit svůj dluh ve lhůtě do [datum]. Jelikož tak neučinila, má soud za to, že od [datum] je se splněním svého dluhu v prodlení.
21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.