Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr s počátečním disponibilním limitem [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši [částka] za účelem úhrady kupní ceny zboží (pohovky u obchodníka [právnická osoba].). K dalšímu čerpání úvěrového rámce již ze strany žalovaného nedošlo. Žalovanému tak byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 39,99 % ročně a pojištěním ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] od smlouvy odstoupila, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně příslušenství. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], dlužné poplatky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje v rámci příslušenství úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovým závěrům: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]., IČO: [IČO]), prostřednictvím zprostředkovatele (prodejce) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše [částka] s tím, že první čerpání bude na nákup pohovky ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla tyto peněžní prostředky v souladu se smlouvou na účet prodejce dne [datum]. Žalovaný se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 39,99 % ročně v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] a dále hradit poplatky dle sazebníku. /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru na č. l. 8-13, výpis z bankovnictví na č. l. 32/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pobírá důchod v částce [částka] měsíčně, na bydlení vydává měsíčně [částka] /viz zprávu o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 38–40/. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu /viz tabulku umoření na č. l. 16, odstoupení od smlouvy na č. l. 15./ Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17, smlouvu o postoupení pohledávky na č. l. 18-22/. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy také předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz upomínku na č. l. 14, předžalobní upomínku na č. l. 23/. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o úvěru poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] v souladu se smlouvou na účet prodejce. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti její právní předchůdkyní sice tvrdila, avšak nijak neprokazovala. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů uvedených žalovaným, kdy zjistila příjem žalovaného z důchodu ve výši [částka] a náklady na bydlení ve výši [částka]. Žalobkyně však nepředložila soudu žádné listiny k ověřování příjmové a výdajové stránky žalovaného, není tedy patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z důkazů, které byly soudu předloženy, nemohl soud uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18 v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK).
15. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem [částka], žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat neuhrazenou jistinu ve výši [částka], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo odstoupení od smlouvy a výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum], která měla být žalovanému doručena dne [datum], kdy účinky odstoupení nastávají okamžikem doručení. Od [datum] je pak dlužník s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, tj. od [datum], a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).
16. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvních pokut. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 50,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.