Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a zřízení kreditní karty, na základě níž mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše [částka], a žalovaný se zavázal karetní úvěr splatit s úrokem ve výši 27,9 % ročně, pojistným a dalšími poplatky stanovenými ve smlouvě, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný úvěr prostřednictvím kreditní karty postupně čerpal až do výše [částka], nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když se dostal do prodlení splátek, přičemž na úvěr uhradil celkem pouze [částka]. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši celkem [částka], pojistné ve výši celkem [částka], smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši [částka] (4 × [částka]), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], vše kapitalizováno ke dni [datum], a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a zřízení kreditní karty, na základě níž mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše [částka], a žalovaný se zavázal karetní úvěr splatit s úrokem ve výši 27,9 % ročně, pojistným a dalšími poplatky stanovenými ve smlouvě, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % ze sjednaného úvěrového rámce. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pracovní neschopnosti, trvalé invalidity a úmrtí, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce [částka]. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši [částka] za každou jednotlivou upomínku /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 – 19 spisu/. Žalovaný úvěr prostřednictvím kreditní karty čerpal ve výši [částka], se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 25 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 26 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen „MLS“), a to jednak pro samotného žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši [částka] čistého měsíčně, ani další tvrzené příjmy ostatních (blíže nespecifikovaných) členů domácnosti ve výši [částka], když žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů, žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet [jméno FO] žalovaného vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima domácnosti. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází). K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků za odeslání upomínek ve výši celkem [částka], pojistného ve výši celkem [částka], smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši [částka] (4 × [částka]) a smluvních úroků zamítl.
14. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem [částka]) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 26,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.