Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částky [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr ve výši [částka], a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši [částka], nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání 2 upomínek ve výši [částka] ([částka] za každou upomínku), příslušenství se skládá z běžícího úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně. Identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím SMS kódu, potvrzeného z tel. čísla [tel. číslo], z osobních dokladů žalovaného, tj. občanského průkazu a řidičského průkazu a prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalovaného ve výši [částka]. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet dle obchodních podmínek a sazebníku ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. RPSN činila 436 %. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces, odeslání upomínek v paušální výši [částka] za každou jednotlivou upomínku/viz smlouvu o úvěru na č. l. 8-15 spisu, včetně přílohy č. [hodnota] posouzení úvěruschopnosti na č. l. 16-28 spisu, předsmluvní informace na č. l. 29-34 spisu, kopie OP na č. l. 68-69 spisu, kopie ŘP na č. l. 67 spisu, doklad o platbě za účelem ověření totožnosti na č. l. 36 spisu/. Žalovaný dne [datum] úvěr ve výši [částka] čerpal, se splácením splátek se však dostával do prodlení. /viz detail pohybu na č. l. 35 spisu, sdělení banky na č. l. 51–52 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, kterou došlo i ke zesplatnění úvěru a tento se stal ke dni [datum] splatným /viz předžalobní výzva, oznámení o zesplatnění na č. l. 41 spisu/. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil, sama žalobkyně přiznala přijaté plnění ze strany žalovaného ve výši [částka], kdy tuto částku započetla zcela na úroky, dle sdělení banky žalovaného byly z účtu žalovaného na účet žalobkyně uhrazeny platby v celkové výši [částka] /viz příloha č. [hodnota] sdělení banky na č. l. 53 spisu/.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. V příloze ke smlouvě označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jsou uvedeny příjmy žalovaného ve výši [částka], aniž by tyto příjmy byly jakkoli doloženy. Výdaje žalovaného jsou uvedeny pouze jako výdaje na bydlení ve výši [částka], žádné jiné výdaje uvedeny nejsou. Žalobkyně tak výši příjmů a výdajů, z nichž při posuzování úvěruschopnosti vycházela, pouze zaznamenala, aniž by jejich výši jakkoli ověřila (např. nájemní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu). Dále žalobkyně konstatovala, že žalovaný má výbornou platební morálku a zároveň, že výše jeho měsíčních závazku před poskytnutím předmětného úvěru již činila [částka] měsíčně. Výpisy z bankovního účtu, ze kterých měla žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházet pak přiloženy k žalobě nebyly a soudu nebyly doloženy ani k písemné výzvě. Nutno podotknout, že i samotné částky, ze kterých žalobkyně měla při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházet pak neodpovídají údajným zjištěním, které měla žalobkyně učinit z výpisů z účtů žalovaného. Kdy dle výpisů pak měl být příjem žalovaného [částka]. Na bydlení měl žalovaný vynaložit [částka]. Náklady domácnosti žalovaného byly [částka]. Ze systému Solus žalobkyně zjistila měsíční závazky žalovaného ve výši [částka] a z účtu žalovaného byly zjištěny závazky ve výši [částka] měsíčně. Nutno pak podotknou, že dalšími možnými výdaji, např. reálnými náklady na bydlení, které mohly být hrazeny v hotovosti, se žalobkyně nezabývala. Stejně tak není zřejmé, zda příjmy na účtu za sledované období jsou faktickým a pravidelným příjmem žalovaného, nebo se jednalo o jiný příjem. Žalobkyně proto byla písemně soudem vyzvána ke sdělení konkrétního postupu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu zopakovala svou argumentaci, kdy však své závěry o úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložila. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebylo možno žalobkyni pro její absenci u jednání poskytnout, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
14. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků za odeslané upomínky v celkové výši [částka] a smluvních úroků zamítl.
15. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný však doposud na svůj závazek uhradil celkovou částku ve výši [částka], tedy nárok na vrácení bezdůvodného obohacení byl již zcela splacen (dokonce přeplacen), proto žaloba není ani v této části důvodná a soud jí proto zamítl v celém rozsahu.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.