Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 000 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 998 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 055,99 Kč, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 66 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 000 Kč od 15. 3. 2025 do 18. 5. 2025, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 66 000 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 589,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 66 998 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřel po posouzení úvěruschopnosti dne 4. 11. 2022 smlouvu o povoleném debetu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 66 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 21,90 % ročně a s případnými poplatky tak, že bude na běžném účtu udržovat dostatečný kladný zůstatek. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 66 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 20. 8. 2024. Pohledávka byla dne 26. 3. 2025 postoupena na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[IČO] IČO, , a dále dne 8. 4. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 66 000 Kč, poplatky v celkové výši 998 Kč (2x449 Kč za písemné upomínky), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 7 055,99 Kč za období od 29. 2. 2024 do 31. 7. 2024, a následně ze smluvního úroku 21,9 % ročně z částky 66 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně svou účast na jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) dne 4. 11. 2022 smlouvu o úvěru – o povoleném debetu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] na běžném účtu č. [č. účtu] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 66 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 21,90 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do jednoho roku ode dne prvního čerpání. Žalovaný byl povinen udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za 3 po sobě jdoucí kalendářní měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru /viz smlouva o poskytování bankovních služeb na č. l. 71-73 spisu, návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu včetně certifikátů na č. l. 16-21 spisu, akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na č. l. 123 spisu, ceník produktů a služeb na č. l. 11-14 spisu, produktové podmínky pro úvěry na č. l. 121-122 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 124-126 spisu, údaje klienta na č. l. 128 spisu, všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu žalovaného kontrolou v externích registrech SOLUS, BRKI a NRKI, jakožto i v dalších registrech, současně zjistila, že žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši 66 000 Kč, dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z regionálních nákladů ve výši 9 638 Kč, celkové sumy měsíčních splátek deklarovaných žalovaným ve výši 19 487 Kč a současně zjistila příjem žalovaného v době nápočtu nabídky ve výši 189 951 Kč. Žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od prosince 2015 do srpna 2024 vedené u právní předchůdkyně žalobkyně, ze kterých se podává, že za relevantní období, tedy srpen 2022 činily celkové příchozí úhrady 320 000 Kč a odchozí úhrady -349 000 Kč, za období září 2022 činily celkové příchozí úhrady 171 912 Kč a odchozí úhrady -139 231 Kč a za období říjen 2022 činily celkové příchozí úhrady 53 768 Kč a odchozí úhrady -99 530 Kč. Z těchto výpisů je patrné, že výdaje za období srpen a říjen 2022 jsou vyšší než příjmy a současně, že výdaje v relevantním období jsou daleko vyšší než výdaje/náklady zjištěné právní předchůdkyní žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klienta /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 67 spisu, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 65 spisu, výpisy z účtu žalovaného na č. l. 75-120 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 66 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 20. 8. 2024 /viz výpis z povoleného debetu na č. l. 74 spisu, prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 15 spisu /. Pohledávka vůči žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025, a následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 postoupena na žalobkyni, přičemž tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny /viz smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamů postoupených pohledávek a dodatku č. 1 na č. l. 41-64, potvrzení úplaty na č. l. 37 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 68 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 70 a 127 spisu, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22-27 spisu a přehled podacích čísel na č. l. 28-36 spisu/. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 5. 2025, předanou k odeslání 12. 5. 2025. Na základě výzvy byl žalovaný povinen uhradit dluh do 7 dnů od odeslání výzvy /viz 1. výzva k úhradě dluhu na č. l. 66 spisu, 2. výzva k úhradě dluhu na č. l. 10 spisu, předžalobní výzva na č. l. 9 a 69 spisu, seznam odeslaných předžalobních výzev na č. l. 22-27 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši 66 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila příjmy žalovaného, které deklaroval (dle tvrzení žalobkyně) v žádosti o úvěr ve výši 66 000 Kč a současně zjistila jeho příjem v době nápočtu nabídky ve výši 189 951 Kč, příjmy zjistila, resp. ověřila nahlédnutím do výpisů z účtu žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z obecných regionálních nákladů obvyklých v daném místě ve výši 9 638 Kč a nikoli z jeho skutečných individuálních výdajů, dále zjistila jeho měsíční výdaje na splátky ve výši 19 487 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalovaného, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí apod. zjistit. Z předmětných výpisů z účtu (tj. zejména za období srpen, září a říjen 2022) je zřejmé, že jeho výdaje v srpnu 2022 činily 349 000 Kč, v září 2022 činily 139 231 Kč a v říjnu 2022 činily 99 530 Kč. Žalovaný tak ve sledovaných měsících (srpen a říjen 2022) spotřeboval více prostředků, než kolik daný měsíc obdržel. Současně z výpisů plyne, že skutečné výdaje žalovaného byly vyšší než výdaje tvrzené, resp. zohledněné. Uvedené tedy nesvědčilo o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tyto skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dostatečně nezohlednila, ačkoli měla uvedené výpisy k dispozici, a mohla proto při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s vyšší mírou obezřetnosti. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
20. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK).
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 66 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva ze dne 9. 5. 2025, odeslané dne 12. 5. 2025, podle které měl žalovaný dluh ze smlouvy uhradit do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do 18. 5. 2025, žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od 19. 5. 2025 (výrok I. tohoto rozsudku), a ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl.
22. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
23. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když na uzavřenou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, žalobkyně tak nemá nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení, smluvních pokut a na jiné související poplatky (výrok II. tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 589,82 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 998 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 780 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 690 Kč ve výši 2 664,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.