Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], s úrokem od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem a úrokem z prodlení, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,90 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně v pravidelných 104 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] si smluvní strany sjednaly, že se odkládá splátka za měsíc říjen 2020, což znamená, že od listopadu 2020 se měsíční splátky zvýšily na částku [částka]. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů a půjček v minulosti poskytnutých žalovanému žalobkyní. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla splacením konsolidovaných dluhů a přebytek poukázala na úvěrový účet č. [č. účtu]. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem řádně a včas nesplácel, a to ani přes opakované upomínání ze strany žalobkyně. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud vycházeje z listin předložených žalobkyní, učinil následující skutková zjištění: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 15,90 % ročně a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum]. Úvěr byl sjednán jako účelový ke splacení splátkového úvěru, číslo úvěrového účtu [Anonymizováno] /[Anonymizováno], ve výši [částka]. Strany smlouvy si sjednaly, že úvěr z této smlouvy bude čerpán i splácen prostřednictvím úvěrového účtu č. [č. účtu]. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] si pak strany na základě žádosti žalovaného sjednaly odklad splátky splatné v měsíci říjen 2020 s tím, že výše následujících splátek se tím navýší na částku [částka] /viz smlouva na č. l. 16-19 spisu, žádost o poskytnutí úvěrového produktu na č. l. 20 spisu, dodatek ke smlouvě na č. l. 28 spisu/. Žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy jeho příjmy ve výši [částka] ověřila pomocí příchozích transakcí na účet žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný uvedl výdaje ve výši [částka], proto žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů na základě údajů uvedených žalovaným a interních údajů, se kterými žalobkyně disponovala, kdy zohlednila výši životního minima, normativní náklady na bydlení, předpokládané životní náklady a výdaje žalovaného odhadla ve výši [částka]. Dále zjistila a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zohlednila, že nové splátkové zatížení po poskytnutí úvěru by s ohledem na konsolidaci činilo [částka] /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 47 spisu, výpisy z účtu na č. l. 43-46, 48-52 spisu, podklady pro soudní konání na č. l. 29-35 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve sjednané výši, kdy ze sjednaného úvěrového účtu byla dne [datum] provedena platební [podezřelý výraz] nazvaná jako čerpání úvěru ve výši [částka] ve prospěch účtu č. [č. účtu] a ve výši [částka] ve prospěch účtu č. [č. účtu]. Žalovaný však úvěr řádně a včas ani přes upomínky úvěr neuhradil. Žalobkyně proto ke dni [datum] úvěr zesplatnila a žalovanému vyúčtovala poplatky za upomínání /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 10-13, 21-25 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 26 spisu, výzva na č. l. 6 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 7 spisu, podací arch na č. l. 27 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru ve znění dodatku ze dne [datum], podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], kterým byly částečně konsolidovány dřívější úvěry ve výši [částka], a zbývající část byla žalovanému poskytnuta na úvěrový účet vedený u žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Žalovaný ani přes výzvy k úhradě dluh na úvěru nesplatil.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].
12. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřila příjmy a výdaje žalovaného a zjistila, že po odečtení splátkového zatížení a odhadovaných výdajů žalovaného od jeho příjmů, žalovanému zbyde disponibilní zůstatek dostatečný ke splácení předmětného úvěru. Žalobkyně se nespolehla pouze na tvrzení žalovaného, ale v rámci svých možností zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vydat, což žalovaný přes výzvy k uhrazení neučinil. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno, soud žalobě plně vyhověl. Žalobkyni byl přiznán též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku).13. [adresa] k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za tři úkony právní služby dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty [částka] po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka]. [adresa] k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.