12 C 126/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. [tel. číslo], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a celková splatnost závazku připadla na den [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila s účinností ke dni [datum] na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] tato společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným s účinností ke dni [datum] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka představuje nedoplatek jistiny půjčky. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila zákonný úrok z prodlení v běžící zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok v kapitalizované výši [částka], který představuje nedoplatek souhrnného poplatku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.[právnická osoba] ohledem na skutečnost, že žalobkyně je společností se sídlem mimo Českou republiku, soud předně uvádí, že je dána pravomoc soudu věc projednat dle nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v [adresa], dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o půjčce č. [tel. číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 53 týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Podle čl. 1 smluvních podmínek činí RPSN 206,8 %/viz smlouva o půjčce na č. l. 51 spisu, smluvní podmínky na č. l. 52 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postupné postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronické evidenci CEPR a ISAS, seznam postoupených pohledávek na č. l. 48 spisu, oznámení o postoupení ze dne [datum] na č. l. 49 spisu, oznámení o postoupení ze dne [datum] na č. l. 53 spisu, podací arch na č. l. 54, 58 spisu, potvrzení o úhradě na č. l. 60 spisu/. Žalovaný byl dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] předžalobně upomenut k úhradě dlužné částky /předžalobní upomínka na č. l. 61 spisu a podací lístek na č. l. 59 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o půjčce, podle níž žalovaný převzal částku [částka]. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit v 53 týdenních splátkách. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ani přes výzvu k plnění žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na půjčku uhradil více, než připustila žalobkyně.7. S ohledem na okamžik vzniku předmětných závazků (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen „OZ“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do [datum] (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.).8. Podle ustanovení § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 OZ je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném a účinném do [datum], a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů (v souladu s čl. II bodu 1 nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2013 Sb.).9. Podle ustanovení § 39 odst. 1 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.10. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 OZ (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka], a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [adresa], s. 1856). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.11. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vracena ve splátkách po dobu 53 týdnů. Kapitalizovaný úrok tak činil téměř 70 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) v roce 2008 nepřesáhly 14 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru.12. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle § 39 OZ (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).13. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka], z čehož jí žalovaný část v celkové výši [částka] vrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 517 odst. 1 a 2 OZ též povinnost k úhradě úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. OZ. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu půjčky ve výši [částka] (tj. [částka] – [částka]) a současně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky od [datum], jak žalobkyně uplatnila.14. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II. částečně zamítl, když smluvní ujednání o souhrnném poplatku, o která žalobkyně v tomto rozsahu své nároky opírala, shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 OZ.15. [adresa] k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.