Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 914 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla dne 30. 6. 2022 žalované na účet č. [č. účtu] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru, kterou ovšem žalobkyně není schopna doložit. Jednání o úvěru probíhalo prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, kam žalovaná sama zadala své osobní údaje, seznámila se s potřebnou dokumentací a sama zvolila výši úvěru a dobu splatnosti. Poté byl žalované zaslán SMS kód, který žalovaná vložila do systému a tím smlouvu podepsala. Právní předchůdkyně žalobkyně v průběhu jednání o uzavření smlouvy posuzovala také schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 postoupena na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , která smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla naposledy upomínána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou odeslanou žalované dne 14. 1. 2024. Předmětem žalobního návrhu je toliko nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v běžící výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná k uplatněnému nároku uvedla, že jí na její účet byla z neznámého a neidentifikovaného zdroje připsána částka 20 000 Kč. Nevěděla, od koho finanční prostředky přišly a teď se po dvou letech nějaká společnost prostředků dožaduje. Současně požádala o možnost úhrady formou splátek ve výši 600 Kč, neboť již splácí jiné závazky ve výši 10 500 Kč a její důchod je ve výši 19 500 Kč.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť oba účastníci svou účast na nařízeném jednání soudu omluvili. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě jednání o smlouvě o spotřebitelském úvěru, jejíž uzavření není žalobkyně schopna doložit, dne 30. 6. 2022 žalované bankovním převodem na účet č. [č. účtu] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč/viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 6, smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahující podpisu žalované na č. l. 7-8 spisu, kopie řidičského průkazu na č. l. 22,23 spisu, sdělení banky na č. l. 26 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 14. 12. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , která následně dne 19. 12. 2023 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní. Pohledávka za žalovanou tak byla postupně postoupena z původní věřitelky na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz jednotlivé smlouvy o postoupení pohledávek vč. příloh v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 5 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 1. 2024, kterou vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána dne 14. 1. 2024 na adresu jejího trvalého bydliště/viz předžalobní výzva na č. l. 5 p.v. spisu, podací lístek v systému CEPR/. Náhledem do informačního systému pro okresní soudy (ISAS) bylo zjištěno, že proti žalované byla v roce 2024 podána žalobkyní další žaloba, kterou žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 3 000 Kč. V roce 2023 bylo různými společnostmi poskytujícími úvěry podáno celkem pět žalob, kterými se žalobci domáhali po žalované uhrazení částky celkem ve výši 701 680,41 Kč. Žaloby na plnění proti žalované byly podávány i v letech 2014, 2016. V těchto letech žalovaná částka nepřesáhla 18 300 Kč. Dále bylo zjištěno, že proti žalované je vedena exekuce, kdy návrh žalované na zastavení exekuce byl usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 26. 7. 2024 (dále jen „usnesení“) zamítnut. Obsahem usnesení bylo zjištěno, že žalovaná řádně a včas nehradí oprávněnou částku 39 392 Kč, jejíž uhrazení jí bylo rozsudkem zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 14. 11. 2023 stanoveno ve splátkách /viz výpis z ISAS na č. l. 31 spisu, usnesení na č. l. 32-33 spisu/.
5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bez právního důvodu žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, které je žalovaná povinna ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou postupně na žalobkyni. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 14. 1. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala dne 17. 1. 2024 (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měla žalovaná dluh uhradit do tří dnů, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne 20. 1. 2024. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně ode dne 25. 1. 2024, tak jak žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 914 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 3 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za úkon právní služby realizované po podání návrhu ve věci (vyjádření k odporu) včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 714 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).
10. Pro úplnost soud uvádí, že nevyhověl žádosti žalované, aby mohla dluh vůči žalobkyni uhradit formou splátek. Řádné a včasné splnění uložené povinnosti je z hlediska ochrany práv a oprávněných zájmů účastníka řízení zásadním principem, k jehož prosazení je konkrétní soudní rozhodnutí legitimním nástrojem. Soud přihlédl zejména k výši dlužné částky, tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech, ze kterých je zřejmé, že s ohledem na již existující splátkové zatížení 10 500 Kč a předpokládané náklady na živobytí, výdaje žalované již nyní dosahují, ne-li přesahují, její příjmy (19 500 Kč), čemuž nasvědčuje také skutečnost, že žalovaná řádně nehradí minimálně jeden závazek, který měla plnit v soudem stanovených splátkách a který je exekučně vymáhán. Nutno podtrhnout, že povinnost žalované je nesporná a této povinnosti si musela být žalovaná vědoma, neboť žalobkyně žalovanou k úhradě vyzývala výzvou zaslanou na adresu trvalého bydliště žalované. Žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky v přiměřené lhůtě nelze odepřít a pokud by bylo žalované přiznáno dobrodiní splátek, ačkoliv zjevně není schopna další splátky hradit, byla by takto stanovena lhůta k plnění zcela na úkor žalobkyně, která nárok uplatnila po právu.
11. Soud současně při vyhotovení tohoto rozsudku z moci úřední odstranil ve výroku I. tohoto rozsudku zjevnou nesprávnost patrnou z obsahu spisu i z odůvodnění samotného rozsudku tak, že uvedl, od kterého data je žalovaná v prodlení a po jakou dobu má úrok z prodlení hradit, neboť v písemném vyhotovení protokolu o jednání, ve výroku I. vyhlášeného rozsudku, ačkoliv z žalobního návrhu je tato skutečnost zřejmá a nebyla v průběhu řízení sporována, tato skutečnost uvedena nebyla.