14 C 289/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 602 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným po posouzení úvěruschopnosti uzavřela dne 28. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal odesláním verifikační platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Částka ve výši 27 500 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet dne 10. 4. 2025. Zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila dle smlouvy 46 000 Kč a tuto měl žalovaný uhradit žalobkyni v pravidelných 40ti měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta ke dni 20. 4. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a daný úvěr ke dni 27. 7. 2025 zesplatnila. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 29 532 Kč a dlužných úroků ve výši 1 981 Kč ke dni zesplatnění. Žalobkyně dále požaduje uhradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, v celkové výši 300 Kč, kdy tato částka odpovídá vynaloženým nákladům za odeslání písemných upomínek žalovanému (3x 100 Kč). Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) za 3 opožděné splátky, kdy tento nárok plyne taktéž ze smlouvy o úvěru. Dále vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 513 Kč ode dne zesplatnění, tj. od 28. 7. 2025 do 6. 9. 2025, tj. částku v celkové výši 1 292 Kč.

2. Ve věci byl soudem dne 12. 9. 2025 vydán elektronický platební rozkaz č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] -6, který žalovaný napadl včas podaným odporem. K věci samé žalovaný uvedl, že uplatněný nárok žalobkyně neuznává. Uvedl, že žalobkyni nezná a žádnou smlouvu s ní neuzavřel. Když si všiml, že mu na účet přišli peníze a během dvou minut odešly, šel vše nahlásit policii. Dále uvedl, že podal trestní oznámení na neznámého pachatele za zneužití dokladů, napadení bankovního účtu a nabrání úvěrů bez jeho vědomí. O této skutečnosti byla žalobkyně vyrozuměna, nicméně tyto námitky neakceptovala, a i nadále setrvala ve vymáhání uplatněného nároku. Peněžní prostředky byly žalobkyní zaslány na účet vedený na jeho jméno, avšak obratem byly odvedeny na cizí zahraniční účet, aniž by s nimi jakkoli nakládal. Neprovedl ani verifikační platbu, přičemž veškeré úkony učinila neznámá osoba. Žalobkyně nemohla řádně splnit ani povinnost ověření úvěruschopnosti, neboť žádné doklady neposkytl. Na závěr jednání žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.

3. Žalobkyně se k odporu žalovaného vyjádřila tak, že pokud by následně bylo shledáno, že žalovaný byl podveden třetí osobou, nic to nemění na situaci, že částka 27 500 Kč byla ze strany žalobkyně převedena na účet žalovaného.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] s datem 28. 3. 2025, která neobsahuje podpis žalobkyně ani žalovaného, resp. na místě podpisu žalovaného je uvedeno, že zákazník podepsal smlouvu verifikační platbou ve výši 1 Kč, úvěr měl být na částku 30 000 Kč. Žalobkyně bezhotovostně převedla na účet žalovaného částku ve výši 27 500 Kč. Částka ve výši 2 500 Kč měla být dle této nepodepsané smlouvy zaslána na účet zprostředkovatele. Předmětem smlouvy tak mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 27,28 % ročně /viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 7-9 spisu, záznam o vložení dokumentu do systému na č. l. 10, 23, 28 spisu, sdělení o schválení úvěru na č. l. 11 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 12-14 a 42 spisu, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 19 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 21-22 spisu, bonita smlouvy na č. l. 24 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 25-27 spisu, přehled splátek na č. l. 29 spisu/. Žalobkyně dále eviduje nepodepsané dokumenty ze dne 28. 3. 2025 nazvané „Závazky spotřebitele“ a „Výdaje spotřebitele“, a rovněž dne 10. 4. 2025 vygenerovala dokument nazvaný jako „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“. V předmětných dokumentech jsou mimo jiné informace o tom, že průměrný příjem zákazníka činil 40 000 Kč, náklady na bydlení činily 4 500 Kč, přičemž jako druh bydlení byl uveden „byt v osobním vlastnictví“, úvěry žalovaného činily 2 390 Kč. Žalovaný nebyl ke dni 10. 4. 2025 veden v centrální evidenci exekucí, ani se nenacházel v insolvenci. V rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr byly žalobkyni při uzavírání smlouvy předloženy informace o platbě na účet žalovaného týkající se vyplácené mzdy žalovaného za období říjen 2024 až duben 2025 a výplatnice žalovaného za období únor a březen 2025 /viz závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele vč. záznamu o vložení dokumentu do systému na č. l. 30-31 spisu, posouzení úvěruschopnosti zákazníka na č. l. 32 spisu, informace o jednotce – katastr nemovitostí na č. l. 33 spisu, výplatnice žalovaného na čl. 33 rub – 34 spisu, výpis periodický KB, a. s. na č. l. 35 spisu, informace o platbě na účet na č. l. 35 rub – 40 spisu, výsledek prověření na č. l. 40 rub – 41 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalovanému byla dne 27. 7. 2025 odeslána předžalobní výzva o zesplatnění úvěru z téhož dne, v níž byl zároveň vyzván k uhrazení dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy /viz upomínky ze dne 25. 5. 2025 a 25. 6. 2025 na č. l. 16 spisu, předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 18 a 20 spisu/. Z úředních záznamů o podání vysvětlení Policii ČR ze dne 28. 5. 2025, 25. 8. 2025 a 21. 10. 2025 a zejména z obsahu usnesení policejního orgánu Územní odbor [adresa], Oddělení hospodářské kriminality ze dne 18. 12. 2025, č. j. [Anonymizováno], jímž byla trestní věc podle § 159a odst. 5 trestního řádu odložena se podává, že dne 4. 8. 2025 bylo zahájeno trestní řízení na základě oznámení žalovaného, který vystupoval v postavení poškozeného. Předmětem trestního řízení bylo podezření ze spáchání zločinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, přečinu poškození cizích práv a úvěrového podvodu, kterých se měl dopustit neznámý pachatel. Neznámý pachatel měl zneužít osobní a bankovní údaje žalovaného a jeho jménem uzavřít nejméně 11 úvěrových smluv s různými bankovními a nebankovními společnostmi, včetně shora uvedené předmětné smlouvy žalobkyně. Žalobkyně se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 28 850 Kč z předmětné úvěrové smlouvy. V souvislosti se sjednáním těchto úvěrů měl neznámý pachatel uvádět úvěrové společnosti v omyl ohledně skutečné vůle a úmyslu žalovaného úvěry uzavřít a čerpat finanční prostředky. Na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (jenž byl majitelem a jediným disponentem předmětného účtu) byly v období od 1. 1. 2025 do 18. 8. 2025 připisovány finanční prostředky od různých bankovních a nebankovních společností a rovněž v tomto období došlo k odchozím platbám v různých výších na jiné blíže nezjištěné bankovní účty do zahraničí. Žalovaný v rámci podaných vysvětlení uvedl, že si v souvislosti s investováním přes internet naistaloval do svého mobilního telefonu aplikaci AnyDesk umožňující vzdálený přístup k jeho mobilnímu zařízení. Policejní orgán v odůvodnění usnesení výslovně konstatoval, že bylo potvrzeno/prokázáno, že neznámý pachatel měl prostřednictvím vzdáleného přístupu přístup k citlivým údajům uloženým v mobilním telefonu žalovaného, včetně kopií jeho dokladů totožnosti a platební karty, a tímto provedl i veškeré neoprávněné transakce na dálku. Policejní orgán uzavřel, že jednání neznámého pachatele naplnilo znaky skutkových podstat uvedených trestních činů, avšak věc byla odložena výlučně z důvodu, že se nepodařilo zjistit konkrétní osobu pachatele, nikoli pro nedůvodnost podezření /viz úřední záznam PČR ze dne 28. 5. 2025, 25. 8. 2025 a 21. 10. 2025 na č. l. 48-50, 56-60 a 68-70 spisu, potvrzení o přijatém oznámení PČR ze dne 4. 6. 2025 na č. l. 51 spisu, základní informace pro oběť trestného činu na č. l. 52-55 spisu, usnesení PČR ze dne 18. 12. 2025 na č. l. 71-75 spisu/.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Soud se v projednávané věci zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelskému úvěru, popř. zda je žalovaný povinen vydat žalobkyni plnění jako bezdůvodné obohacení. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 28. 3. 2025 uzavřel s žalobkyní předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru a tedy, že by projevil vůli být vázán touto smlouvou s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. K důkazům byla založena listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru a dále listiny označené jako „Závazky spotřebitele“ a „Výdaje spotřebitele“, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak tyto jsou bez elektronického podpisu žalovaného, neboť tyto listiny v elektronické podobě (tj. soudu předložené PDF dokumenty) neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Z těchto listin nelze uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Současně skutečnost, že z účtu vedeného na žalovaného byla provedena verifikační platba ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, a že ta disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle, či čísle OP bez toho, aniž by si byla (s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy) jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle názoru soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Soud v této souvislosti přihlédl k tomu, že žalovaný od počátku řízení konzistentně tvrdil, že žádnou smlouvu o spotřebitelském úvěru se žalovanou neuzavřel, žádnou verifikační platbu neprovedl a že veškeré úkony směřující k uzavření úvěru učinila neznámá třetí osoba bez jeho vědomí a souhlasu. Tyto skutečnosti jsou významně podporovány skutkovými zjištěními obsaženými v usnesení policejního orgánu, z jehož odůvodnění vyplývá, že osobní a bankovní údaje žalovaného byly zneužity neznámým pachatelem, který jeho jménem uzavíral úvěrové smlouvy s více společnostmi (včetně předmětné smlouvy žalobkyně), a to bez projevu vůle žalovaného tyto smlouvy uzavřít. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že skutečnost, že žalovaný projevil vůli s žalobkyní uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nebyla prokázaná.

13. Soud se dále zabýval otázkou, zda na straně žalovaného mohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. v souvislosti s tím, že peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného. Z provedeného dokazování bylo zjištěno a mezi stranami o tom nebylo sporu, že finanční prostředky byly na uvedený účet dne 10. 4. 2025 ve výši 27 500 Kč skutečně připsány. Žalovaný však ohledně toho ke své obraně uvedl, že prostředky připsané v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou byly prakticky okamžitě převedeny třetí osobou na cizí účet. Žalobkyně naopak ve svém vyjádření k odporu žalovaného v této souvislosti namítala, že i pokud by bylo následně shledáno, že žalovaný byl podveden třetí osobou, nic by to neměnilo na situaci, že částka 27 500 Kč byla ze strany žalobkyně převedena na účet žalovaného.

14. K tomu soud uvádí následující. Žalovaný v rámci své obrany uvedl, že se stal v předmětné věci obětí úvěrového podvodu, přičemž neznámý pachatel zneužil jeho osobní údaje, doklady totožnosti a přístup k jeho mobilnímu telefonu a bankovnímu účtu. Žalovaný doložil, že v této souvislosti podal trestní oznámení, na jehož základě byly zahájeny úkony trestního řízení. Z usnesení policejního orgánu o odložení věci vyplynulo, že jednáním neznámého pachatele byly naplněny znaky zločinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, přečinu poškození cizích práv a úvěrového podvodu. Neznámý pachatel získal přístup k citlivým údajům žalovaného, a to mimo jiné prostřednictvím aplikace umožňující vzdálený přístup k mobilnímu telefonu žalovaného, a že tímto způsobem prováděl neoprávněné transakce z předmětného bankovního účtu žalovaného. Předmětné usnesení objektivně potvrzuje tvrzení žalovaného o zneužití jeho identity a o tom, že nad bankovním účtem a mobilním zařízením neměl v rozhodné době plnou faktickou kontrolu.

15. Soud si je vědom ustálené judikatury, podle níž vzniká bezdůvodné obohacení okamžikem připsání peněžních prostředků na bankovní účet adresáta plnění, a to bez ohledu na jejich následný osud (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. [spisová značka]). Tato judikatura však vychází z typových situací, v nichž má majitel účtu faktickou a právní dispozici s připsanými prostředky, a může tak s nimi podle své vůle nakládat. V projednávané věci však bylo prokázáno (zejména z usnesení policejního orgánu), že bankovní účet žalovaného byl v rozhodné době napaden neznámým pachatelem, který k němu neoprávněně získal přístup a realizoval platební transakce bez vědomí a souhlasu žalovaného. V rozhodné době tedy byla dispozice s peněžními prostředky na bankovním účtu žalovaného zásadně narušena jednáním třetí osoby, která k účtu neoprávněně přistupovala, a nelze proto dovodit, že by žalovaný měl nad těmito prostředky v rozhodné době plnou faktickou kontrolu. S ohledem na uvedené soud přisvědčil žalovanému, že peněžní prostředky byly z účtu žalovaného bezprostředně odčerpány třetí osobou, a to v rámci podvodného jednání, aniž by žalovaný tyto převody sám zadal nebo je byť jen mohl ovlivnit.

16. Soud proto dospěl k závěru, že připsání předmětných peněžních prostředků na účet žalovaného představovalo v daném případě pouze formální účetní stav, tedy že žalovaný v daném případě vystupoval toliko jako pasivní článek platebního toku, aniž by byl skutečným příjemcem plnění. Za této situace nelze žalovaného považovat za osobu, která se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z.

17. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným. Současně nebylo prokázáno, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť žalovaný v rozhodné době neměl plnou faktickou kontrolu nad připsanými prostředky a tyto byly bez jeho vůle odčerpány třetí osobou v rámci trestné činnosti. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.1, 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval (II. tohoto rozsudku).