Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 30 000Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni k rukám jejího právního zástupce částku 2 740Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 27. 10. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu z úvěru čerpaného ve výši 30 000 Kč podle smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22. 6. 2023.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně svou účast na jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne 22. 6. 2023 elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované částku 30 000 Kč. [adresa] 000 Kč byla vyplacena žalované dne 23. 6. 2023 na její účet č. [č. účtu]. Žalovaná měla tuto částku spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč. RPSN činila 435,03 %. Celková částka, kterou bylo potřeba zaplatit, činila 84 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky si strany ve smlouvě sjednaly zpoplatnění upomínek tak, že první písemná upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč a další písemná upomínka je zpoplatněna rovněž částkou 500 Kč. Totožnost žalované žalobkyně ověřila platbou ve výši 1 Kč z účtu žalované /viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 8-15 spisu, předsmluvní informace na č. l. 23-26 spisu, detail pohybu - bezhotovostní platba na č. l. 20 spisu, detail pohybu - bezhotovostní příjem na č. l. 21 spisu/. Před sjednáním smlouvy žalobkyně vycházela z údajů uvedených v příloze č. [hodnota] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]. Z nich vyplývá, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, její měsíční příjem činil 31 485 Kč, je zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba]. Pravidelné výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činily 11 427 Kč, finanční zůstatek činil 12 558 Kč /viz příloha č. [hodnota] smlouvy na č. l. 12 rub -15 spisu/. Žalovaná na svůj dluh žalobkyni ničeho nezaplatila /tvrzení žalobkyně/. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek úvěru /viz upomínky na č. l. 16-19 spisu/. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2025 k uhrazení celé dlužné částky, a to do 5. 10. 2025. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21. 9. 2025 /viz předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení na č. l. 22 spisu a podací lístek na č. l. 7 spisu/.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne 23. 6. 2023 částku ve výši 30 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně vyšla pouze z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, z nich však vyplývá, že ověřovala zejména příjmy žalované, a to výpisy z bankovního účtu žalované. Tyto listiny však žalobkyně v řízení nepředložila, a proto nebylo možné uzavřít, jaká přesná zjištění z nich právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Dále není patrné, jak žalobkyně ověřila výdaje žalované, a to ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení). Z takto zjištěných skutečností si tak žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. S ohledem na uvedené, soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.
16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Soud proto žalobě, v rozsahu nároku na zaplacení částky 30 000 Kč, vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva ze dne 21. 9. 2025 odeslaná téhož dne prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, přičemž podle výzvy měla žalovaná dluh uhradit do 5. 10. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 6. 10. 2025, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši od 6. 10. 2025 tak, jak žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 740 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.