Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále také jen „smlouva“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným a sama vyhledávala relevantní skutečnosti ověřováním prostřednictvím registru SOLUS, bankovních a nebankovních registrů. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, kdy k podpisu smlouvy došlo prostřednictvím mobilního elektronického klíče. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku ve výši [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši [částka] a poplatky v celkové výši [částka] (poplatky za zaslání výzev k úhradě dluhu). V rámci příslušenství dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období od 125. 5. 2024 do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. [č. účtu] /viz smlouva na č. l. 22-24 spisu, akceptace smlouvy na č. l. 77 spisu/. Na základě schváleného návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] na účet žalovaného č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky s úrokem ve výši 12,90 % ročně a sjednanými poplatky splácet formou pravidelných měsíčních splátek po [částka] /viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce na č. l. 17-20 spisu, výpis minutové půjčky na č. l. 26-29 spisu, sdělení banky vč. výpisu z účtu na č. l. 68-73 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 57-60 spisu, výpis z účtu na č. l. 84 spisu, všeobecné podmínky, produktové podmínky, ceník a výpis z úvěrového účtu v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu žalovaného kontrolou v externích registrech SOLUS, BRKI a NRKI, jakožto i v dalších registrech, současně zjistila, že žalovaný má ukončené vysokoškolské vzdělání, bydlí v pronájmu a je svobodný. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán a že jeho měsíční příjem činí [částka], výdaje na bydlení uvedl ve výši [částka], výdaje na živobytí ve výši [částka] a ostatní výdaje [částka]. Současně právní předchůdkyně žalobkyně zjistila celkové splátkové zatížení ve výši [částka] měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje na živobytí navýšila na částku [částka] a započetla příjem ve výši [částka], přičemž uzavřela, že platební kapacita žalovaného v době podání žádosti je ve výši [částka]. Žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného vedené u právní předchůdkyně žalobkyně za období od [datum] do [datum], ze kterých se podává, že výdaje žalovaného byly mnohonásobně vyšší než zohledněné výdaje (6 239+[částka]), a to zejména výdaje na bydlení, kdy dne [datum] byla zaevidována odchozí platba označená jako podnájem ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. V měsíci leden byly z účtu žalovaného zaevidovány odchozí platby v celkové výši [částka], v měsíci únor ve výši [částka], v měsíci březen ve výši [částka] /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 53-54 spisu, identifikace na č. l. 31 spisu, výpisy z účtu žalovaného na č. l. 32-52 spisu/. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila pro porušování povinností stran žalovaného (řádné nesplácení úvěru) a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu /viz zesplatnění na č. l. 21 spisu/. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o změně čísla účtu pro splácení úvěru /viz oznámení na č. l. 25 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávky, rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS, potvrzení úplaty na č. l. 30 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 12 spisu/. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum], podle které měl žalovaný dluh uhradit do 7 dnů od jejího odeslání /viz upomínky na č. l. 55, 56 spisu, oznámení a výzva k plnění na č. l. 14 spisu, seznam odeslaných výzev v systému ISAS/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě z výpisu z účtu žalovaného zjistila příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši [částka]. V případě zohledněných výdajů ovšem vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, resp. ze započtených životních nákladů ve výši [částka], aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o jeho výdajích spojených s bydlením, ačkoliv měla k dispozici výpis z jeho účtu, ze kterého plyne, že náklady na bydlení jsou vyšší ([částka]). Stejně tak nijak nezohlednila celkové výše odchozích plateb z účtu, které zásadním způsobem přesahovaly započtených životních nákladů ve výši [částka]. Žalobkyně ani nijak nezkoumala, zda pracovní poměr žalovaného trvá, zda žalovaný není ve zkušební nebo výpovědní době a další skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně měla schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumat o to pečlivěji, když věděla, že měsíční splátkové zatížení žalovaného je ve výši [částka] při příjmu cca [částka]. Podle soudu tak smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
20. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
22. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
23. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], na který žalovaný uhradil [částka]. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni ve výši [částka] (rozdíl mezi poskytnutou jistinou a plněním žalovaného na dluh) vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 7 dnů od odeslání, soud proto žalobkyni přiznal i nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. od [datum]. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala zaplacení částky celkem [částka]. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka [částka], kdy soud při stanovení míry úspěchu ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08). Při odečtení neúspěchu (19,5 %) od úspěchu (80,5 %), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 61 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 61 % z jejich celkové výše [částka], kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).