Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

15 C 239/2024

Soud: Okresní soud v MělníkuDatum rozhodnutí: 31. 10. 2024Č. j.: 15 C 239/2024-68Samosoudkyně: JUDr. Kateřina HolubováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 3. 2025Předmět řízení: o 18 268,71 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSME:2024:15.C.239.2024.1
insolvencepostoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (90) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem v částce [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem ve výši 18,17 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne [datum] ve spojení s doplněním žaloby ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] online prostřednictvím účtu Creditea smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i sjednaný úrok a poplatky. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku ve výši [částka] a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 2 668,71. Příslušenství tvoří úrok v kapitalizované výši a úrok z prodlení dílem v běžící a dílem v kapitalizované výši, patrné z výroku I. a II. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) v nepřítomnosti žalované, neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaná žalovaná bez omluvy nedostavila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 60 % ročně v minimálních měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. RPSN bylo sjednáno ve výši 81,02 %. Pro případ prodlení žalované si strany smlouvy článkem 8.4 sjednaly poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši [částka]. Totožnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila občanským průkazem/viz smlouva vč. standardních informací na č. l. 21-25a spisu, kopie občanského průkazu + foto občanského průkazu s žalovanou na č. l. 12-13 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala formou bezhotovostního převodu na účet č. [č. účtu], na který byla částka ve výši [částka] pod VS [var. symbol] připsána ke dni [datum] /viz sdělení banky vč výpisu z účtu na č. l. 45-53 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 57 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila [částka] /viz historie na č. l. 29-31 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována oznámením ze dne [datum] /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 15-20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 26, 28, 32 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 27 spisu, podací lístek na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 34-36 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila [částka].

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši [částka] a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru, jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Žalobkyně sice v obecné rovině tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované zkoumala, ale neuvedla žádné konkrétní skutečnosti o výši ověřených příjmů a výdajů, které při posuzování zohlednila. Neurčitě pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované a z příchozích a odchozích plateb získala ucelené informace o finanční situaci žalované. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumat osobní, výdělkové a majetkové poměry žadatele o úvěr, tedy také ověřit příjmy a výdaje žadatele a vyžádat si podklady, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Na základě uvedeného tak nelze uzavřít, že právní předchůdkyně svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění splnila, což nebylo žalobkyní prokázáno ani na základě výzvy dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila částku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to ve výši [částka]. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne [datum], přičemž soud má za to, že žalované byla doručena dne [datum] (§ 573 o. z.). Poslední den lhůty k zaplacení byl dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum]. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím (při zohlednění uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka [částka] s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (40%) od úspěchu (60%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše [částka], kdy tato výše sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále z částky [částka] z tarifní hodnoty ve výši [částka] za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne [datum]) a jedné paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t., cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem reg. zn. [SPZ] ze sídla zástupce žalobkyně [Jméno advokáta B] /8, [adresa], k soudu a zpět dne [datum] při ujetí celkem [hodnota] km (2 x 42 km), při průměrné spotřebě 10,5 litrů/100 km, náhradě za pohonné hmoty ve výši [částka] /l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši [částka] /km, ve výši [částka], představující 1/5 cestovních nákladů souvisejících s účastí na 5 nařízených jednání u nadepsaného soudu z celkové výše [částka] dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., a dále náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 4 půlhodiny po [částka] (představující 1/5 promeškaného času souvisejícího s účastí na 5 nařízených jednání u nadepsaného soudu), a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne [datum] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne [datum], kterými žalobkyně toliko reagovala na výzvu soudu. Nejedná se o vyjádření ve smyslu samostatného úkonu právní služby podle § 11 a. t., nýbrž fakticky se jedná toliko o doplnění návrhu ve věci samé. Skutečnosti zde uvedené a důkazy k nim přiložené totiž mohly a měly být již součástí návrhu ve věci samé.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací