Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

15 C 261/2024

Soud: Okresní soud v MělníkuDatum rozhodnutí: 24. 10. 2024Č. j.: 15 C 261/2024-57Samosoudkyně: JUDr. Kateřina HolubováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení 16 764,26 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSME:2024:15.C.261.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (39) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které mohl žalovaný čerpat i opakovaně vždy do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude smlouva uzavřena, tedy od [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka ve výši [částka] pak představuje nesplacenou dlužnou jistinu ve výši [částka] a neuhrazené poplatky ve výši [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud vycházeje z listin předložených žalobkyní, učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně, po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, dne [datum] uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronického bankovnictví [právnická osoba] – GEORGE smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit [částka] s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 16,90 % ročně a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po dni měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník a sazebník žalobkyně /viz smlouva na č. l. 11-13 spisu, ceník na č. l. 14 spisu, detaily operace na č. l. 37p.v.-38 spisu, všeobecné obchodní podmínky a sazebník v systému CEPR/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně proto ke dni [datum] úvěr zesplatnila/viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 15 spisu, podklady pre súdné konanie na č. l. 16-19 spisu, výzva +potvrzení podání na č. l. 21-22 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 24 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 25 spisu/.

5. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný mohl v rámci úvěru čerpat opakovaně finanční prostředky až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Žalovaný ani přes výzvy k úhradě dlužné částky, úvěr nesplatil.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].

12. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit [částka], který mohl žalovaný čerpat opakovaně. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vydat, což žalovaný přes výzvy k uhrazení neučinil. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného tvrzeno nebylo, soud žalobě vyhověl. Běžící úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z jistiny však žalobkyně požadovala v nesprávné výši 15 % ročně, a proto byl přiznán pouze v zákonné výši 14,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). V přesahující výši byl úrok z prodlení zamítnut (výrok II. tohoto rozsudku).

13. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací