Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce [částka] a se zákonným úrokem prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši [částka] představující souhrnný poplatek. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] bylo k návrhu žalobkyně řízení co do částky [částka] zastaveno, neboť v rámci oddlužení bylo v této výši na pohledávku žalobkyně za žalovaným plněno.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí jistiny ve výši [částka] v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 224,28 %/viz smlouva na č. l. 15-16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouvu o postoupení pohledávek v CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 spisu, podací arch na č, l, 22 spisu, seznamu postoupených pohledávek na č. l. 23 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 18-21 spisu/. Žalobkyně se přihlásila se svou pohledávkou ve výši [částka] s příslušenstvím (ve výši [částka] na dlužné jistině a ve výši [částka] na nesplaceném poplatku) do insolvenčního řízení zahájeného na návrh podaný dne [datum]. V rámci oddlužení byla pohledávka uspokojena co do výše [částka]. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. KSHK [spisová značka] -B-27/celk.3 vzal soud na vědomí splnění oddlužení s tím, že soud žalovaného neosvobodil od placení neuspokojených pohledávek /viz výpis z insolvenčního rejstříku vč. usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení, přihlášky pohledávky žalobkyně, zprávy o plnění oddlužení na č. l. 32-40 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh v rámci oddlužení uhradil [částka].
7. S ohledem na okamžik vzniku závazku soud v souladu s přechodným § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen „obč. zák.“).
8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
9. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
10. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 456 věta prvá obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
11. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka], a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [adresa], s. 1856). Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
12. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vracena ve splátkách po dobu 60 týdnů. Kapitalizovaný úrok tak činil téměř 84 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 60 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) v roce 2010 nepřesáhly 14,30 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši cca šestinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).
13. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka], z čehož jí žalovaný část vrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. též povinnost k úhradě úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu půjčky ve výši [částka] a současně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení. K výši přiznané částky ve výši [částka] soud uvádí, že vycházel z tvrzení žalobkyně, že ke dni podání žaloby byla výše nesplacené jistiny [částka] a z úhrad v celkové výši [částka] provedených v průběhu oddlužení byla částka ve výši [částka] započtena na úrok z prodlení, tedy na jistinu soud započetl částku ve výši [částka] (14 455,34 – 12 084,66 = 2 370,68). Úrok z prodlení pak soud přiznal od [datum] do [datum] z částky [částka], od [datum] do [datum] z výše dle jednotlivých plateb v rámci oddlužení, od [datum] do [datum] z částky [částka]. Úrok z prodlení za tato období byl kapitalizován ve výši [částka], na kterou byla započtena částka [částka] (tuto na úrok z prodlení dle svých tvrzení započetla žalobkyně). Od [datum] byl pak žalobkyni přiznán úrok z prodlení v běžící zákonné výši z částky [částka].
14. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II. částečně zamítl, když smluvní ujednání o souhrnném poplatku, o která žalobkyně v tomto rozsahu své nároky opírala, shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák.
15. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení pro její pasivitu nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku). V tomto ohledu se připomíná, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s ř. zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08).