Výrok
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. [hodnota] -1333, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne hotovostní úvěr ve výši [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr právní předchůdkyni vrátit spolu s příslušenstvím ve 13 splátkách, kdy poslední splátka byla splatná k [datum]. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z žalobkyně na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Žalobkyně před zahájením jednání podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobu v části co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zpět.
4. Podle § 96 odst. 1, 2 věta první, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
5. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle § 96 odst. 2 věty první, odst. 4 o. s. ř., a řízení částečně, co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku)
6. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne [datum] žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota] -1333, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 13měsíčních splátek ve výši [částka]. Úrok byl sjednaný ve výši 25,85 % ročně. Žalovaný se dále zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatek za správu úvěru ve výši [částka], poplatek za hotovostní výběr ve výši [částka]. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit byla stanovena ve výši [částka]. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem/viz smlouva vč. souhlasu se zpracováním osobních údajů na č. l. 6-8 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 8p.v.-10 spisu, předpis splátek na č. l. 10p.v.-11 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 23 spisu/. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , kde je zaměstnán na dobu určitou do [datum] s čistým příjmem [částka]. Příjmy žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou, změnou pracovní smlouvy, výplatními páskami a výpisem z účtu žalovaného. Výdaje spojené s bydlením žalovaný uvedl ve výši [částka], stravné ve výši [částka], ostatní výdaje ve výši [částka]. K tvrzenému typu bydlení a nákladům na bydlení žalovaný předložil čestné prohlášení. Finanční analýzou pak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší splátky [částka] /viz žádost o úvěr, čestné prohlášení, finanční analýzy, credit skoring, výplatní pásky, pracovní smlouva, dohoda o změně pracovní smlouvy, potvrzení o pracovním poměru, výpisy z účtu na č. l. 11p.v.-22 spisu/. Jednotlivými smlouvami definovanými v bodě 1. odůvodnění byla pohledávka za žalovaným postupně postoupena na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek uložené v elektronickém systému CEPR/. Žalovaný byl upomínán k uhrazení dluhu výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne, naposledy výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 25 spisu a podací lístek na č. l. 26 spisu, výzva ze dne [datum] na č. l. 24 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný převzal v hotovosti částku [částka]. Z obsahu spisu nevyplynulo, že by na svůj dluh žalovaný cokoliv uhradil. Pohledávka za žalovaným byla postupně několika smlouvami o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.
8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky [částka] důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku ve výši [částka]. Smlouvami o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka za žalovaným postoupena postupně na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně sice ověřovala tvrzené příjmy a zaměstnanecký poměr žalovaného, ale žádným způsobem nezkoumala žalovaným tvrzené výdaje. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši [částka], o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně svůj dluh neuhradil, žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. tak, jak žalobkyně žalobou (po částečném zpětvzetí) uplatnila. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků je přibližně stejný (výrok III. tohoto rozsudku). V tomto ohledu se připomíná, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s ř. zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08).