15 C 39/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka]. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši [částka], vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalovaného si žalobkyně vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z běžného účtu žalovaného. Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z: insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze odcizených dokladů a registru SOLUS. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení již se splátkou splatnou dne [datum]. Jelikož žalovaný nereagoval ani na výzvy žalobkyně k plnění, žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni [datum] za zesplatněný. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou. Žalovaný uhradil 3 splátky ve výši [částka], celkem tedy částku ve výši [částka]. Žalovaná částka představuje zesplatněnou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši [částka], náklady na upomínkování v celkové výši [částka] za dvě upomínky a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť oba byli předvolání způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný měl tuto částku spolu se sjednaným úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. V příloze č. [hodnota] ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalovaného podle výpisu z účtu činí [částka] (příjem tvrzený žalovaným ve výši [částka]), náklady na bydlení ve výši [částka] (náklady nalezené na účtu ve výši [částka]), na běžnou spotřebu domácnosti ve výši [částka] (náklady nalezené na účtu ve výši [částka]) a existující závazky ve výši [částka] (závazky nalezené na účtu ve výši [částka]), náklady na sázení a hazardní hry ve výši [částka], extra zůstatek na cokoli ve výši [částka]. Žalobkyně k osobě žalovaného provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a v systému SOLUS, a provedla kontrolu v neplatných dokladech, vše s negativním výsledkem/viz smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru vč. příloh na č. l. 8-28 spisu, zásady zpracování osobních údajů na č. l. 75-81 spisu, datový výstup z Credit info CEE na č. l. 74 spisu/. Žalovaný žalobkyni předložil občanský průkaz, průkaz zdravotního pojištění /viz kopie OP na č. l. 83 spisu, kopie průkazu zdravotního pojištění na č. l. 82 spisu/. Dne [datum] žalobkyně zaúčtovala platbu ve výši [částka] z účtu č. [č. účtu] nazvaného jménem žalovaného, v poznámce je uvedeno jméno žalovaného. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na účet č. [č. účtu] částku ve výši [částka], přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „CFIG úvěr“, v poznámce „Mudroch úvěr“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 29-30 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení splátek, naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne, podle které měl žalovaný úvěr zaplatit do [datum] /viz upomínky a email na č. l. 32-35 spisu, předžalobní výzva na č. l. 36 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému [částka]. Soud vzal dále za prokázané, že účastníci chtěli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, a proto podle soudu smlouva nebyla platně sjednána. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud v této souvislosti připomíná, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na žalobkyni tak bylo, aby si od žalovaného vyžádala podklady ke zjištění jeho příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně v Příloze č. [hodnota] na svých 24 stranách velmi obšírně popisuje postup při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zatímco ale žalovaný deklaroval příjem [částka], žalobkyně na jeho bankovním účtu měla dohledat příjem [částka], ačkoli žalovaný deklaroval náklady na bydlení [částka], žalobkyně měla dohledat [částka]. Přestože žalovaný deklaroval náklady na domácnost v nereálné výši [částka], žalobkyně tyto dle jeho účtu identifikovala částkou [částka]. Ačkoliv žalovaný uvedl existující závazky v částce [částka], žalobkyně nalezla na jeho účtu závazky ve výši [částka] a náklady na sázení a hazardní hry ve výši [částka]. Z těchto údajů pak žalobkyně vypočetla, že má žalovaný dostatečný finanční zůstatek ve výši [částka] ke splácení splátky ve výši [částka]. Je zjevné, že žalobkyně laboruje s celou řadou čísel a hodnot, nicméně soudu výpis z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] nenapovídá, zda má žalovaný pravidelný měsíční příjem, nebo zda se jedná o nárazové brigády, přičemž dne [datum] došla žalovanému platba na jeho účet od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] s poznámkou „Dobírka 2025/3“ a dne [datum] platba ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba] s poznámkou „Dobírka 2025/3“. Soud tak postrádá jakýkoliv důkaz toho, že hodnoty, s nimiž žalobkyně pracuje, mají svůj reálný základ. Vyjma této přílohy a výpisu z účtu za krátké období od [datum] do [datum] totiž žalobkyně nepředložila nic, co by svědčilo o tom, že by údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jakkoliv ověřovala či zkoumala, když z prohlášení není ani zřejmé jaký je zdroj příjmů žalovaného, v případě pracovního poměru, zda tento trvá, zda není žalovaný ve zkušební nebo výpovědní době, a další podstatné skutečnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry soudu jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad euro konformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného [částka] a žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši [částka]. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni ve výši [částka] vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které byl žalovaný povinen dluh žalobkyni zaplatit do [datum], jelikož žalovaný na svůj dluh vše neuhradil, dostal se od [datum] do prodlení. Soud proto od [datum] přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku), a to ve výši [částka], kdy tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Soud při stanovení míry úspěchu ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] představující náklady zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci po [částka] /úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) dle § 14b a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).