Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.orangefinance.cz, kde se žalovaná zaregistrovala a uvedla emailovou adresu, číslo účtu a číslo mobilního telefonu. Žalovaná předložila žalobkyni k prokázání totožnosti elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalované v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému a žalovaná následně požádala o poskytnutí úvěru za podmínek stanovených ve smlouvě o úvěru, jejíž znění odsouhlasila. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne [datum]. Následně na základě dodatku ke smlouvě o úvěru si žalobkyně s žalovanou sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do [datum] a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nároku na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % a nároku na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne [datum].
2. Žalovaná k věci samé uvedla, že v době, kdy žádala o úvěr, nebyla schopna správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání smlouvy se žalobkyní a nedokázala správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru, byla ve velmi složité finanční situaci, kdy se v průběhu roku 2025 dostala neuváženým způsobem do dluhové pasti, a to uzavřením značně nevýhodných spotřebitelských úvěrů, aniž by porozuměla následkům, a tyto smlouvy se pro ni staly likvidačními. Žalovaná si myslela, že se její finanční problémy časem zlepší, že to zvládne a nedokázala v daném momentě situaci vyřešit jinak. Žalovaná měla v plánu se s žalobkyní dohodnout smírně, bohužel neúspěšně, a namísto dohody o smíru jí byla doručena předžalobní výzva a elektronický platební rozkaz. Žalobkyně od žalované žádala pouze výplatní pásky od zaměstnavatele a doklad totožnosti. Žalovaná nemusela dokládat nájemní smlouvu, neptala se jí na výši nákladů za bydlení, ani na složenky za energie, smlouvy k jiným úvěrům, nezjišťovali ani výdaje za stravu, jízdné, záliby, atd. Žalovaná při jednání doplnila, že úvěr ve výši [částka] obdržela a uhradila žalobkyni částku ve výši [částka]. Žalovaná doložila výpis ze svého účtu, ze kterého je zřejmé, že žalovaná zaslala dne [datum] na protiúčet č. [č. účtu], VS [var. symbol], částku [částka] se splatností [datum]. Žalovaná požádala o zaplacení dlužné částky ve splátkách po [částka]. Žalovaná k dotazu soudu vedla, že její měsíční příjem činí [částka], sociální dávky nepobírá. Bydlí s partnerem, který hradí hypotéku a žalovaná mu přispívá podle svých možností. Náklady na domácnost, internet, mobilní telefon hradí partner, protože žalované toho moc z výplaty z důvodu hrazení dalších dluhů nezbývá. Na úhradu jiných půjček a úvěrů platí [částka] měsíčně s tím, že se nyní dohodla s dalšími institucemi na splácení dalších dluhů. V případě potřeby má přislíbenou pomoc ohledně splácení ze strany svého partnera. Vyživovací povinnost nemá, je svobodná.
3. Po provedení dokazování listinnými důkazy založenými do spisu učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a žalobkyně uzavřely dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet plnění v celkové výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne [datum]. Následně na základě dodatku ke smlouvě o úvěru si žalobkyně s žalovanou sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do [datum] a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaná se dále zavázala úvěr splatit s nárokem na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 %, nárokem na smluvní pokutu, RPSN ve výši 1292 %. Identitu žalované ověřila žalobkyně dle fotky žalované s občanským průkazem v ruce /viz výpis z OR na žalobkyni na č. l. 8-9 spisu, výpis z registru platebních informací na č. l. 11-15 spisu, profil klienta na č. l. 16 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na č. l. 28-36 spisu, dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru na č. l. 54 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 24-27 spisu, foto žalované s občanským průkazem na č. l. 56 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou prostřednictvím e-mailu /výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] na č. l. 59 spisu, e-mail adresovaný žalované (výzva k úhradě dluhu) na č. l. 60 spisu/. Žalovaná uhradila žalované částku ve výši [částka] /viz detail úhrady částky [částka] /.
4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku v celkové výši [částka]. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované finanční prostředky po posouzení její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z účtu, analýzou účtu obstaraných prostřednictvím služby Kontomatik, výplatními lístky žalované, výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF (viz Kontomatik – přehled příjmů a výdajů na č. l. 57-58 spisu, výpis Kontomatik výpisu z účtu v elektronické podobě ISAS/CEPR, výpis z databáze EUCB (European [právnická osoba]) na č. l. 39 spisu). Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. Žalobkyně toliko tvrdila, že vycházela z informací poskytnutých žalovanou, která prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči žádné fyzické, či právnické osobě, že se nenachází v exekuci, insolvenci, či podobném řízení, a že se nenachází v databázi odcizených a neplatných dokladů. Dále žalovaná uvedla, že její příjmy jsou ve výši [částka], výdaje ve výši [částka], náklady na bydlení jsou ve výši [částka], příjem ostatních členů domácnosti ve výši [částka], měsíční výdaje splátek úvěrů dosahují celkem [částka]. Při ověření bylo žalobkyní zjištěno, že průměrný měsíčný příjem byl ve výši [částka] (průměrný příjem [částka] je spočítaný dle služby Kontomatik za období 07/2025-09/2025 od Městského soudu v Praze), výdaje domácnosti ve výši [částka], jiné finanční závazky ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka], příjem ostatních členů domácnosti ve výši [částka]. Životní minimum tak činilo [částka] (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění), čistý příjem domácnosti ve výši [částka], náklady celkem ve výši [částka], maximální částka k zapůjčení ve výši [částka], poskytnutá částka ve výši [částka] na účet [č. účtu] (viz Profil klienta na č. l. 87-88 spisu, přehled úvěru na č. l. 37-38 spisu, žádost o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti na č. l. 44 spisu). Příjmy a výdaje žalované v době poskytnutí úvěru nijak v žalobě žalobkyně nekonkretizovala. Soud však dle výpisu služby Kontomatik zjistil, že žalovaná řadu svých finančních prostředků vynaložila za služby sázkových a loterijních společností, např. dne [datum] jí byla připsána platba od společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], a odeslána platba ve výši [částka], dne [datum] byla na účet žalované připsána platba od společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], a následně odepsány platby ve výši [částka], dále odepsány platby na účet společnosti Betting ve výši [částka]. Dne [datum] byly z účtu žalované odeslány platby na účet společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], a dále odepsány platby na účet společnosti Betting ve výši [částka]. Dne [datum] byla na účet žalované odeslána platba na účet společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], a odepsány platby na účet společnosti BONVER CASINO ve výši [částka]. Dále je z výpisu služby Kontomatik patrné, že žalovaná uzavírala vícero půjček u jiných nebankovních subjektů, a to například dne [datum] byla připsána na účet žalované částka ve výši [částka] od společnosti Profi Credit (položka označená jako půjčka), dále dne [datum] byla připsána platba ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba], dále dne [datum] připsána na účet žalované platba ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba]., téhož dne byla připsána další platba ve výši [částka] od společnosti Credit Go. Dne [datum] byla na účet žalované připsána platba ve výši [částka] od společnosti Leader [právnická osoba]., položka označená jako „okamžitá půjčka“, a dále připsána platba od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], dne [datum] byly na účet žalované připsány od společnosti Flexi Fin úvěry, a to následovně ve výši [částka], dále ve výši [částka] a poslední úvěr ve výši [částka]. Dle žalobkyní ověřeného průměrného měsíčního příjmu žalované za období červenec – září 2025 je zřejmé, že z pravidelných příjmů ze zaměstnání nebyla žalovaná schopna své závazky splácet. Nelze vycházet z průměru nepravidelných a nejistých příjmů za období červenec až září 2025, jako např. [právnická osoba]. kde průměrný příjem žalované za uvedené období činil [částka], nebo od Flexi Fin prime s. r. o., kde průměrný příjem činil [částka] a další. Na základě výše uvedeného měla žalobkyně zkoumat schopnost žalované o to pečlivěji, když právě uvedené skutečnosti, tedy existence jiných půjček, úvěrů a využívání sázkových a loterijních společností, byly žalobkyni zřejmé právě z uvedených výpisů. Sama žalobkyně měla dle analýzy výpisů z účtu žalované povědomí, že průměrné příjmy žalované dosahují obdobné výše jako její výdaje. Za takové situace bylo zcela na místě, aby se finanční situací žalované více zabývala a tuto zkoumala, což však neučinila. Soud proto na základě výše uvedeného uzavřel, že žalobkyně nezkoumala s odbornou péči úvěruschopnost žalované, protože z výpisu služby Kontomatik je evidentní, že žalovaná propadla sázení a loterijním hrám. Žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
15. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
16. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
17. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
18. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
19. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi smluvními stranami uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalované bylo vyplaceno [částka], přičemž celkem uhradila částku ve výši [částka]. Žalovaná je proto povinna vydat částku ve výši [částka], o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. S ohledem na absolutní neplatnost dané smlouvy soud odlišně od návrhu posoudil splatnost dluhu, kdy aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého je dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. Soud vzal za prokázané, že výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím e-mailu, podle které měla žalovaná dluh uhradit do 7 dnů, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne [datum]. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum]. K žádosti žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, o možnosti plnit tento dluh ve splátkách ve výši [částka] měsíčně, neboť to odůvodňuje majetková situace žalované zjištěná soudem při ústním jednání. Při stanovení výše splátek přihlédl soud k výši žalobkyni přiznaného nároku a neshledal, že by žalobkyni bylo žalovanou na dluh tímto způsobem plněno po nepřiměřeně dlouho dobu, s tím, že dobrodiní splátek bylo soudem podmíněno jejich řádným splácením (výrok I. tohoto rozsudku).
21. K problematice dobrodiní tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 o. z., tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu, a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaný řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohl by žalobce požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.
22. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou stran byl stejný, přičemž soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl také k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).