15 C 62/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z žalované částky od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dál jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši [částka], vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalovaného si vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z účtu žalovaného. Situaci žalovaného si ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registru SOLUS. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum] a ke dni podání žaloby byl žalovaný v prodlení se třemi splátkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s předávacím protokolem ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou, podle které měl žalovaný dluh uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaná částka představuje smluvní úrok ve výši 23,84 % ročně za období 90 dnů ode dne [datum] (po dni splatnosti nesplacených splátek).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 23,84 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Celková výše úroku za dobu trvání smlouvy činila [částka]. Přílohu č. [hodnota] smlouvy tvoří smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, kterou si strany smlouvy sjednaly možnost žalovaného ročně odložit tři splátky, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo v případě ztráty zaměstnání /viz smlouva č. l. 21-25 spisu, smlouva o zřízení doplňkové služby na č. l. 20p.v-22 spisu/. V příloze č. [hodnota] ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalovaného činí [částka], náklady na bydlení činí [částka], pravidelné finanční závazky má ve výši [částka], sázky ve výši [částka]. Finanční zůstatek činí [částka]. V soupisu jednorázových finančních závazků je uveden úvěr u společnosti Emma´s Credit ve výši [částka] /viz příloha č. [hodnota] na č. l. 17rub-20 spisu/. Žalovaný žalobkyni předložil občanský průkaz a výplatní lístky za měsíce září až listopad 2022 vystavené společností CS-BETON [právnická osoba]., ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že čistý měsíční příjem žalovaného byl v měsíci září ve výši [částka], v měsíci říjen ve výši [částka] a v měsíci listopad 2022 ve výši [částka]. Žalovaný dále předložil výpisy z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalovaného, a to za období od [datum] do [datum], ze kterých bylo zjištěno, že zůstatek ke konci jednotlivých měsíců nepřesáhl částku ve výši [částka]. /viz kopie občanského průkazu na č. l. 62, 76 spisu, kontrola v neplatných dokladech na č. l. 60spisu, výpisy z účtu na č. l. 52-58, 65-75 spisu, výpis z Živnostenského rejstříku k subjektu CS-BETON na č. l. 50 spisu, výplatní lístky na č. l. 61, 63, 64 spisu/. Žalobkyně k osobě žalovaného provedla lustraci v SOLUS, v insolvenčním rejstříku /viz lustrace na č. l. 51, 59 spisu/. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na účet č. [č. účtu] částku ve výši [částka], přičemž ve zprávě pro příjemce a v poznámce je uvedeno „Prislupský“, a téhož dne na účet č. [č. účtu] částku ve výši [částka], přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „CFIG doplatek úvěru“ a v poznámce operace je uvedeno „Prislupský doplatek úvěru“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 23, 24 spisu/. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný nereagoval ani na opakované upomínky k uhrazení /viz upomínky vč. podacích lístků na č. l. 27-29, 35 spisu/. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalovaná jako postupník rámcovou smlouvu o postoupní pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno/viz rámcová smlouva na č. l. 25-26 spisu, předávací protokol na č. l. 30 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 33 spisu, seznam postoupených pohledávek v systému ISAS/CEPR/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 31 spisu + podací lístek na č. l. 32 spisu/.

5. Elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum] č. j. EPR [č. účtu] -5 vydaným zdejším soudem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] vzniklým sazbou 23,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne [datum] /viz EPR na č. l. 34 spisu/.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] uzavřel úvěrovou smlouvu s doplňkovými službami Podpora, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s úroky a poplatky dle smlouvy. Před poskytnutím úvěru disponovala právní předchůdkyně žalobkyně údaji o žalovaném, které byly zaznamenány v příloze č. [hodnota] smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Nárok z předmětné úvěrové smlouvy, co do výše poskytnuté jistiny již dříve uplatnila u soudu právní předchůdkyně žalobkyně a k jejímu návrhu byl zdejším soudem uložen elektronický platební rozkaz, který nabyl právní moci a je vykonatelný.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Předmětem sporu je nárok na zaplacení [částka] představující neuhrazené smluvní úroky, kdy soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru ve výši [částka] a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatky a úroky vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné. Žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalovaného. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného (výplatními páskami), ale nijak neověřovala, zda pracovní poměr bude trvat i v dalším období, tedy, zda není žalovaný ve zkušební době nebo ve výpovědi. Při posouzení výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených měsíčních výdajích. Výdaje žalovaného, ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení) ověřeny nebyly. Žalobkyně evidovala u žalovaného výdaje na bydlení částkou [částka], což mělo vést žalobkyni k pochybnosti o správnosti tak nízké výše. Závěr žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet nemohl odpovídat reálné finanční situaci žalovaného, když z předložených výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že zůstatky na účtu ke konci jednotlivých měsíců dosahovaly opakovaně výše nedostatečné pro splácení úvěru. Tyto skutečnosti pak žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dostatečně nezohlednila. Právní předchůdkyně žalobkyně měla schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ověřovat o to pečlivěji, když věděla, že žalovaný má jiné nesplacené závazky a sází. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a proto soud nárok žalobkyně na zaplacení úroků jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Pro úplnost k uvedenému závěru soud dodává, že takto rozhodl i přesto, že jiný nárok z téže smlouvy byl zdejším soudem právní předchůdkyni žalobkyně pravomocným elektronickým platebním rozkazem již v minulosti přiznán (ze dne [datum] č. j. EPR [č. účtu] -5), neboť elektronický platební rozkaz může soud vydat, pokud je uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 věta první ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř.), soud tedy při vydání elektronického platebního rozkazu vychází pouze z tvrzení žalobce a tedy se blíže otázkou platnosti smlouvy o úvěru nezabýval.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).