Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, a to s odkazem na nájemní smlouvu ze dne [datum], jejímž předmětem byl nájem osobního automobilu značky [Anonymizováno] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], a to za období od [datum] do [datum], kdy žalovaný nájemné neplatil. Dne [datum] žalovaný uznal dluh, který se zavázal zaplatit do [datum], což neučinil.
2. Žalovaný k žalobě uvedl, že v roce 2019 bylo schváleno oddlužení v rámci insolvenčního řízení, kam se mohla žalobkyně se svou pohledávkou přihlásit, přičemž v letošním roce bylo insolvenční řízení skončeno a bylo mu přiznáno osvobození.
3. Soud ve věci jednal a rozhodl bez účasti žalobkyně, která se bez omluvy k jednání nedostavila.
4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela nájemní smlouvu, předmětem nájmu byl osobní automobil [Anonymizováno] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] za každý týden trvání nájmu, nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Vozidlo bylo téhož dne předáno žalovanému /viz smlouva na č.l. 21 – 25, předávací protokol na č.l. 26 spisu/. Dne [datum] podepsal žalovaný uznání dluhu z předmětné smlouvy, a to ve výši [částka] na nezaplaceném nájemném za říjen, listopad a prosinec roku 2018, s tím, že dluh uhradí nejpozději do [datum] v hotovosti /viz uznání dluhu na č.l. 27 spisu/.
5. V poměrech projednávané věci bylo řízení přerušeno podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona (dále jen „insolvenční zákon“) (dále jen „IZ“), neboť usnesením KS v Praze ze dne [datum], č.j. KSPH [spisová značka] -A-6, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka – žalovaného, a bylo povoleno oddlužení. Žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila /viz přihláška pohledávky na č.l. 37, 38 spisu/. Usnesením KS v Praze ze dne [datum], č.j. KSPH [spisová značka] -B-43, bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného, a zároveň mu bylo přiznáno osvobození podle § 414 odst. 1 IZ od placení dosud neuspokojených pohledávek, a to i vůči věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalovaný totiž splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení /viz usnesení č. l. 35, 36 spisu/.
6. Podle § 414 odst. 1 IZ (ve znění účinném od [datum] do [datum] na základě novely č. 31/2019 Sb.), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odstavce 2 se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.
7. S ohledem na výše prezentované nelze než žalobu hodnotit jako nedůvodnou, neboť žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s ohledem na osvobození žalovaného od dosud neuspokojených pohledávek podle § 414 odst. 1 IZ, nesvědčí. Osvobození žalovaného se totiž vztahuje i na pohledávku žalobkyně, která ji ostatně i do insolvenčního řízení přihlásila, neboť tato pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku.
8. Pro úplnost soud uvádí, že § 414 odst. 1 IZ je podle ustálené rozhodovací praxe vykládán tak, že pohledávky, na které se vztahuje rozhodnutí vydané podle § 414 a § 415 IZ o osvobození dlužníka od placení pohledávek, v neuhrazeném rozsahu sice nezanikají, ale v soudním či jiném řízení je poté již nelze věřiteli přiznat. Jinak řečeno se tak ocitají ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. Uvedený následek se vztahuje jak na pohledávky, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení a v oddlužení uspokojeny jen částečně, tak i na pohledávky, které (ač měly být) nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
9. Pro důvody shora uvedené soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl (výrok I).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšný žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal.