Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. K podpisu smlouvy došlo pomocí SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho telefonní číslo. Žalovaný se zavázal půjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit v měsíčních splátkách po [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného a uzavřela, že je v jeho možnostech úvěr vrátit. Žalovaný nehradil řádně a včas splátky, dostal se do prodlení již se splátkou splatnou dne [datum], žalobkyně proto vyzvala žalovaného k její úhradě, a to první upomínkou ze dne [datum], dále druhou upomínkou ze dne [datum]. Když žalovaný ani přes upomínky žalobkyně splátky neplatil, žalobkyně dopisem ze dne [datum] dluh žalovaného zesplatnila. Rovněž dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Žalobkyně proto po žalovaném nárokuje zaplacení jistiny ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání, ke kterému se bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku [částka]. [adresa] [Anonymizováno] Kč byla vyplacena žalovanému na jeho účet č. [č. účtu]. Žalovaný měl tuto částku spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. RPSN činila 435,03 %. Celková částka, kterou bylo potřeba zaplatit činila [částka]. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky si strany ve smlouvě sjednaly zpoplatnění upomínek tak, že první písemná upomínka je zpoplatněna částkou [částka] a další písemná upomínka je zpoplatněna rovněž částkou [částka] (viz předsmluvní informace na č. l. 19-22 spisu, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 12-15 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 27, 28 spisu, sdělení banky na č. l. 36 spisu a výpis z účtu žalovaného na č. l. 37-39 spisu). Před sjednáním smlouvy žalobkyně vycházela z údajů uvedených v příloze č. [hodnota] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]. Z nich vyplývá, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho měsíční příjem činil [částka]. Pravidelné výdaje na bydlení činily [částka], výdaje na předchozí pravidelné závazky činily [částka] (úvěr u Provident, HomeCredit, Profi Credit), finanční zůstatek spotřebitele činil [částka]. Žalovaný byl lustrován v systému AML, AML/CFT, SOLUS, REPI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí vždy bez záznamu. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má nižší bonitu, maximálně mu bylo možno poskytnout částku [částka]. (viz příloha č. [hodnota] smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 16-18 spisu, výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 52 spisu, výsledek lustrace na č. l. 49-50, 53 spisu). Žalobkyně dále ověřovala existenci zaměstnavatele žalovaného v Obchodním rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku č. l. 51 spisu). Žalobkyně si dále vyžádala výpisy z účtu žalovaného, za období od června do srpna 2023. Příjmy žalovaného ze zaměstnání za měsíc červen 2023 činily 21 928. Na účet bylo v tomto období připsáno [částka] a odepsáno [částka]. Za měsíc červenec 2023 měl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši [částka], současně byl žalovanému na účet připsán úvěr od společnosti FlexiFin ve výši [částka] a Profi Credit ve výši [částka]. Na účet bylo v tomto období připsáno [částka] a odepsáno [částka]. Konečně příjmy žalovaného ze zaměstnání v srpnu 2023 činily [částka]. Dále mu byly na účet zaslány půjčky například od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], [částka] a [částka], CreditPortal ve výši [částka]. Celkem bylo žalovanému v tomto období na účet připsáno [částka] a odepsáno [částka]. Z výpisů z účtů je zřejmé, že příjmy a výdaje žalovaného jsou téměř totožné a konečné zůstatky hospodaří v nízkých hodnotách (viz výpisy z účtu žalovaného č. l. 48, 55-63 spisu). Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila jednak z fotokopie občanského a rodného listu. Ověřila též platnost jeho dokladů (viz kopie občanského průkazu a kopie rodného listu na č. l. 64-66 spisu a kontrola OP na č. l. 67 spisu). Žalovaný neuhradil již splátku úvěru splatnou dne [datum], byť byl žalobkyní opakovaně upomínán (viz upomínky na č. l. 23-26 spisu). Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne [datum] k uhrazení celé dlužné částky, a to do [datum]. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum] (viz předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení na č. l. 29 spisu a podací lístek na č. l. 30 spisu).
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši [částka]. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí a žalobkyně se k jednání nedostavila, aby jí soud za tímto účelem mohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v daném případě zjistila příjmy žalovaného, které ověřila nahlédnutím do výpisů z účtu žalovaného, avšak výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se spokojila s tvrzením, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši [částka] a na ostatní finanční závazky ve výši [částka]. Na základě porovnání příjmů a výše uvedených výdajů a po zahrnutí splátky nově poskytovaného úvěru žalobkyně uzavřela, že žalovaný disponuje finančním zůstatkem ve výši [částka]. Tento závěr však nemohl odpovídat reálné finanční situaci žalovaného, když z předložených výpisů z účtu žalovaného za období od června do srpna 2023 vyplývá, že skutečné výdaje žalovaného byly podstatně vyšší. Nelze ani opomenout, že velká část jeho příjmů za dané období pocházela z půjček od jiných nebankovních společností. Měsíční výdaje žalovaného tedy výrazně převyšují výdaje uvedené žalovaným do formuláře hodnocení klienta. Tyto skutečnosti pak žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dostatečně nezohlednila. Již z toho je zřejmé, že výdaje uváděné žalovaným do formuláře hodnocení klienta nejsou úplné a neodpovídají skutečnosti.
19. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
21. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
22. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva ze dne [datum], odeslaná téhož dne prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do [datum], žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Žalobkyni tak náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky, jak žalobkyně požadovala.
23. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).
24. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání žalobkyně ze dne [datum], kterým k výzvě soudu doplňovala svá tvrzení obsažená v žalobě a označovala důkazy způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti, neboť uvedená tvrzení již měla být součástí žaloby, a nikoli doplňována až po upozornění soudem na nedostatečná žalobní tvrzení.