16 C 313/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum], v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba]. (dříve pod názvem [právnická osoba] bank, a.s. nebo [právnická osoba] [Anonymizováno], a.s.)[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a také poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy se mj. stala Dispozice ke kontokorentnímu úvěru a všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [Anonymizováno] a že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný čerpal na základě smlouvy peněžní prostředky, avšak překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. V důsledku porušení smluvních povinností využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva sjednaného ve smlouvě a v podmínkách a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši [částka] převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu] a umožnila žalovanému dluh splácet ve splátkách. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Následně, po zrušení poskytování kontokorentního úvěru, se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. [hodnota], který činil [částka]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z této smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. Žalobkyně požaduje vedle jistiny ve výši [částka] rovněž poplatky a smluvní pokuty ve výši [částka], smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a běžící úrok z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částku [částka] spolu s běžícím úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho dalšího však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu nazvanou „Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách“ k běžnému účtu č. [č. účtu], ke kterému byl sjednán flexikredit ve výši povoleného limitu [částka], tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu, a to za podmínky, že žalovaný bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového rámce. Strany si mimo jiné pro případ nepovoleného debetního zůstatku sjednaly úrok z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky /viz smlouva o bankovních produktech a službách na č. l. 18 spisu, žádost o úvěr na č. l. 51 spisu, dispozice ke smlouvě na č. l. 25 spisu, Všeobecné obchodní podmínky a sazebník v systému ISAS, úrokový lístek na č. l. 26-27 spisu, produktové podmínky na č. l. 43-44 spisu, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Flexikredit a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 53-58 spisu, smluvní dokumentace na č. l. 77-82, 184-188 spisu/. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z žádosti o úvěr ze dne [datum], dle které byl žalovaný svobodný, nejvyšší dosažené vzdělání uvedl základní, druh bydlí uvedl u rodičů, na nákladech na bydlení se podílel 43,57 %, byl zaměstnán od [datum] u společnosti [právnická osoba]. jako dělník s průměrným měsíčním příjmem [částka], pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti činil [částka]. Jeho dosavadní interní splátky činily [částka] a externí splátky [částka], k ostatním výdajům uvedl žalovaný 0 /viz žádost o úvěr na č. l. 51 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 52-54 spisu, výpisy u běžného účtu na č. l. 70-206 spisu/. Žalovaný při čerpání peněžních prostředků v rámci kontokorentu překročil povolený limit a na jeho bankovním účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla nepovolený debetní zůstatek na nově otevřený úvěrový účet. Banka v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr č. [č. účtu] na částku [částka] za splatný ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě nepovoleného debetu nejpozději do [datum] /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 19-24 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 70-76 spisu, platební historie na č. l. 59 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 33 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 29-32 spisu a oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 34 spisu, podací lístek na č. l. 39 spisu, příloha č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek – seznam pohledávek na č. l. 41-42 spisu/. Naposledy byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 35-36 spisu, podací lístek na č. l. 40 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že této povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ její právní předchůdkyně dostála, neunesla. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, nezkoumala však úvěruschopnost žalovaného dostatečně. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného ze zaměstnání v průměrné výši [částka] měsíčně, které také ověřila z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného. Nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že porovnávala příjmy a výdaje žalovaného odhadnuté za základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalovaného, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Nelze přehlédnout, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Z předmětných výpisů z účtu (tj. zejména za období listopad, prosinec 2019 a leden 2020) je zřejmé, že jeho výdaje v listopadu 2019 činily [částka], v prosinci 2019 činily [částka], v lednu 2020 činily [částka]. Žalovaný tak ve sledovaných měsících spotřeboval více prostředků, než kolik daný měsíc obdržel. Tomu odpovídal také rozdíl počátečního a konečného zůstatku na jeho bankovním účtu. Zároveň je třeba zmínit, že byl žalovanému v lednu 2020 poskytnut úvěr mj. ve výši [částka], [částka], v prosinci 2019 mj. ve výši [částka] a v listopadu 2019 ve výši mj. [částka] a [částka] o které se mu měsíční příjmy navýšily, avšak tyto následně v daném či následujícím měsíci spotřeboval. Žalobkyně měla při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovat o to obezřetněji, když měl žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr již splátkové zatížení dříve sjednanými úvěry u žalobkyně ve výši [částka] a taktéž u dalších poskytovatelů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak na nějaké smysluplné posouzení a ověření úvěruschopnosti zcela rezignovala a úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze ohledně příjmů žalovaného, přičemž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřovala skutečné výdaje žalovaného. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18 v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK).

15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala žalovanému jistinu úvěru ve výši [částka] a [částka] a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě poplatků a smluvní pokuty. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvní pokuty, úroků a zákonného úroku z těchto částek zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 635,87 a [částka], žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat neuhrazenou jistinu ve výši 24 635,87 a [částka], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva ze dne [datum], odeslaná následujícího dne prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do [datum], žalovaný je ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (výrok I. tohoto rozsudku) a ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl.

17. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 84 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 84 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum] a [datum], neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby (nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný).

19. Konečně soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok I. a výrok II. rozsudku, kdy při vyhlášení rozsudku v popsaných výrocích došlo k písařské chybě, neboť bylo chybně uvedeno ve výroku I., že „Žalovaný je povinen zaplatit … a částku [částka] se zákonným úrokem z částky [částka] … rozsudku.“, a ve výroku II., že „Žaloba, aby … z částky [částka] …, se zamítá.“, správně mělo být uvedeno ve výroku I., že „Žalovaný je povinen zaplatit …a částku [částka] se zákonným úrokem z částky [částka] … rozsudku.“, a ve výroku II., že „Žaloba, aby … z částky [částka] …, se zamítá.“. Písařskou chybou tak došlo k záměně částky [částka] se správnou částkou [částka], soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou písařskou chybu při písemném vyhotovení rozsudku opravil (k tomuto postupu srov. rozhodnutí Nejvyššího sudu sp. zn. [spisová značka]).