Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a za částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, doručenou původně místně nepříslušnému Okresnímu soudu [adresa] -východ dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému po posouzení úvěruschopnosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] v 60 týdenních (sedmidenních) hotovostních splátkách po [částka]. Poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Poplatek sestával jednak ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], jednak z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši [částka] a jednak z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední příslušnou splátku zaplatil dne [datum]. Celkem na svůj dluh od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek zaplatil [částka]. Pohledávka byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině [částka] a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na hotovostní inkaso) částku [částka]. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok v kapitalizované a běžící výši, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Žalovaný dluh z uvedené smlouvy neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši [částka], dále s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem ve výši [částka] za hotovostní režim splátek. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka], a to 60 týdenních splátkách po [částka] a poslední 60. splátce ve výši [částka]. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky [částka] v hotovosti. Dle článku 2 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,93 % /viz smlouva o půjčce ze dne [datum] včetně smluvních podmínek na č. l. 60-61spisu/. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem částku [částka] /viz výpis splátek na č. l. 71 spisu, tvrzení žalobkyně v žalobě/. Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že provozuje samostatnou výdělečnou činnost v oblasti zprostředkování služeb a koupě zboží. Jeho měsíční příjem činí [částka], avšak je nepravidelný, má jednu vyživovací povinnost, žije v podnájmu. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného činí celkem [částka], z čehož částku [částka] tvoří výdaje na bydlení, [částka] výdaje na telefon a 4 000 tvoří výdaje na domácnost. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši [částka]. Dále žalovaný ve formuláři označil dokumenty k ověření, a to občanský průkaz, živnostenský list, nájemní smlouvu a faktury /viz zákaznická karta ze dne [datum] na č. l. 59 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy v systému ISAS, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 62 spisu, podací lístek na č. l. 65 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum]. V dopise byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 63-64 spisu, podací lístek na č. l. 66 spisu/.[právnická osoba] ohledem na okamžik vzniku závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen „obč. zák.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.).6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.7. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Dle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 považují za neplatná.9. Dle § 567 odst. 1 obč. zák. se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.10. Ujednání o „poplatku“ ve smlouvě, tj. ujednání o úroku ve výši [částka], o poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], stejně jako ujednání o hotovostním inkasu ve výši [částka], soud hodnotil jako ujednání o úroku, jenž svou povahou představoval úplatu za půjčení peněz, tedy jako kapitalizovaný úrok. Celý poplatek tak v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [adresa], s. 1856). Lze tedy konstatovat, že tento „souhrnný poplatek“ – byť v konkrétní smlouvě rozčleněný na 3 různé části - svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vracena ve splátkách po dobu 60 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 60 týdnů, činil by 83,6 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 60 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. též povinnost k úhradě úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve výzvě věřitele, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně byla s ohledem na postoupení pohledávky aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu půjčky ve výši [částka] a současně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II. částečně zamítl, když smluvní ujednání o členěném poplatku, o která žalobkyně v tomto rozsahu své nároky opírala, shledal soud absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák., když poplatek hodnotil jako celek jako cenu peněz a tu shledal příliš vysokou. Protože věc byla posuzována podle obč. zák., nepřiznal soud při zamítnutí úroku v podobě poplatku ani obvyklý úrok, tj. úrok ve výši 19,98 % ročně, a to s odkazem na čl. 3 a čl. 20 smluvních podmínek.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.