Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne [datum], v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr až do výše [částka]. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo [hodnota]. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby se smluvním úrokem dle rozpisu plateb, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaný čerpal na základě smlouvy peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného a uzavřela, že je v jeho možnostech úvěr vrátit. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení s úhradou dlužné částky, právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovaného k její úhradě. Když žalovaný ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku nezaplatil, právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem pouze částku [částka]. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužné částky poplatku ve výši [částka], dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši [částka], dále v rámci příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení částečně v běžící a částečně v kapitalizované výši, patrné z výroku II. tohoto rozsudku. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě jeho žádosti dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně osobních a smluvních podmínek smlouvy o úvěru, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 42 % ročně prostřednictvím pravidelných minimálních měsíčních splátek dle rozpisu poskytovaného právní předchůdkyní žalobkyně /viz osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 14-18 spisu, standartní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 18-19 spisu, online žádost, pin a hesla – internetová komunikace na č. l. 63-65 spisu/. Totožnost žalovaného byla ověřena doložením fotografie jeho občanského průkazu /viz fotografie na č. l. 20-21 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem [částka], splátky ostatních úvěrů činí [částka] měsíčně, celkové měsíční závazky žalovaného činí [částka] /viz portál péče o zákazníky na č. l. 66-71 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., jehož majitelem je žalovaný. Žalovaný tedy čerpal úvěr ve výši celkem [částka], přičemž se se splácením splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku [částka] /viz sdělení banky a výpisy z účtu na č. l. 42-61 spisu, potvrzení o výplatě na č. l. 74-78 spisu, výzva na č. l. 34 spisu, tabulka umoření na č. l. 29-33 spisu, tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 22-25, 27-28 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 26 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 35-36 spisu a podací lístek na č. l. 38 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, z nich však vyplývá, že ověřovala zejména příjmy žalovaného, a to výpisy z bankovního účtu žalovaného. Tyto listiny však žalobkyně v řízení nepředložila, a proto nebylo možné uzavřít, jaká přesná zjištění z nich právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Dále není patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení), zda na jeho majetek nejsou vedeny exekuce apod. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ani po výzvě soudu a ani poté, co byla při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvána k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18 v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK).
19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalovanému bylo vyplaceno [částka] a vráceno bylo pouze [částka]. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši [částka] (45 412,49 – 22 357,73), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum], do dispozice žalovaného se tak dostalo dne [datum] (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle oznámení do deseti dnů od jeho doručení (tj. do [datum]), ode dne následujícího je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
21. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.