Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit Okresnímu soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne [datum] v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba], odštěpný závod [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] SA IČO [IČO žalobkyně] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše [částka], přičemž se zavázala revolvingový úvěr splatit v souladu se smluvními podmínkami v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná úvěr opakovaně čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně dále v rámci příslušenství požaduje smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníků právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy od 17. dne v měsíci do posledního pracovního dne v měsíci, následující po měsíci, kdy byl poprvé úvěr čerpán. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně/viz smlouva o úvěru na č. l. 8-10 spisu, produktové podmínky na č. l. 12-13 spisu, dopis na č. l. 11 spisu/. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastní nemovitosti s druhem, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. s měsíčním čistým příjmem [částka], celkový příjem domácnosti činí [částka], náklady na bydlení činí [částka], ostatní výdaje a ostatní finanční závazky uvedla 0 /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 8-10 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, celkem v období od [datum] do [datum] načerpala částku [částka] a uhradila celkem [částka]. Žalovaná se splácením úvěrových splátek dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li uhrazena ve stanoveném termínu, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum] /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 14-17 spisu, podklady pro soudní jednání na č. l. 47 spisu, výzvy na č. l. 43-45 spisu/. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva včetně dodejky na č. l. 46 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávky na č. l. 18-42 spisu/.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši [částka], a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry žalované pouze zjistila z žádosti o revolvingový úvěr, a to její tvrzený příjem ve výši [částka], celkové příjmy domácnosti ve výši [částka], a dále tvrzené měsíční výdaje na bydlení ve výši [částka]. V řízení však nebylo prokázáno, že by jakkoli údaje uváděné žalovanou ověřila, např. předložením výplatní pásky, pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu, či vyúčtování energií apod., a to za situace, kdy žalovaná uváděla své měsíční výdaje velmi nízké. Žalobkyně ani nijak neověřovala celkovou příjmovou situaci rodiny žalované, kdy žalovaná uvedla celkové příjmy domácnosti ve výši [částka] a dle tvrzení žalobkyně z této částky bylo při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházeno, příp. tato byla při zjišťování celkové majetkové situace žalované brána v potaz. Při zjišťování výdajů žalované navíc nepostupovala právní předchůdkyně žalobkyně správně, když pouze zjistila její výdaje na bydlení a ostatní měsíční výdaje (např. výdaje na jídlo, léky apod.) nijak nezjišťovala a sama na základě statistických údajů tyto výdaje odhadla. K tomu nutno dodat, že údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalované není vedena exekuce, zda není vedena v insolvenčním rejstříku a podobně, když tyto skutečnosti žalobkyně pouze tvrdila, žádnými důkazy je ovšem nedokládala. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a úroků z prodlení, jenž předchází dobu splatnosti dluhu. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
17. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši [částka] na jistině úvěru, proto byla žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva ze dne [datum], která se do dispozice žalované dostala dne [datum] (viz doručenka na č. l. 46 p. v. spisu). Splatnost dluhu nastala dle textu této výzvy dne [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Současně soud žalobu zamítl v rozsahu úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala nad rámec zákonné úrokové sazby (výrok II. tohoto rozsudku).
18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. Vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného tvrzení úvěruschopnosti nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků - přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tak doměřil žalobkyni soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků do výše [částka], zbývá tedy uhradit rozdíl ve výši [částka], když žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši pouze [částka].