Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 796 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 796 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení 64 009 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 805 Kč od [datum] do [datum], ze zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 009 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 2 796 Kč od [datum] do zaplacení, v rozsahu částky ve výši 13 125,87 Kč, v rozsahu úroku ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 312,64 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 206 496 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne [datum], v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 79 930 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 4 086 Kč, splatných vždy 14. dne měsíce počínaje měsícem [Anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným a lustrace žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, žalobkyně také prověřila žalovaného a jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku a zjistila, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Z těchto údajů žalobkyně vytvořila tzv. scoring klienta (interní matematický model) a poskytnutí úvěru bylo doporučeno ke schválení. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel řádně podmínky pro jeho splácení. Po opakovaném prodlení se splátkami došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni také k nesplacené jistině přirostly úroky z úvěru, nová jistina představovala částku ve výši 63 407,79 Kč. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil celkem 57 204 Kč. Žalovaná částka představuje 66 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, pohledávku z titulu smluvní pokuty z prodlení žalovaného ve výši 13 125,87 Kč a úrok ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 312,64 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 206 496 Kč. Žalovaný na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 66,27 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 086 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit 172 080 Kč. RPSN podle smlouvy činila 90,6 % /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 8-10 spisu, dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy na č.l. 11-12, příloha č. [hodnota] k návrhu na č.l. 13, předsmluvní formulář na č. l. 14-17 spisu, kopie OP na č. l. 18-19, oznámení o schválení úvěru na č. l. 34 spisu, dodejka na č. l. 40 spisu, prohlášení klientů na č. l. 27-28 spisu, doklad o vyplacení na č.l. 33, splátkový kalendář ke smlouvě na č. l. 35 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 33 spisu/. Žalovaný úvěr postupně splácel a v období od [datum] do [datum] celkem uhradil 57 204 Kč /viz karta klienta na č. l. 40 spisu/. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru, dostane-li se žalovaný do prodlení delším než 65 dnů /viz výzva k zaplacení na č. l. 42-44 spisu/. Žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění celého úvěru k [datum] /viz oznámení na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 46 spisu, podací arch na č. l. 47 spisu/.
5. Z ve věci provedených důkazů se podává, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 34 000 Kč a výdajů ve výši 5 066 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 29 spisu/. Příjmové poměry žalovaného byly ověřovány z poskytnutých výplatních pásek od společnosti [právnická osoba]., která na účet žalovaného zaslala dne [datum] mzdu ve výši 34 346 Kč, dne [datum] mzdu ve výši 35 480 Kč a dne [datum] mzdu ve výši 36 563 Kč /viz příchozí úhrada mzdy na č. l. 20-22 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný si žádal o úvěr u celkem [hodnota] bank či finančních institucí. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 1 345 751 Kč. U žalovaného nebyl evidován dluh po splatnosti /viz výpis NRKI na č. l. 32 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis SOLUS na č. l. 31 spisu/. Žalobkyně tak ověřovala příjmové poměry žalovaného, avšak k výdajovým poměrům doložila pouze výpis z NRKI a informace uvedené žalovaným, které si vzájemně odporují. Nelze se ztotožnit s tím, aby měl žalovaný výdaje na bydlení pouze ve výši 5 066 Kč, neboť absolutně neodpovídají tehdejším (rok [Anonymizováno]) běžným výdajům v tomto směru a stejně tak realitě nemohly odpovídat další výdaje žalovaného deklarované ve výši 0 Kč, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl závazky u dalších 4 finančních institucí, jejichž výše ve výdajových poměrech žalovaného nebyla nijak zohledněna. Pokud pak žalobkyně zohlednila životní minimum ve výši 4 860 Kč, nutno konstatovat, že toto představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží reálné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince.
6. Žalobkyně tak částečně ověřovala údaje poskytnuté žalovaným, avšak rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajových poměrů z hlediska bydlení a dalších životních potřeb, přičemž vycházela z evidentně nereálných čísel uvedených žalovaným, které dále neověřovala. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Takový způsob ověřovaní výdajových poměrů žalovaného není v žádném případě dostatečný k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Z uvedených informací nelze než konstatovat, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet bez toho, aby se dostal do nepříznivé finanční situace, případně nepřistoupil k řešení nastalé situace uzavíráním dalších úvěrových smluv, které by nebyl schopen řádně a včas splácet. Žalobkyně byla při ústním jednáním náležitě poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně doplnění důkazů a tvrzení k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s důrazem na výdajovou stránku jeho poměrů, avšak plně odkázala na dosavadní obsah spisu a ničeho dalšího ve věci nedoplnila. Žalobkyně tak na svou povinnost ověřování výdajových poměrů žalovaného rezignovala. Soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, jeho příjmové poměry ověřovala z výplatních pásek za tři měsíce předcházející uzavření a schválení spotřebitelského úvěru. Údaje o výdajích žalovaného však nelze považovat za spolehlivé ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, přesto z nich žalobkyně zjevně vycházela. Výdajové poměry žalovaného žalobkyně ověřovala nedostatečně, neboť podle svých tvrzení vycházela kromě obecných informací uvedených žalovaným, také z obsahu rejstříku NRKI a SOLUS. Z takto kusých informací lze pouze konstatovat, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 ZoSÚ nedostála, neboť není zřejmé z čeho žalobkyně v realitě usoudila na to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 60 000 Kč a žalovaný uhradil 57 204 Kč, soud žalobkyni přiznal částku 2 796 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutou a uhrazenou částkou společně s úrokem z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne [datum], přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne [datum] se dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na stanovenou patnácti denní lhůtu od odeslání výzvy, se tak žalovaný dostal do prodlení dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I).
13. V tomto ohledu soud připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133 proto soud považuje shora citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU za překonané.
14. V rozsahu požadavku na zaplacení zbývající jistiny, ke které přirostly sjednané smluvní úroky, ve výši 64 009 Kč, uplatněné smluvní pokuty ve výši 13 125,87 Kč, a nároku na smluvní úrok ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 312,64 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 206 496 Kč, soud žalobu zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o níž by bylo jinak možné uvedený nárok opřít, v řízení prokázáno nebylo. Shodně soud postupoval také stran požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 64 009 Kč od [datum] do zaplacení společně s úrokem z prodlení za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a úroku z prodlení uplatněného ve výši nad rámec jejich zákonné výše (výrok II).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly (výrok III).