Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 482 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 213 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 963 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 28 695 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne [datum] č. [hodnota] jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [Anonymizováno], nacházejícím se na adrese [adresa] za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum].
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota], v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. EAN OPM: [Anonymizováno], nacházejícím se na adrese [adresa], a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník/. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. [hodnota] znějící na částku 18 482 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum] se splatností do [datum], a dále fakturou č. [hodnota] znějící na částku 10 213 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum] se splatností do [datum] /viz příslušné faktury/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
8. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaná však nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 963 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 148 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 695 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
13. Nad rámec výše zmíněných skutečností považuje soud za vhodné uvést, že nepřehlédl, že v případě žalované bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení a dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného (řízení vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. KSUL [spisová značka]). S ohledem na okamžik vzniku jednotlivých žalobou uplatněných pohledávek (okamžik, ke kterému byla žalovaná povinna uhradit vyúčtování elektrické energie) nicméně soud vycházel z toho, že se nejedná o pohledávky, které měly být uplatněny přihláškou v insolvenčním řízení. Podstatným okamžikem, který rozhoduje o tom, zda určitá pohledávka za dlužníkem (s výjimkami vyplývajícími z právní úpravy insolvenčního řízení) měla být věřitelem přihlášena v dotčeném insolvenčním řízení, je právě okamžik nastoupivších účinků rozhodnutí o úpadku, tj. okamžik zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Pouze pohledávky, které vznikly do tohoto okamžiku, mohly být ve lhůtě k podávání přihlášek, stanovené v souladu s § 136 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů v rozhodnutí o úpadku, také v insolvenčním řízení přihlášeny. Přiměřeně lze odkázat usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], ve kterém byl vysloven obdobný názor, a to že „[j]estliže ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) neexistovala (byť dosud jako nesplatná či jako vázaná na podmínku) sporná pohledávka, nemohla ji žalobkyně ani přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka. Podání žaloby o zaplacení takové pohledávky pak nemůže představovat ani porušení zákazu formulovaného v ustanovení § 140c insolvenčního zákona.“ Odkázat lze také na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka].