Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 618 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518,83 Kč, s úrokem ve výši 1 265,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 8 698 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 14 316 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 265,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 8 698 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na základě které poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 24,36 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s částkou ve výši 5 618 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 118 Kč a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500, a to ve 12 měsíčních splátkách po 1 302 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze 1 302 Kč. Poslední splátka byla splatná dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději k tomuto datu právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tak požadovala zaplacení 14 316 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 698 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 618 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, když žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti vyžádaným dokladům. V tomto vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z předložených výplatních pásek za měsíc prosinec 2021 a leden 2022. V příslušném registru pak ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici kopie dokladů, jelikož uchazeči o zápůjčku takové doklady pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, když se žalobkyně z jednání omluvila a žalované se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 25 spisu/. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 69 % ročně, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 618 Kč sestávající z kalkulačních položek kapitalizovaného úroku ve výši 4 118 Kč a částky ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, a to ve 12 měsíčních splátkách po 1 302 Kč (poslední splátka ve výši 1 296 Kč). Finanční prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalované poskytnuty bezhotovostně, a to na její bankovní účet /viz smlouva o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 20 – 21, potvrzení o provedení transakce na č. l. 42, sdělení banky ze dne [datum] na č. l. 38 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, její nejvyšší dosažené vzdělání je vyšší odborné, je zaměstnaná, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, její měsíční příjmy jsou ve výši 29 592 Kč měsíčně a příjmy domácnosti jsou celkově ve výši 32 892 Kč. Uvedla, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, když externí splátky představují částku 3 000 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 19 000 Kč. V kolonce účel úvěru je uvedeno ,,neočekávané výdaje“. K úvěru měla předložit dvě výplatní pásky, a to za měsíc prosinec 2021 a leden 2022. Tyto listiny však v řízení ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 19 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1 302 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyně v postavení postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, v níž si smluvní strany sjednaly mj. postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. O sjednání smlouvy byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum], ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13 – 18 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu, oznámení o postoupení a informace o zpracování osobních údajů na č. l. 23 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Zásilka byla žalované odeslána dne [datum] a dne [datum] byla doručena /viz sledování zásilek na č. l. 49 spisu/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 28 - 29 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedené platby) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 7. 2020, č. j. [spisová značka], neboť z této listiny neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc. Nelze k důkazu provádět listinu směřující k právnímu hodnocení věci.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Úvěrová smlouva však nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující vycházet pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zcela rezignovala na kontrolu výdajů žalované, když vycházela toliko z jejích příjmů, které měly být podloženy dvěma výplatními páskami. Žádným relevantním způsobem nebyla zjišťována (natož ověřována) výdajová stránka u žalované, když bylo toliko vycházeno z toto, že její výdaje jsou ve výši 19 000 Kč měsíčně, včetně splátky jiného úvěru, a to navíc za situace, kdy žalovaná uvedla, že žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované platby v celkové výši 1 302 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 8 698 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalované lhůtu k vrácení dluhu do 10 dnů. Lhůta uplynula dne [datum], od následujícího dne, tedy od [datum], je žalovaná v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť účastníci byli v řízení v zásadě stejně úspěšní. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).