Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 240 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 240 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 36 240 Kč od [datum] do zaplacení a částky ve výši 3 479,04 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 39 719,04 Kč, v níž byl zahrnut nárok na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni, jíž žalobkyně požadovala za 90 dní (od [datum] do [datum]) a vypočetla na částku ve výši 3 479,04 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 240 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetové stránky www.flexifin.cz) smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 29 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 240 Kč, a to nejpozději do dne [datum]. Smlouva byla uzavřena elektronicky a identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby Kontomatik UAB, které pro účely ověření totožnosti žalovaný zpřístupnil svůj bankovní účet. Samotná smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového přihlášení. Před uzavřením smlouvy zároveň žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Žalobkyně dále vycházela z výpisů z účtu a transakcí, učiněných na účtech žalovaného, případně z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 27 512 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen několika bankovními převody, a to konkrétně dne [datum] ve výši 2 000 Kč, dne [datum] ve výši 19 600 Kč, dne [datum] ve výši 4 000 Kč, dne [datum] ve výši 1 400 Kč a dne [datum] ve výši 2 000 Kč. Pro případ, že by soud shledal smlouvu neplatnou, domáhala se žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení vzniklého převedením poskytnuté částky na účet žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že si je vědom toho, že má dluh vůči žalobkyni. Nyní se však nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá dostatek finančních prostředků k úhradě dlužné částky, a proto žádal o umožnění plnit svůj dluh ve splátkách ve výši 200 až 400 Kč. Po propuštění z výkonu trestu by výši splátek upravil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, když se žalobkyně i žalovaný z jednání omluvili.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný se žalobkyní elektronicky sjednali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do limitu 29 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 250 Kč, a to do [datum]. Finanční prostředky v celkové výši 29 000 Kč byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně v několika platbách na bankovní účet, jehož vlastníkem byl v rozhodném období (tj. v době přijetí finančních prostředků od [datum] do [datum]) žalovaný, když jeho totožnost byla ověřena předložením kopie občanského průkazu a ověřením totožnosti prostřednictvím autorizace bankovního účtu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním na č. l. 14 - 15, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 18 - 20, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli na č. l. 13 spisu, sdělení banky ze dne [datum] na č. l. 35, autorizace ověření totožnosti na č. l. 21, kopie občanského průkazu žalovaného na č. l. spisu 22 - 23 spisu, shodná tvrzení účastníků ohledně existence smlouvy/. Žalobkyně má pro posuzování úvěruschopnosti žadatelů stanoveny obecné principy posuzování, jimiž stanoví postup pro ověřování úvěruschopnosti /viz obecné principy posuzování a filozofie na č. l. 8 - 10 spisu/. Žalobkyně v případě žalovaného vycházela ze všech příjmových transakcí, učiněných ve prospěch příslušného čísla bankovního účtu, když dospěla k čistému příjmu žalovaného ve výši 27 512 Kč, a to při zohlednění transakcí na bankovním účtu za období od [datum] do [datum] /viz identifikované příjmy na č. l. 11 - 12 spisu/. Žalovaný se od [datum] nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde je pracovně zařazen a dosahuje tak výdělku. Jeho průměrný měsíční čistý výdělek představoval za období od března 2024 do srpna 2024 částku ve výši 2 580 Kč. Z čistého příjmu byly dále prováděny srážky na náhradu výkonu trestu a na úhradu pohledávek. Průměrně tak žalovanému měsíčně zbývá 1 031 Kč /viz sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na č. l. 33 a potvrzení o vyplacené mzdě [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] na č. l. 37 spisu/. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a tak žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k úhradě před podáním žaloby, a to se stanovením lhůty k plnění do tří dnů. Doručována byla žalovanému dne [datum], tj. v době, kdy již byl žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody (od [datum] s plánovaným koncem věznění do [datum]), a proto se s obsahem zásilky nemohl objektivně seznámit /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 17, podací lístek na č. l. 16, potvrzení o doručování zásilek dostupné na postaonline.cz/trackandtrace na č. l. 39 spisu výpis z centrální evidence vězňů na č. l. 28/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění, byť jen částečně, uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému několika bezhotovostními převody celkově částku ve výši 29 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaný projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky ve výši 29 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Úvěrová smlouva však nebyla v tomto případě sjednána platně, jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto soud uvádí, že není postačující vycházet pouze z příjmových transakcí ve prospěch bankovního účtu, když jsou tyto příjmy navíc všechny započítávaný jako měsíční příjem, ačkoliv se jedná o jakékoliv částky (i v řádu stokorun) a je tak zcela patrné, že se nejedná o pravidelný příjem. Nadto nelze opomenout, že by pro smlouvu, která je uzavírána v prosinci 2023, mělo být vycházeno z aktuálních příjmů žalovaného a nikoliv z transakcí na jeho bankovním účtu za období od října 2021 do dubna 2022, jak v tomto případě učinila žalobkyně. Žalobkyně pak žádným způsobem neověřovala výdajovou stránku na straně žalovaného. Žalobkyně tedy v daném případě zcela rezignovala na kontrolu výdajů žalovaného a žádným relevantním způsobem toto nezjišťovala. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný ostatně ani netvrdil, že by cokoliv žalobkyni uhradil. Žalovaný je tak povinen vrátit obdržené finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, o které se na úkor právní žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že prvá výzva k úhradě dluhu, která se prokazatelně dostala do dispozice žalovaného, byla až žaloba doručená žalovanému dne [datum]. Jelikož žalovanému byla žalobkyní poskytnuta lhůta k vrácení dluhu v délce 3 dnů, uplynula tato lhůta žalovanému dne [datum] a od následujícího dne, tj. od [datum], je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Úhradu přiznané částky uložil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, když soud přihlédl k výši částky, která má být hrazena, a rovněž k tomu, že žalovaný je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, kde je však pracovně zařazen a dosahuje určitého pravidelného výdělku. Výši splátek 200 - 400 Kč, kterou navrhoval žalovaný, nebylo možné akceptovat s ohledem na celkovou výši dluhu, jelikož by se v takovém případě jednalo o splácení dluhu po dobu delší než 6 let (při horní navrhované splátce 400 Kč). Vykazovaná příjmy žalovaného by rovněž měly být dostačující pro měsíční splátku. Soud tedy dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku splatit v určených splátkách. Zároveň však soud rozhodl o tom, že pokud žalovaný nebude hradit splátky řádně a včas, dojde ke ztrátě výhody splátek (výrok I. tohoto rozsudku).
17. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, neboť nebylo v řízení prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru, od čehož žalobkyně nárok dovozovala, jakož ani nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 589 Kč a nákladů spojených s právním zastoupením žalobkyně. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 39 719 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“) částku 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3. AT). Soud přiznal žalobkyni náhradu odměny právního zástupce za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], předžalobní upomínku [§ 11 odst. 1 písm. d) AT] a návrh ve věci samé - podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) AT]. Ke každému z těchto úkonů náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT), celkem tedy 300 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, soud přiznal žalobkyni též náhradu této daně ve výši 378 Kč (21 % z 1 800 Kč). Celkem tak výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 3 767 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 68 %, žalovaný ze 32 %, žalobkyni tak náleží poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 36 %, tedy ve výši 1 356 Kč. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady neumožnil soud platit žalovanému ve splátkách s ohledem na jejich výši, jakož i skutečnost, že prvá splátka dle výroku I. byla stanovena až měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku (výrok III. tohoto rozsudku).