Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částkas úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka],s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka],a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [IBAN] na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše [částka], a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 8,9 % ročně a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], úroky přirostlé k jistině ve výši [částka], náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši [částka] (náklady spojené s prodlením za 10 dní ve výši [částka], náklady spojené s prodlení za 40 a 70 dní ve výši 2 × [částka]), pojistné v celkové výši [částka] (3 × [částka], 2 × [částka], 1 × [částka]). Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a následně z běžícího smluvního úroku ve výši 8,9 % a běžícího zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [IBAN] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 8,9 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pracovní neschopnosti, trvalé invalidity a úmrtí, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce [částka]. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces – náklady spojené s prodlením za 10 dní ve výši [částka], a za 40 a 70 dní ve výši [částka] /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 16-24 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], se splácením splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 27-36 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 46-47 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela (při uzavření úvěrové smlouvy) z jí uvedených údajů – tvrzených příjmů ve výši [částka], které právní předchůdkyně ověřila z běžného účtu žalované. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěru výdaje ve výši [částka], právní předchůdkyně žalobkyně je tedy na základě statistických údajů, údajů o životních nákladech a normativních nákladech stanovila na vypočtenou odhadovanou částku [částka]. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že nemá žádné jiné úvěry, jen u právní předchůdkyně žalobkyně však již v době uzavírání smlouvy měla revolvingový úvěr s limitem [částka] a úvěr pro fyzické osoby se splátkou [částka]. Splátka nového úvěru činila [částka], nové splátkové zatížení žalované tak činilo [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že příjem [částka] (nijak neověřený) je dostatečný pro splátku [částka], neboť, při výdajích [částka] žalovaná bude přesně na [částka], nebude mít žádné prostředky na hrazení žádných jiných, či mimořádných, výdajů. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost dostatečně, neboť zcela rezignovala na prověřování skutečných příjmů i výdajů žalované.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, pojistného a smluvních úroků (v kapitalizované výši i dále běžících) zamítl.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem [částka]) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
17. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
19. Dle ust. § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.
20. Dle ust. § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Ohledně splatnosti poskytnuté jistiny jakožto bezdůvodného obohacení žalované soud dospěl k závěru, že splácet dlužnou jistinu (vydat bezdůvodné obohacení) se žalovaná dle znění dohody (obsažené v úvěrové smlouvě) zavázala postupně ve sjednaných splátkách s možnosti (právní předchůdkyně) žalobkyně přistoupit k zesplatnění v případně řádného nehrazení splátek, a to i při shledání absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, kdy část ustanovení absolutně neplatné úvěrové smlouvy ohledně splácení vč. možnosti zesplatnění je nutno v souladu s ustanovením § 575 o. z. považovat za dohodu o splatnosti bezdůvodného obohacení, nevyjde-li mezi účastníky najevo spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
22. Oproti uvedeným závěrům Krajského soudu v Praze však soud v nynější věci nesouhlasí s jeho kategorickým závěrem, že nelze pro okamžik splatnosti vycházet z dohody uzavřené mezi účastníky v původní neplatné smlouvě (viz bod 47 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze), když naopak odvozování splatnosti až od výzvy k úhradě prokazatelně doručené žalované, jak tak ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. učinil v citované věci Krajský soud (viz body 48 a 50 odůvodnění), by s ohledem na aktuální soudní judikaturu ohledně výchozího okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty v případě dluhu splatného na výzvu již od prvotního okamžiku, kdy taková výzva mohla být poprvé učiněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), vedlo k závěru, že takový nárok by žalobkyně (její právní předchůdkyně) byla vždy oprávněná uplatnit okamžitě již v den uzavření neplatné úvěrové smlouvy, bez ohledu na to, že posléze např. byly po určitou dobu (i po dobu mnoha měsíců, případně i let) řádně spláceny sjednané splátky, což by případně mohlo vést až k uplatnění důvodné námitky promlčení dlužníkem. Dalším nevhodným důsledkem by byla skutečnost, že dokud by věřitelka takovou výzvu k úhradě neučinila, nemohlo by nikdy dojít k promlčení nároku, případně by věřitelka mohla splatnost nečekaně přivodit například až po několika desítkách let, což by bylo v zjevném rozporu s judikaturou přijatými závěry ohledně splatnosti dluhu splatného na výzvu (viz např. bod 50 odůvodnění již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Pokud Krajský soud v daném rozhodnutí uvedl, že by v případě splatnosti dle podmínek původní smlouvy byla nastolena otázka, zda má přednost dohodnutá výše splátky a jejich menší počet, či dohodnutá délka trvání úvěru a nižší výše splátky, tak lze dle názoru soudu tuto otázku překonat výkladem, když v době sjednávání úvěrové smlouvy byla mezi účastníky sjednána jak výše, tak délka splácení, tedy dlužník musel předpokládat, že bude pravidelně hradit určitou částku právě ve sjednané výši, pročež v této výši musí splácet i splátky bezdůvodného obohacení, byť v důsledku této skutečnosti svůj dluh splatí dříve (to vše za situace, kdy nevyšel mezi účastníky najevo spor o době splácení přiměřené možnostem dlužníka dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, jak již bylo uvedeno výše).
23. Soud proto ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení (jednotlivých splátek a případného zesplatnění v případě jejich nehrazení) vycházel z dohody účastníků uvedené v (jinak absolutně neplatné) úvěrové smlouvě, v které byla sjednána splatnost dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž s ohledem na prodlení žalované s těmito splátkami došlo k jejich zesplatnění ke dni [datum], tedy že i dlužnou jistinu – bezdůvodné obohacení musí žalovaná uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž pro nehrazení splátek následně došlo k zesplatnění, tedy že i bezdůvodné obohacení musí žalovaná nadále uhradit najednou.
24. S ohledem na skutečnost, že soud je vázán rozsahem uplatněného nároku právě tak, jak jej žalobkyně vymezila (včetně požadované výše úrokové sazby zákonného úroku z prodlení, včetně data, od kterého jej žalobkyně požaduje), musel soud následně promítnout zjištěnou splatnost dluhu ve vztahu k žalobkyní požadovanému petitu, kdy k okamžiku, od kterého žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení, a to jednak v kapitalizované výši, a jednak ve výši dále běžící.
25. Žalobkyně však při výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení vycházela ze skutečnosti, že uvedené splátky žalované nezapočítávala na jistinu, ale na jiné (s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy z důvodu neprovedení řádného zkoumání úvěruschopnosti) složky příslušenství, tedy nelze žalobkyní provedenou specifikaci zákonného úroku z prodlení nadále použít. Žalobkyně následně v reakci na poučení soudu upřesnila, že kapitalizovaný úrok z prodlení pro tento případ požaduje toliko v té části, v které se žalobkyně domáhala úroku s prodlení z celé dlužné jistiny (výše bezdůvodného obohacení) od okamžiku zesplatnění – tedy úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou [částka], přičemž ve zbývajícím rozsahu ([částka]) musel soud požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení zamítnout, neboť žalobkyně jej dále neupřesnila, a bez další specifikace soud nemohl posoudit jeho oprávněnost. Stejně tak soud zamítl dále běžící úrok z prodlení z částky převyšující zbývající výši bezdůvodného obohacení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.