Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 192/2024

Soud: Okresní soud v MělníkuDatum rozhodnutí: 19. 6. 2024Č. j.: 19 C 192/2024-57Samosoudce: Mgr. Antonín VotavaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 29. 7. 2024Předmět řízení: o 29 984,25 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSME:2024:19.C.192.2024.1
neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenívzájemné plněnísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (70) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru (ve znění dodatků ze dne [datum] a [datum]), na jejímž základě mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši [částka], žalovaný se zavázal hradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (původně [částka]) vždy k 15. dni (původně 20. dni) každého kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru právní žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru vedených exekucí, v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se však s hrazením jednotlivých splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila za splatný, a to ke dni [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Dlužná částka [částka] sestává z jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka] (dlužného pojistného ve výši [částka] – po [částka] za měsíce leden až květen 2023 a poměrná část ve výši [částka] za červen 2023, a nákladů spojených s prodlením ve výši [částka] za prodlení s 10., 40. a 70. dne dle přiloženého ceníku ve výši [částka], [částka] a [částka]), příslušenství sestává ze smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru ve znění dodatku ze dne [datum] a ze dne [datum], podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], a to vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. V rámci uvedené smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně včetně ceníku. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl svůj měsíční příjem ve výši [částka]. Dále uvedl, že nemá žádné měsíční výdaje, pouze výdaje na bydlení ve výši [částka]. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě takto získaných dat dle svého ekonomického modelu na částku [částka]. Žalovaný uvedl, že splácí mj. další půjčky poskytnuté žalobkyní ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně /viz smlouvu o úvěru na č. l. 14 - 17 spisu, dodatky ke smlouvě o úvěru na č. l. 29 – 30 spisu, detail zadané [podezřelý výraz] na č. l. 18 – 26 spisu, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací na č. l. 27 – 28 spisu, informace o úvěru na č. l. 31 spisu, ceník na č. l. 32 spisu, přehled poplatků a pokut na č. l. 44 spisu, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 54 spisu/. Žalovaný čerpal na předmětný úvěr finanční prostředky ve výši [částka]. Celkově na tento úvěr uhradil částku [částka] /viz výpis z úvěrového účtu žalovaného na č. l. 41 – 43 spisu/. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni [datum] /viz rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 40 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum], [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] s tím, že dluh je splatný nejpozději do [datum] /viz výzvy k úhradě na č. l. 35, 39 spisu, předžalobní výzva na č. l. 36 spisu s doručenkou na č. l. 36, 37 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016“).

6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Dle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud se v řízení zabýval především otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši [částka], přičemž tento byl ověřen i z předloženého výpisu z účtu. Co se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto přímo od žalovaného žalobkyně nezjišťovala vůbec, spokojila se s jeho tvrzením, že žádné měsíční výdaje nemá, s výjimkou hrazení nájemného ve výši [částka] měsíčně a hrazením splátek ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně (následně žalobkyní zjištěnými ve skutečné výši [částka]), a sama vyšla pouze ze svého interního ekonomického modelu a tyto výdaje stanovila částkou [částka]. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. [právnická osoba] se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si mohla a měla ověřit výdaje žalovaného, což však neučinila. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora [právnická osoba] ze dne [datum] ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši [částka] a částku [částka] již žalobkyni uhradil. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši [částka] vč. úroku z prodlení, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Soud přiznal dlužnou část jistiny spolu s příslušným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., a to v jí požadované výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. [adresa] k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 o. s. ř.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací