Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (ve znění jejího dodatku ze dne [datum]), na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše [částka], a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem ve výši 16,9 % ročně a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši [částka], nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze [částka]. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], dlužné poplatky v celkové výši [částka], které jsou složeny z náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 2 × [částka] a [částka], a z pojistného ve výši [částka] a 3 × [částka], příslušenství se skládá z běžícího úroku a zákonného úroku z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (ve znění jejího dodatku ze dne [datum]) včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka] a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 16,9 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pracovní neschopnosti, trvalé invalidity a úmrtí, přičemž pojistné bylo sjednáno v procentní výši 1,20 % měsíčně z vyčerpané částky. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek /viz smlouvu o revolvingovém úvěru vč. dodatku včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 9-14 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši [částka], se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz stav úvěru na č. l. 15 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 16-17 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 18 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze výtah z výpisu z běžného účtu žalovaného, na kterém byly zachyceny příchozí mzdy žalovaného v průměrné výši [částka]. Ohledně výdajů žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěru uvedl výdaje ve výši [částka], přičemž žalobkyně stanovila výdaje žalovaného ve výši [částka], a to na základě tohoto údaje, počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení v kombinaci s interními informacemi banky, které však blíže neupřesnila a nedoložila, s využitím statistických údajů, životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dále nezjistila žádné negativní skutečnosti z insolvenčního rejstříku ani z informací z CBCB o předchozí splátkové morálce klienta a z interní evidence klientů. Zároveň žalovaný měl uvést, že hradí další splátky ve výši [částka], žalobkyně však ze své činnosti zjistila, že jen u ní žalovaný hradí splátky ve výši [částka] a [částka]. Nové splátkové zatížení žalovaného by tak při splátce [částka] činilo [částka] /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 35 spisu/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.
15. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením vypočtené částky stanovené dle statistického modelu vytvořeného žalobkyní za situace, kdy žalovaný měl v rámci kontraktačního procesu uvést, že má výdaje pouze ve výši [částka], přičemž žalobkyně tuto skutečnost nijak nepřezkoumávala. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, poněvadž není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad, přičemž stanovení výdajů dle určitého modelu uchazečů nemůže z logiky věci nahrazovat zjišťování skutečných údajů o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, neboť by tím byl popřena základní podstata zkoumání úvěruschopnosti – poměřování skutečných poměrů (skutečných příjmů a skutečných výdajů) žadatele, přičemž uvedená povinnost má zejména zabránit poskytování úvěru v těch případech, kdy lze mít o splácení úvěru výrazné pochybnosti. Zároveň však nelze pominout fakt, že případné schválení je v zájmů obou účastníků (žalovaný získá požadované peněžní prostředky a poskytování úvěrů je součástí obchodní činnosti žalobkyně), tedy lze předpokládat zájem obou stran i na kladném vyhodnocení úvěruschopnosti v rámci procesu uzavírání smlouvy. V daném případě žalobkyně vycházela při ověřování příjmů z výpisu z účtu žalovaného, výdaje nezkoumala vůbec (nahradila je údaji z interního ekonomického modelu, aniž by však vysvětlila, jakým způsobem k této částce dospěla v konkrétním případě žalovaného) a o dalších poměrech žalovaného, např. způsobu bydlení a výdajů s tím spojených, případné vyživovací povinnosti neuvedla nic. Takové posouzení tudíž nemůže nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, obzvlášť za situace, kdy žalovaný již měl u žalobkyně vedeny jiné úvěry s poměrně vysokou měsíční splátkou. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít, navíc v daném případě nebylo řádně vysvětleno ani ověření příjmů žalovaného. Soud samozřejmě nevylučuje, že by žalovaný mohl mít i nízké výdaje na živobytí a bydlení, v takovém případě však již soud nemůže bez dalšího vycházet toliko z nepodložených tvrzení žalobkyně, nýbrž bude nutné uvedené skutečnosti o prověření skutečné výše výdajů soudu prokazovat, což však žalobkyně neučinila, ač bez větších obtíží mohla, zvlášť za situace, kdy je bankou, u které má žalovaný vedený běžný účet, z jehož výpisu prokazovala výši příjmů žalovaného, nikoli již pak výši výdajů. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, pojistného a smluvních úroků zamítl.
17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku [částka] odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem [částka]) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.