Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částkas úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřela dne [datum] po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše [částka], a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 13,49 % ročně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Dne [datum] došlo k fúzi sloučením žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně ke dni [datum] uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [částka]. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou dohodu o splátkovém kalendáři, kterou se žalovaná zavázala uhradit zbývající dluh ve výši [částka] v 16 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná splátky řádně nehradila, k úhradě tak zbývá žalovaná částka ve výši [částka], která je tvořena dlužnou jistinou ve výši [částka] a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], příslušenství se skládá z úroku a úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, jak je specifikováno ve výroku.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše [částka] a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 13,49 % ročně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] dle obchodních podmínek a sazebníku v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 26-29 a 32-36 spisu/. Dne [datum] došlo k fúzi sloučením žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně /viz výpis z obchodního rejstříku na č. l. 37-46 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši [částka], se splácením splátek se však dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 31 /. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou dohodu o splátkovém kalendáři, kterou se žalovaná uznala dluh a zavázala uhradit zbývající dluh ve výši 46 365,30 v 16 měsíčních splátkách ve výši [částka] /viz dohoda o splátkovém kalendáři na č. l. 9 spisu/. Žalovaná ani na základě dohody nesplácela řádně a včas, když k úhradě zůstala částka [částka]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 10 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně sice před uzavřením smlouvy úvěruschopnost zkoumala, nesprávně ji však vyhodnotila, když vycházela z automatické kontroly a kreditního score. K tomu ji žalovaná doložila příjmy ve výši [částka], přičemž výdaje uvedla žalovaná ve výši [částka]. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy příjmy pouze z dávek státní sociální podpory, a to: příspěvek na živobytí ve výši [částka] a doplatek na bydlení ve výši [částka]. K tomu žalovaná doložila rovněž doklad o pobírání příspěvku na péči ve výši [částka], následně zvýšený ještě o [částka]. Příspěvek na péči však není možné posuzovat jako příjem žalované, když jde o finanční prostředky poskytnuté k péči o třetí osobu, v tomto případě o nezletilé dítě vyžadující péči z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně tak nesprávně posoudila příjmy žalované, které bez příspěvku na péči činí pouze [částka]. Žalovanou tvrzené výdaje tak tyto příjmy převyšují. Žalobkyně rovněž vycházela z výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum]. Údaje z něj však rovněž nesprávně vyhodnotila, když z výpisu z účtu vyplývá, že příjmy žalované za toto období činí [částka] (z toho však [částka] je příspěvek na péči o nezletilé dítě a [částka] částka poskytnutá jinou úvěrovou společností), kdežto výdaje žalované za toto období činí [částka]. Výdaje žalované tak jednoznačně převyšují příjmy, což vyvolává důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. Pakliže právní předchůdkyně i přes tyto skutečnosti poskytla žalované úvěr, tak zjevně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.
16. Ve vztahu k otázce vyhodnocení úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně soud uvádí, že neobstojí ani obrana žalobkyně uvedená v rámci ústního jednání, že v době uzavírání úvěrové smlouvy ([datum]) se jednalo o nové ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, stanovující tuto povinnost v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů, pročež právní předchůdkyně žalobkyně postupovala dostatečně s ohledem na tehdejší požadavky. Soud upozorňuje, že povinnost zkoumat úvěruschopnost byla stanovena již v rámci ust. § 9 dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, přičemž byla dovozena absolutní neplatnost úvěrové smlouvy při porušení této povinnosti nejen v době účinnosti jeho novely v období od [datum] do [datum], ale i v předcházejícím období, tedy od [datum] do [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň otázka, do jaké míry podrobností je nutné úvěruschopnost dlužníků zkoumat, není v nynějším případě podstatná za situace, kdy soud nehodnotí nedostatečnost samotného postupu zkoumání úvěruschopnosti v dané věci, toliko se jedná o právní hodnocení soudu o nesprávnosti vyhodnocení získaných údajů za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně mylně považovala příjem žalované z titulu příspěvků na péči jako příjem, který by mohl být použit k úhradě jejích budoucích splátek. Smyslem zákonné úpravy povinnosti zkoumat úvěruschopnost není jen ochrana slabší strany – spotřebitele jako jednotlivce, ale v důsledku i ochrana společnosti jako celku před negativními důsledky tzv. dluhové spirály jednotlivých dlužníků, kdy tito, ačkoliv nejsou schopni své závazky splátek, získávají stále další úvěry, zpravidla s čím dál nevýhodnějšími podmínkami a vyššími částkami na úrocích a poplatcích, které by museli splácet, u nichž je však již v době uzavření takovýchto smluv nepravděpodobné, že by k jejich řádné úhradě skutečně došlo, a tyto pohledávky musí následně být vymáhání exekučně, případně i v rámci insolvenčních řízení. Při zjevných pochybnostech o možnostech žalované poskytnutý úvěr splácet s ohledem na zdroje jejích příjmů proto žalované spotřebitelský úvěr neměl být vůbec poskytnut, a pakliže tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, je celá úvěrová smlouva absolutně neplatná.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná však doposud uhradila celkovou částku ve výši [částka], tedy tento nárok byl již zcela splacen, proto žaloba není ani v této části důvodná a soud jí proto zamítl v celém rozsahu.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.