19 C 415/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaná částka se skládá celkem z 2 nároků, které žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou (v odůvodnění rozsudku jsou nároky odůvodňovány chronologicky dle data uzavření smluv) 2) dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši celkem [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Dále uzavřela s žalovanou 1) dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši celkem [částka], administrativní poplatek (částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení) ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso (částku za administrativní činnosti a komfortní splácení spočívající ve výběru splátek v hotovosti v místě bydliště žalované) ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávky byly dne [datum] postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí 2) na jistině [částka] a na dlužném poplatku [částka], a 1) na jistině [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela 2) dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 32 spisu/. Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,93 % /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 33/. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřela 1) dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 35 spisu/. Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,93 % /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 36/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky vůči žalované uvedené v příloze č. [hodnota] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 41, včetně podacího lístku/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 38, včetně podacího lístku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní uvedených splátek uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí, a to ve vztahu ke každému z obou uplatněných nároků. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť ke každé smlouvě předložila pouze formuláře nazvané zákaznická karta, ve kterých právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje.6. 2) Dle údajů uvedených v tomto formuláři ke smlouvě ze dne [datum] byla žalovaná v invalidním důchodu, přičemž výše dávky invalidního důchodu činila [částka]. Dále byly v kartě uvedeny „další příjmy domácnosti“ ve výši [částka]. Žalovaná bydlela v nájmu a neměla žádné děti. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalované se skládají z nájemného ve výši [částka], inkasa ve výši [částka], nákladů na telefon ve výši [částka] a výdajů na domácnost ve výši [částka]. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny výměrem podpory, nájemní smlouvou a SIPO. Tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznickou kartu na č. l. 23 spisu/.7. 1) Dle údajů uvedených ve formuláři ke smlouvě ze dne [datum] byla žalovaná nadále v invalidním důchodu, přičemž výše dávky invalidního důchodu stále činila [částka]. Dále byly v kartě uvedeny nespecifikované jiné příjmy žadatele ve výši [částka] a „další příjmy domácnosti“ ve výši [částka]. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalované se skládají z nájemného ve výši [částka], nákladů na telefon ve výši [částka], splátek půjček ve výši [částka] a výdajů domácnosti ve výši [částka]. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny výměrem podpory, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, úřadem práce důchodovým výměrem. Tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznickou kartu na č. l. 30 spisu/.8. Žalobkyně tak neprokázala, jak její právní předchůdkyně v obou případech ověřovala skutečnou výši příjmů žalované, a dále především nikterak neprokázala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované ohledně výše jejich výdajů. Doložené příjmy žalované činili pouze [částka] z invalidního důchodu, u druhé smlouvy tvrzených [částka] jako „jiné příjmy“, nijak nespecifikované, soudu nebyly blíže vysvětleny ani doloženy. Soud nemohl přihlížet ani k tvrzeným dalším příjmům domácnosti, které také nebyly nijak doloženy, a pakliže se snad mělo jednat o příjmy jiných členů domácnosti žalované, tak k nim nebylo lze pro účely této smlouvy přihlížet, neboť účastníkem smluv je pouze žalovaná. I pokud by soud uvažoval nad tvrzenými příjmy žalované z dávek invalidního důchodu, případně od listopadu 2012 doplněnými o [částka], jsou tyto příjmy žalované několikanásobně nižší, než uvedené tvrzené výdaje. Nadto soud konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření není možné dle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě dostatečných informací, a lze z nich vycházet pouze za situace, že soud nemá o jejich správnosti pochyb. Pakliže soud má o uvedených skutečnostech pochyby, avšak žalobkyně není schopna uvedené původně posuzované listiny doložit (dle jejího vyjádření těmito již nedisponuje), jde daná skutečnost s ohledem na břemeno tvrzení a důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti k tíží žalobkyni, tedy v případě, kdy žalobkyně nemůže vysvětlit uvedené nesrovnalosti, musí soud shledat, že úvěruschopnost řádně zkoumána a posouzena nebyla.9. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] do [datum], tedy vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (uzavření smlouvy).10. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Podle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.12. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.13. Dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.14. Dle ust. § 456 obč. zák. se předmět bezdůvodného obohacení musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.15. Dle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.16. Dle ust. § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.17. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru u obou smluv nedostála.20. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně ani v jednom případě nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Spokojila se toliko s tím, že žalovaná měla před podpisem smlouvy předložit nájemní smlouvu, což však žalobkyně ani neprokázala a tato informace zůstala pouze v rovině tvrzení. Rovněž příjmy žalované zůstaly fakticky nedoloženy. V zákaznické kartě je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně si nechala předložit výměr podpory žalované a pracovní smlouvu. I pokud by se tak stalo, byť opět ani tyto listiny nebyly soudu předloženy, nelze přehlížet, že takto provedené ověření příjmu se vztahovalo pouze k příjmu žalované ze mzdy. „Další příjmy domácnosti“ ve výši [částka] a následně [částka] nebyly pak při podpisu smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně zjevně nijak ověřovány, a je otázkou, o jaké (a čí) příjmy se vůbec má jednat. Platí tedy, že i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně měla před podpisem smlouvy k dispozici výměr podpory žalované, doložené příjmy by dosahovaly výše pouze [částka] z invalidního důchodu. Ani údajně doložené příjmy žalované tedy nemohly postačovat na její tvrzené výdaje, které je mnohonásobně převýšily, tím spíše ani na řádnou úhradu sjednané půjčky. Popsaný postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče totiž předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. V daných případech však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů a výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznických karet vyplývala, skutečně jednalo.21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99).22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že před uzavřením obou smluv o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalované půjčku splácet s odbornou péčí, čímž porušila svou povinnost stanovenou ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a předmětná smlouva je tudíž absolutně neplatná. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že výše uvedená rozhodná právní úprava výslovně nestanovila sankci absolutní neplatnosti smlouvy v případě řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet a novelizace nastala až ode dne [datum]. Soud však vycházel ze závěru, že i v režimu úpravy ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., mělo nesplnění povinnosti poskytovatele řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Platnost smluv z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18, dle kterého Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. Pakliže byly smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a příslušenství, a to kapitalizovaného úroku ve výši 1) [částka] a 2) [částka], a 1) běžícího smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 2) běžícího smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl.24. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 2) dne [datum] jistinu ve výši [částka] a 1) dne [datum] jistinu ve výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost obou smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na žalobkyni. Ve vztahu k 2.) nároku žalovaná uhradila celkem [částka], jistina ad. 2) tak již byla zcela uhrazena. Ve vztahu k 1.) nároku žalovaná uhradila celkem [částka], z poskytnuté jistiny [částka] tak zbývá k úhradě jistina ve výši [částka]. Soud proto přiznal žalobkyni toliko ve vztahu k nároku 1) částku [částka] včetně zákonného úroku z prodlení z této částky (ve zbývající části požadované jistiny včetně úroku z prodlení žalobu zamítl).25. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou přiznanou část jistiny 1.) nároku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka.26. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).27. Ve vztahu k nároku 2) s ohledem na přeplacení poskytnuté jistiny nárok zamítl v celém rozsahu. Ohledně požadovaného úroku z prodlení 2.) nároku soud vyzval u jednání přítomnou žalobkyni, aby tato s ohledem na závěr soudu o změně právní kvalifikace – přiznání toliko části nároku z titulu bezdůvodného obohacení – specifikovala případný požadovaný úrok z prodlení, avšak žalobkyně nárok na případný úrok z prodlení nijak neupřesnila, pročež soud nezbývalo, než jej také zamítnout v celém rozsahu, když dosavadní vyčíslení vycházelo z nesprávně provedených výpočtů žalobkyně (s ohledem na nesprávně započtené splátky na neplatně sjednané příslušenství).28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.