20 C 113/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], doplněnou podáním doručeným soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou úvěrových smluv byla prověřována nahlédnutím do veřejně přístupných databází NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „první smlouva“), na jejímž základě obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky ve výši [částka], což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se při uzavření smlouvy zavázal uhradit společně s jistinou i úrok v pevné výši [částka], dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši [částka] a úhradu za možnost splácení v místě bydliště ve výši [částka]. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši [částka], a to ve 14měsíčních splátkách po [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům. Žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu a od [datum] je zaměstnancem společnosti Blesk servis, s. r. o. s měsíčním příjmem ve výši [částka]. Výdaje vyčíslil na [částka]. Tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, dohody o provedení práce, výplatních pásek, rozhodnutí [právnická osoba] a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný nicméně splátky prvního úvěru nehradil řádně a včas. Splatnost závazků nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne, tj. od [datum], se žalovaný dostal do prodlení, čímž právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny. Žalovaný uhradil poslední splátku dne [datum]. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „druhá smlouva“), na jejímž základě obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky opět ve výši [částka], což rovněž v tomto případě stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Jednotlivé parametry druhé smlouvy byly nastaveny obdobně jako v případě první smlouvy, a to včetně konkrétních částek úroků a poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného obdobným způsobem jako v případě první smlouvy. Žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu a od [datum] je zaměstnancem společnosti Blesk servis, s. r. o. s měsíčním příjmem ve výši [částka] a výdaji v částce [částka], což bylo ověřeno z pracovní smlouvy, dohody o provedení práce, výplatních pásek, rozhodnutí [právnická osoba] a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Ani v případě druhé smlouvy pak žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas. Splatnost závazků ze druhé smlouvy nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky a od následujícího dne (od [datum]) se žalovaný dostal do prodlení, čímž právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny. Žalovaný uhradil poslední splátku dne [datum]. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradil2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis OR na č. l. 14 spisu/. Dne [datum] podepsali žalovaný v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši [částka] na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok v pevné výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila [částka]. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 8 %, RPSN činila v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v místě svého bydliště v hotovosti [částka]. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, když za prodlení s každou splátkou lze uložit pokutu max. ve výši [částka]. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem [částka] /viz smlouva o úvěru na č. l. 17-18 spisu, seznam transakcí na č. l. 25-26 spisu/. Dne [datum] podepsali žalovaný v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši [částka] na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 14měsíčních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka, až do úplného zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Společně s jistinou úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok v pevné výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila [částka]. Součástí smlouvy o úvěru byly taktéž smluvní podmínky. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 8 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v místě svého bydliště v hotovosti [částka]. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, když za prodlení s každou splátkou lze uložit pokutu max. ve výši [částka]. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem [částka] /viz smlouva o úvěru na č. l. 15-16 spisu, seznam transakcí na č. l. 25-26 spisu/. V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaný uvedl, že má celkový měsíční příjem ve výši [částka], který je tvořen mzdou v částce [částka] a příjmem z důchodu ve výši [částka]. Výdaje žalovaného byly vyčísleny na [částka] měsíčně a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši [částka], dopravu, jídlo, osobní náklady v částce [částka], srážek ze mzdy v částce [částka]. Ke splátkám stávajících půjček nebyly uvedeny žádné údaje /viz žádost o úvěr na č. l. 48 spisu/. V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaný uvedl, že má celkový měsíční příjem ve výši [částka], který se skládá ze mzdy v částce [částka] a z důchodu ve výši [částka]. Výdaje žalovaného byly vyčísleny na [částka] měsíčně a skládaly se z nájemného ve výši [částka], výdajů na dopravu, jídlo, osobní náklady v částce [částka], srážek ze mzdy ve výši [částka] a měsíčních splátek stávajících půjček ve výši [částka] měsíčně /viz žádost o úvěr na č. l. 47 spisu/. Příjmy žalovaného z důchodu byly doloženy rozhodnutím o přiznání částečného invalidního důchodu a výplatním dokladem. Důchod žalovaného činil [částka] za měsíc srpen 2023, [částka] za měsíce říjen a listopad 2023 a [částka] za měsíce únor a březen 2024 /viz výplatní doklad na č. l. 42 spisu, rozhodnutí ČSSZ na č. l. 42 p. v. spisu, výplatní doklad na č. l. 46 p. v./. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti BLESK servis, s. r. o. nejprve na základě dohody o provedení práce a následně (konkrétně od [datum]) s ním byla uzavřena pracovní smlouva. V červnu 2023 čistá mzda žalovaného činila [částka], zároveň byly prováděny srážky ze mzdy na základě exekuce v částce [částka], za srpen 2023 činila čistá mzda žalovaného [částka], sráženo byly [částka]. V září 2023 činila čistá mzda žalovaného [částka], přičemž srážka činila [částka]. Za listopad 2023 čistá mzda žalovaného činila [částka], přičemž [částka] bylo sráženo ze mzdy. Za prosinec 2023 dosahoval žalovaný čisté mzdy ve výši [částka], přičemž srážky ze mzdy byly prováděny v částce [částka], za měsíc leden 2024 dosahovala čistá mzda žalovaného částky [částka] se srážkou v částce [částka] /viz pracovní smlouva na č. l. 43 spisu, dohoda o provedení práce na č. l. 43 p. v. spisu, výplatnice na č. l. 44 spisu, výplatní pásky na č. l. 45 p. v. – 46 spisu/. Nájemné žalovaného od [datum] činilo [částka] /viz navýšení nájemného na č. l. 45 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Úhrada za postoupení byla provedena dne [datum] /viz smlouva o PP, seznam PP na č. l. 19-24 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 27 spisu, příchozí úhrada na č. l. 27 p. v. spisu/. Postoupení pohledávek mělo být žalovanému oznámeno dopisy ze dne [datum], jejichž odeslání však nebylo ze strany žalobkyně doloženo /viz oznámení o PP na č. l. 28 spisu, oznámení o PP na č. l. 29 spisu/. Předžalobní výzva s lhůtou k plnění do [datum] byla žalovanému odeslána dne [datum] /viz výzva k plnění na č. l. 30-31 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 49 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný právní předchůdkyni na pohledávku z první úvěrové smlouvy uhradil celkem částku ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dále dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na pohledávku z této druhé úvěrové smlouvy uhradil celkem částku [částka]. Žalovaný před sjednáním úvěrů poskytl právní předchůdkyni žalobkyně údaje v žádostech o úvěr. Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výplatních dokladů důchodu. Výdaje žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně stanoveny jako součet uvedených nákladů žalovaného na bydlení v částce [částka], energie, dopravu, jídlo. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne [datum] s lhůtou k plnění do [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než evidovanou částku [částka].6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Nutno přitom zdůraznit, že s ohledem na data uzavření smluv na jednotlivé smlouvy dopadá s ohledem na novelizaci zákona o spotřebitelském úvěru v § 86 rozličná právní úprava, jak bude vysvětleno dále.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu částečně důvodnou. Předně považuje za vhodné uvést, že pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je aktivně věcně legitimovaná. Co se pak týče samotného žalobou uplatněného nároku, soud se zabýval především tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru platně, konkrétně zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením jednotlivých smluv zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného. Soud považuje za nutné nejprve připomenout, že smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému sporné úvěry po posouzení jeho schopnosti tyto úvěry splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala a ověřila příjmy žalovaného. Před uzavřením obou smluv shromáždila široké množství relevantních podkladů, které příjmy žalovaného jasně potvrzovaly. Soud však namohl aprobovat postup právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení výdajů žalovaného. Ty byly ověřeny jen z části, a nadto také chybně. Za zásadní považuje soud skutečnost, že byla ověřena výše nájemného [částka], nicméně v případě posuzování výdajů žalovaného bylo kalkulováno toliko s polovinou této částky, tedy s částkou [částka], kterou žalovaný uvedl v žádostech o úvěry. Žalovaný sice také uvedl, že je ženatý, nicméně z ničeho nevyplývalo, jak úhrada nájemného probíhá, tím méně že by se na ní měla podílet další osoba. S ohledem na srovnání příjmů a výdajů žalovaného je pak nutné uvést, že tato informace bylo pro posouzení úvěruschopnosti velmi důležitá. Právě díky tomu, že bylo kalkulováno toliko s polovinou nájemného, přesahovaly příjmy žalovaného jeho výdaje v případě první smlouvy o [částka] a v případě druhé smlouvy o [částka]. Pokud by bylo nájemné započteno v plné výši, rozdíl příjmů a výdajů by se dramaticky snížil. Pokud pak právní předchůdkyně žalobkyně pracovala s úvahou, že náklady na nájemné jsou hrazeny jiným členem domácnosti, bylo na místě se také příjmy domácnosti alespoň v elementárním rozsahu zabývat. Přehlížet dále nebylo možné ani to, že ověřená výše srážek ze mzdy uvedená ve výplatních páskách žalovaného převyšovala srážky ze mzdy uvedené v jednotlivých žádostech, kdy v listopadu a prosinci 2023 činily srážky ze mzdy [částka], zatímco v žádosti bylo uvedena částka [částka]. Dle podkladů předložených žalobkyní tak mohl být rozdíl příjmů a výdajů žalovaného zcela hraniční, a to již před započtením jednotlivých splátek poskytnutých úvěrů. Na základě takto zjištěných údajů proto bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně majetkovou situaci žalovaného posoudila skutečně důkladně, nota bene v situaci, kdy žalovaný již čelil exekuci, a zjevně jej tedy nebylo možné považovat za spolehlivého dlužníka. Nadto ověřování dalších výdajů na dopravu, jídlo a osobní potřeby žalovaného pak nebylo prokázáno vůbec. Za popsané hraniční situace se přitom jedná o podstatný nedostatek, kdy byť jen mírná odchylka skutečných výdajů od výdajů uvedených žalovaným v žádosti mohla vést k tomu, že žalovaný již nebude schopen úvěr splácet. Dále nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla k žalovanému alespoň nějaké lustrace v bankovních či nebankovních registrech. Toto žalobkyně sice tvrdila, avšak žádné relevantní výstupy z těchto registrů soudu nepředložila. V případě výdajů tedy právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko z informací od žalovaného, aniž by tyto nějakým způsobem ověřovala (s výjimkou nájemného, které však zohlednila pouze ve výši uvedené žalovaným). Tento postup právní předchůdkyně žalobkyně byl přitom totožný před uzavřením obou posuzovaných smluv o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou sporných smluv o úvěru nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného tyto jednotlivé úvěry splácet. Důsledkem porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost úvěrových smluv a redukce nároku žalobkyně na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelských úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě první i druhé úvěrové smlouvy poskytla žalovanému vždy částku [částka], celkem tedy [částka]. O tuto částku se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně respektive žalobkyně fakticky bezdůvodně obohatil. Následně uhradil oproti takto získaným prostředkům pouze [částka]. Žalovanému proto stále zbývá uhradit [částka]. Soud proto žalobkyni tuto částku přiznal. Soud zároveň přiznal žalobkyni také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. První výzvou, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, byla výzva ze dne [datum]. V ní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka], přičemž tato částka byla ve výzvě tvořena pohledávkami uplatněnými z obou úvěrových smluv. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do [datum]. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne ([datum]) v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).17. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětných smluv o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatných smluv [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu [datum], kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).