20 C 179/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne [datum], v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2024, přičemž součástí splátek byla též měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z dokladů o jeho příjmech, údajů poskytnutých žalovaným o výdajích, prohlášení žalovaného a lustrace v databázích SOLUS a NRKI, dále prověřila žalovaného a jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku a ověřila platnost dokladu totožnosti žalovaného. Příjmy žalovaného dosahovaly [částka] a výdaje [částka]. Na základě získaných údajů provedla interní scoring klienta, v němž byl žalovaný shledán úvěruschopným a spotřebitelský úvěr byl schválen. Žalovaný úvěr čerpal a celkem uhradil [částka], následně se však ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, přičemž ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru částku [částka], sestávající z nesplacené jistiny a přirostlého úroku. Žalovaná částka zahrnuje kromě této nové jistiny rovněž nároky z titulu smluvních pokut za prodlení ve výši [částka], náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného v částce [částka], smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od [datum] do data vyhotovení žaloby ve výši [částka], neuhrazené platby za pojištění v částce [částka] a úroky za poskytnutí úvěru ve výši 68,34 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] a úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh navzdory výzvám a předžalobní výzvě po zesplatnění úvěru ničeho kromě výše uvedené částky neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaný dne [datum] podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] s žalobkyní, který žalobkyně téhož dne akceptovala. Na základě této smlouvy se žalobkyně, jakožto poskytovatel nebankovních úvěrů, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 68,34 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], přičemž součástí splátky byla také platba za pojištění schopnosti splácet, které bylo rovněž sjednáno. Žalovaný se zavázal celkem uhradit [částka]. RPSN podle smlouvy činila 94,38 % /viz návrh na uzavřen smlouvy na č. l. 8-10 spisu, příloha k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 69,70 spisu, dodatek k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 12-13 spisu, kopie OP na č. l. 14-15 spisu, výpis ČNB na č. l. 18 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 21-24 spisu, prohlášení klienta na č. l. 25-26 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 28 spisu, důkaz o odeslání [částka] na č. l. 28 p. v. spisu, zaslaná SMS na č. l. 29 spisu, důkaz o přijaté SMS na č. l. 29 p. v. spisu, přihláška do pojištění na č. l. 31-32 spisu, oznámení o schválení na č. l. 34 spisu, informace o pojištění na č. l. 36-39 spisu, podpis na dálku na č. l. 48 spisu, prohlášení o politické exponovanosti na č. l. 62 spisu, potvrzení - vedení účtu na č. l. 30 spisu, splátkový kalendář na č. l. 35 spisu, dodejka na č. l. 40 spisu/. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, které potvrzují výši jeho mzdy v částce mezi [částka] a [částka], a to za období od června 2023 do května 2024 /viz historie pohybů-účet na č. l. 16-17 spisu, shodně historie pohybů – účet na č. l. 72-75 spisu/. Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný před uzavřením smlouvy evidováno celkem [hodnota] žádostí o úvěr a celková expozice zbývajících částek k úhradě činila [částka]. K osobě žalovaného byla evidována částka po splatnosti ve výši [částka] /viz výpis NRKI na č. l. 20 spisu /. V rejstříku SOLUS nebyl zjištěn žádný dluh žalovaného po splatnosti /viz výpis SOLUS na č. l. 19 spisu/. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že čistý příjem žalovaného činí [částka] měsíčně. Výdaje stanovila částkou životního minima ve výši [částka] a výdaje na bydlení v částce [částka], celkové výdaje žalovaného tak vyčíslila na [částka], k čemuž přičetla také rezervu výdajů ve výši [částka] /viz hodnocení klienta na č. l. 27 spisu/. Žalovaný úvěr dne [datum] čerpal v plné výši. Následně žalobkyni uhradil celkem [částka] /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 33 spisu, karta klienta na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě jednotlivých splátek úvěru a následně úvěr k [datum] zesplatnila /viz výzvy k zaplacení na č. l. 41-43 spisu, oznámení na č. l. 44 spisu/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla téhož dne odeslána /viz předžalobní výzva na č. l. 46 spisu, podací arch na č. l. 47 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by kromě výše uvedené částky na svůj dluh něčeho uhradil nebo tento zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo. Žalobkyně především nikterak nezkoumala výdaje žalovaného a spokojila se toliko s částkami uvedenými samotným žalovaným a zohledněním životního minima. Takový postup žalobkyně soud nemohl za zjištěného skutkového stavu hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). To platí tím spíše, pokud existují pochybnosti o tvrzeních žalovaného. Ty přitom z údajů uvedených žalovaným jasně vyplývají. Žalovaný totiž uvedl toliko výdaje na bydlení ve výši ve výši [částka]. Žádné další výdaje žalovaný neuvedl. Přitom z protokolu o prověření žalovaného v nebankovním registru (NRKI) vyplývalo, že žalovaný z podstaty věci musí mít další nezbytné výdaje v podobě splátek dalších úvěrů, když pro jeho osobu byla v registr evidována expozice dalších úvěrů v částce [částka]. Žalobkyně přesto vycházela z údajů uvedených žalovaným, přičemž k nim pouze připočetla částku životního minima. Takový postup nelze považovat za adekvátní. Žalobkyně si za dané situace měla prověřit, jaká je skutečná výše pravidelných výdajů žalovaného, a to zejména s ohledem na jeho již existující dluhové zatížení. Uvedené platí tím spíše, že se v posuzovaném případě jednalo o vyšší úvěr, kdy jistina úvěru činila [částka], tedy relativně vyšší částku. Za dané situace bylo na žalobkyni, aby byla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně obezřetná a důkladná. Žalobkyni např. nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala kompletní výpisy z účtu, nikoliv jen dílčí platby v podobě mezd připsaných v jednotlivých měsících na účet žalovaného. Namísto toho však na ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a bez dalšího vycházela z údajů uvedených žalovaným. Takový postup nelze považovat za řádný. Soud pro úplnost poukazuje na skutečnost, že pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou citovanou žalobykní. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Tímto postupem nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

15. Dále je třeba připomenout smysl zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni uhradil [částka]. Na jistině mu tedy zbývá doplatit [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně až předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a která se do dispozice žalovaného dostala dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil do 3 dnů od doručení výzvy, ocitl se následujícího dne ([datum]) v prodlení, a od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok prodlení ve výši 11,5 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky v podobě nákladů za prodlení s úhradou splátek úvěru, obdobně ani na pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, které lze v tomto případě považovat za akcesorický nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Shodně postupoval soud i ohledně nároku na zákonné úroky z prodlení z částky převyšující neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru, požadované za období předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení a v sazbě převyšující zákonnou sazbu stanovenou nařízením vlády (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).