Výrok
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši [částka], zahrnující splátku jistiny, úroku a pojištění, vždy k 13. dni v měsíci. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z jím tvrzených údajů o příjmech, výdajích a rodinné situaci. Tyto údaje ověřovala zejména prostřednictvím bankovních výpisů a porovnávala je také s normativními náklady na bydlení a údaji o životním minimu. Současně prověřovala žalovaného v úvěrových registrech a insolvenčním rejstříku. Na základě těchto zjištění dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný splácel úvěr do října 2025, následně přestal své povinnosti plnit a dostal se do prodlení, pročež žalobkyně přistoupila ke dni [datum] k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Po zesplatnění žalovaný uhradil pouze dílčí částky, které byly započteny na jednotlivé složky dluhu. V průběhu řízení žalobkyně podáním ze dne [datum] doplnila svá tvrzení a současně vzala žalobu částečně zpět, když uvedla, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tedy [částka], které započetla na jistinu dluhu. Z tohoto důvodu vzala žalobu v rozsahu této částky a odpovídajícího příslušenství zpět a nadále se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím odpovídajícím upravenému stavu pohledávky. Současně žalobkyně podrobněji rozvedla postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že verifikovala jeho čistý měsíční příjem přibližně ve výši [částka], posoudila jeho výdaje v částce cca [částka], prověřila jej v registrech bez negativního nálezu a na základě těchto údajů stanovila jeho disponibilní příjem a uzavřela, že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. Dále doložila odeslání předžalobní výzvy a požádala o vrácení poměrné části soudního poplatku v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, přičemž se současně omluvila z nařízeného jednání a vyjádřila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud předně vyhověl částečnému zpětvzetí návrhu a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), co do části uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Žalobkyně společně se zpětvzetím žaloby požádala o vrácení poměrné části soudního poplatku. K tomu soud pouze pro úplnost dodává, že nejsou splněny podmínky pro vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť se soudní poplatek v případě zastavení řízení vrací ponížený o 20 %, nejméně však o [částka]. Částka, jíž by příslušeno žalobkyni s ohledem na rozsah zpětvzetí vrátit, však částku [částka] nepřesahuje. Žalobkyni tedy nárok na vrácení části soudního poplatku nevznikl.
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
6. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Finanční prostředky byly dne [datum] poukázány na bankovní účet na jméno žalovaného. Žalovaný měl poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně ve splátkách po [částka], přičemž splátka zahrnovala také úhradu pojistného /viz smlouva o úvěru na č. l. 8-10, úvěrové podmínky na č. l. 18-19 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 20-22 spisu, potvrzení o zaslání SMS na č. l. 36 spisu, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 37 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 34 spisu/. Před sjednáním smlouvy žalobkyně shromažďovala údaje za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaného prověřila v nebankovním registru, přičemž zjistila, že k jeho osobě je evidován jeden úvěr nesplátkový, jeden splátkový a jeden úvěr z kreditní karty. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]. Z něj mj. vyplývá, že mzda žalovaného činila za uvedené období průměrně cca [částka]. Disponibilní zůstatek za uvedené období pak činil -[částka]. V uvedeném období žalovaný čerpal také další úvěry, a to od společnosti [právnická osoba]. v celkové výši [částka]. Na účet žalovaného byla dne [datum] připsána též částka [částka] s poznámkou „KOOPERATIVA VYPLATA POJISTNE UDALOSTI“. Žalobkyně přitom vycházela z toho, že žalovaný má příjem ve výši [částka], vedlejší příjem ve výši [částka], je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení a jeho měsíční výdaje dosahují částky [částka] /viz úvěrová zpráva na č. l. 11-17 spisu, výpis z účtu na č. l. 25-33 spisu, potvrzení o úvěruschopnosti na č. l. 38 spisu/. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, nicméně postupně se dostával do prodlení. Žalobkyni uhradil celkem [částka] před podáním žaloby a dále [částka] po podání žaloby, kdy jsou u žalovaného evidovány platby dne [datum] ve výši [částka], [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] /viz splátkový kalendář před podáním žaloby na č. l. 23-24 spisu a splátkový kalendář po podání žaloby na č. l. 50 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla žalovanému poprvé doručována dne [datum] /viz výzva k zaplacení na č. l. 35 spisu, podací arch na č. l. 51 spisu, výpis sledování zásilky na č. l. 52 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky [částka] uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
15. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů obsažených v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta. V něm je uvedeno, že příjem žalovaného činí [částka] (a k tomu vedlejší příjem [částka]) a výdaje žalovaného činí [částka] měsíčně. Tyto údaje měla žalobkyně ověřit především zkoumáním výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. To se však zjevně nestalo. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně řádně ověřila příjem žalovaného, co se však týče výdajů, z provedených důkazů vyplývá, že tyto řádně neprověřila. Z výpisu z účtu totiž vyplývalo, že výdaje žalovaného jím tvrzené částce [částka] neodpovídají. Naopak, dle výpisu z účtu výdaje žalovaného přesahovaly dlouhodobě jeho příjmy, neboť disponibilní zůstatek účtu za sledované období činil -[částka]. Nadto za situace, kdy v rozhodném období byly na účet žalovaného připsány platby od úvěrové společnosti [právnická osoba]. v celkové výši [částka] a také částka [částka] jakožto výplata pojistného plnění. Tedy i navzdory těmto platbám, které nelze považovat za pravidelné příjmy, byl disponibilní zůstatek účtu žalovaného záporný a jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy. Za dané situace bylo na žalobkyni, aby řádně prověřila výdaje žalovaného, neboť jím tvrzený údaj o měsíčních výdajích ve výši [částka] byl v rozporu s podklady, které měla žalobkyně k dispozici. Žalobkyně však žádné detailnější ověření navzdory těmto skutečnostem neprovedla, pouze z nebankovního registru ověřila existenci dalších úvěrů žalovaného. Pokud by však ověření úvěruschopnosti provedla řádně, musela by si být vědoma, že údaj o měsíčních výdajích ve výši [částka] není reálný.1. Soud považuje za vhodné zdůraznit, že smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Uvedená povinnost tedy není bezúčelná a do určité míry reflektuje postavení smluvních stran, respektive postavení spotřebitele jakožto slabší smluvní strany, když tato povinnost do určité míry představuje opatření proti nižší finanční gramotnosti. S ohledem na její celospolečenský přesah je pak nutné trvat na tom, aby byla plněna řádně.2. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni uhradil [částka]. Na jistině mu tedy zbývá doplatit [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně až předžalobní výzvou, která byla žalovanému poprvé doručována dne [datum]. Žalobkyně přitom žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do soboty [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se následně v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal od [datum] zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.3. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, respektive v případě zákonného úroku z prodlení převyšoval dlužnou částku a dlužné období (výrok III. tohoto rozsudku).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalovaného, respektive žalobkyně byla pouze nepatrně úspěšnější (54 % ku 46 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu soud s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlédl též k uplatněnému příslušenství pohledávky, a rovněž k tomu, že žaloba byla vzata zpět pro pozdější chování žalovaného. V rozsahu zpětvzetí tedy soud věc posoudil jako úspěch žalobkyně.