Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 249/2026

Soud: Okresní soud v MělníkuDatum rozhodnutí: 24. 8. 2026Č. j.: 20 C 249/2026-87Samosoudce: Mgr. Ondřej DvořákAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 29. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 111 469,36 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSME:2026:20.C.249.2026.1
smlouva pracovnínáklady řízeníbezdůvodné obohaceníinsolvencelhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (190) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 17 % v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], na základě nějž byl žalované zřízen účet č. [č. účtu], a dále dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], na základě nějž žalovaná požádala o úvěr ve výši [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a také na základě interních a externích databází. Úvěr byl následně žalované schválen a dne [datum] vyplacen na její běžný účet, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně, a to vždy ke 13. dni v měsíci počínaje dnem [datum], kdy předpokládané datum splacení úvěru bylo stanoveno na den [datum]. Žalovaná však sjednané splátky hradila pouze v období od [datum] do [datum], splátku splatnou ke dni [datum] řádně neuhradila, pročež žalobkyně úvěr dopisem ze dne [datum] zesplatnila z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované. Pohledávka žalobkyně za žalovanou se ke dni zesplatnění skládala z nesplacené jistiny ve výši [částka] a z nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Ode dne [datum] pak žalobkyně požadovala v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., úrok ve výši 11,5 % ročně. Žalovaná dále na základě dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši [částka]. Dne [datum] bylo poskytnutí kontokorentu schváleno a žalované bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [č. účtu]. Protože však žalovaná porušila podmínky pro poskytnutí kontokorentu, byl jí kontokorent zablokován, přičemž dne [datum] došlo k zesplatnění kontokorentu, o čemž byla žalovaná dopisem z téhož dne informována. Pohledávka žalobkyně za žalovanou se ke dni zesplatnění skládala z nesplacené jistiny kontokorentu ve výši [částka] a z nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Ode dne [datum] pak žalobkyně požadovala v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., úrok ve výši 11,5 % ročně. Na základě uzavřené rámcové smlouvy se žalovaná dále zavázala, že bude disponovat penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, a dále že bude udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do mínusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána. Žalovaná se však na svém běžném účtu dostala do nepovoleného debetu ve výši [částka], pročež žalobkyně v tomto řízení nárokuje i tuto částku.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně odkázala na přiloženou úvěrovou zprávu ze dne [datum] a [datum] a potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu a úvěru. Předložila také výpis z účtu žalované. Žalobkyně zároveň uvedla, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila celkem [částka]. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že úvěr byl poskytnut za účelem refinancování dřívějšího úvěru, přičemž díky refinancování došlo ke snížení celkového splátkového zatížení žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které žalobkyně zřídila pro žalovanou běžný účet č. [č. účtu]. Nedílnou součástí rámcové smlouvy byly také obchodní podmínky a ceník žalobkyně (smlouva na č. l. 9-10 spisu, ceník na č. l. 17 a 26). Dle obchodních podmínek žalobkyně se mj. považuje za podstatné porušení povinností z rámcové smlouvy nepovolený minusový zůstatek nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů na běžném nebo spořicím účtu (obchodní podmínky ve znění účinném od [datum] a od [datum] v elektronickém systému CEPR). Dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] byl k běžnému účtu žalované zřízen kontokorent ve výši [částka] (dodatek č. [hodnota] na č. l. 11-12 spisu, formulář pro standardní informace o úvěru na č. l. 18-19 spisu, podmínky pro užívání kontokorentu ve znění účinném od [datum] a od [datum] v elektronickém systému CEPR). Na základě dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] zřídila žalobkyně pro žalovanou běžný účet č. [č. účtu] (dodatek č. [hodnota] na č. l. 13 spisu). Na základě dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum] pak žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] úvěr ve výši [částka] za účelem splacení původního úvěru, který se žalovaná zavázala splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Původní úvěr byl žalované poskytnut od společnosti [právnická osoba]. (dodatek č. [hodnota] na č. l. 14-16 spisu, doklad o načerpání na č. l. 20 spisu, podmínky pro používání úvěru ve znění účinném od [datum] a od [datum] v elektronickém systému CEPR, informace o refinancovaném úvěru od Hello bank na č. l. 79-81 spisu). Žalobkyně před poskytnutím úvěru a kontokorentu zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla k závěru o její úvěruschopnosti (úvěrová zpráva na č. l. 37-41 spisu, potvrzení o prověření úvěruschopnosti na č. l. 59 a 60 spisu, výpis z účtu na č. l. 66-67 spisu, výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum] na č. l. 71-75 spisu). Žalovaná úvěr čerpala, avšak na svůj dluh uhradila pouze částku [částka] a následně se splácením úvěru i kontokorentu ocitla v prodlení, kdy jí zároveň vznikl také v rozporu s obchodními podmínkami žalobkyně nepovolený zůstatek na účtu č. [č. účtu] ve výši - [částka], pročež jí žalobkyně vyzvala výzvou ze dne [datum] k zaplacení dluhu v celkové výši [částka], a to nejpozději do [datum] (přehled plateb na č. l. 21 spisu, splátkový kalendář na č. l. 22-23 spisu, přehled čerpání a splácení kontokorentu na č. l. 24-25 spisu, výzva k zaplacení na č. l. 27 spisu včetně podacího archu na č. l. 78 spisu).

6. Zjištěný skutkový děj soud po právní stránce posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

16. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy o úvěru a kontokorentu (sjednání dodatků č. [hodnota] a č. [hodnota] k rámcové smlouvě) splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Po provedeném dokazování nelze než konstatovat, že se tak nestalo a žalobkyně své povinnosti ani v obou případech nedostála.

18. Žalobkyně soudu předložila potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím kontokorentu, v němž je uvedeno, že žalovaná má měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši [částka], její výdaje a výdaje domácnosti pak dle expertní analýzy činí [částka]. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a ověřila její exekuční minulost. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná další úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně dále soudu předložila potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, dle kterého žalovaná uvedla, že měsíční čistý příjem žalované u zaměstnavatele [adresa] činí [částka]. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, má vyživovací povinnost k jedné osobě, příjmy ostatních členů domácnosti činí [částka] a výdaje domácnosti (bydlení/léky, jídlo, doprava/splátky ostatních členů) činí [částka]. Ověřený příjem žalované pak měl dle výpisu z účtu činit [částka]. Výdaje žalované dle expertní analýzy měly činit [částka], výdaje na vyživovanou osobu [částka], výdaje domácnosti [částka] a výdaje na bydlení [částka]. Žalobkyně i v tomto případě provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a ověřila její exekuční minulost. Dle úvěrové zprávy vztahující se k dodatku č. [hodnota] měla žalovaná úvěry v celkové výši [částka]. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] pak bylo zjištěno, že na účet byla v tomto období připsána částka [částka] a z účtu byla za totožné období odepsána částka [částka]. Konečný zůstatek na účtu pak činil -[částka]. Na účet byla dne [datum] připsána příchozí úhrada od [adresa] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].

19. V případě dodatku č. [hodnota], kterým došlo ke sjednání kontokorentu, žalovaná jako svůj čistý příjem uvedla částku [částka]. Výdaje specifikovány nebyly, ale byly pouze stanoveny na základě expertní analýzy. Nutné je přitom zdůraznit to, že kontokorent byl žalované poskytnut na základě dodatku ze dne [datum] a běžný účet byl žalované zřízen na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná tedy v době sjednání dodatku č. [hodnota] byla zcela novým klientem žalobkyně, pročež žalobkyně před poskytnutím kontokorentu nemohla ověřit příjmy žalované na základě výpisu z účtu žalované, neboť na tomto účtu nebyly v rozhodné době (tj. v době uzavření smlouvy o kontokorentu) evidovány žádné příchozí platby. K tomuto účtu pak ani nemohla být pro potřeby porovnání příjmů a výdajů žalované k dispozici dlouhodobější historie transakcí, neboť účet existoval pouze několik dní. Žalobkyně proto ani žádný výpis z účtu za období předcházející sjednání dodatku č. [hodnota] soudu nepředložila. Byť soud souhlasí se žalobkyní v tom, že v případě nižších úvěrů je na místě stanovit rovněž nižší nároky na posouzení úvěruschopnosti žadatele, v posuzovaném případě považoval za stěžejní, že žalovaná byla zcela novým klientem žalobkyně, a ta proto o žalované neevidovala žádné relevantní informace. Bylo tak na místě trvat alespoň na elementárním ověření příjmů žalované, např. na základě předložené pracovní smlouvy či výplatních pásek, jestliže dané nemohla ověřit z výpisu z účtu. Případně bylo možné požadovat předložení výpisu z účtu z jiné banky. Žalobkyně však nedoložila, že by alespoň toto základní prověření v případě žalované jakožto nového klienta provedla. Tím méně pak mohla disponovat jakýmikoliv ověřenými informacemi o výdajích žalované. Soud proto dospěl předně k závěru, že před uzavřením dodatku č. [hodnota], kterým byl sjednán kontokorent, žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované.

20. Co se pak týče situace před uzavřením dodatku č. [hodnota], kterým byla sjednána smlouva o úvěru, pak ani zde nemohl soud uzavřít, že by žalobkyně postupovala řádně. Předně nelze učinit závěr, že by byl řádně a dostatečně ověřen pravidelný příjem žalované. V předloženém výpisu z účtu žalované jsou evidovány pouze dvě platby od údajného zaměstnavatele [adresa], a to ze dne [datum] ve výši [částka] a ze dne [datum] ve výši [částka]. Pouhé dvě platby od [adresa] nelze bez dalšího považovat za ověřený pravidelný příjem žalované, neboť tyto platby byly připsány na účet žalované pouze v srpnu a v září 2023, přestože výpis z účtu byl předložen za období od června 2023. V červnu ani v červenci nebyla na účet žalované připsána žádná platba od tohoto zaměstnavatele. Navíc se v obou případech jednalo o nižší částky, než jakou žalovaná uvedla jako svůj příjem ze zaměstnání. Nelze přitom přehlížet i určitý varovný signál, kdy žalobkyně měla k dispozici původní tvrzení žalované poskytnuté při sjednání kontokorentu, dle kterého měl příjem žalované činit [částka] měsíčně, přičemž po půl roce pak pouze [částka] měsíčně. Ani tato částka navíc nakonec neodpovídala částkám připsaným na bankovní účet žalované. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná nadhodnocovala své příjmy a jí sdělené údaje tak nebylo možné považovat za zcela věrohodné. Žalobkyně v daném případě nemohla dojít k přesvědčivému závěru ani ohledně výdajů žalované, neboť z předloženého výpisu z účtu v tomto ohledu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti. Žalovaná sice již byla klientkou žalobkyně po dobu takřka čtyř měsíců, nicméně na předloženém výpisu z bankovního účtu je za tu dobu zachyceno minimum transakcí. Zřejmé je z počátku toliko čerpání kontokorentu, dále pak až [datum] a [datum] připsání plateb od [tituly před jménem] [adresa] ve výši [částka] a [částka]. Dále už pak výpis z účtu obsahuje toliko opakované odchozí platby na blíže neurčený účet číslo [č. účtu]. Žalovaná tedy sice již byla po nějakou dobu klientkou žalobkyně, z výpisu z účtu za toto období však nebylo možné zjistit prakticky nic o výdajích žalované. V tomto případě pak považuje soud přístup žalobkyně, která vycházela z reálně neověřených údajů, které byly navíc s ohledem na rozpory mezi tvrzeným a zjišťovaným příjmem do značné míry nevěrohodné, za zcela nedostatečný, a to i s přihlédnutím k výši úvěru, kdy úvěr ve výši [částka] lze ve vztahu k jediným zjištěným příchozím platbám pohybujícím se okolo [částka] považovat za úvěr vyšší. Vůbec žádným způsobem pak nebyly ověřeny skutečné výdaje na vyživovanou osobu, výdaje domácnosti a zejména příjem dalších členů domácnosti. Byť byly tyto informace v potvrzení o prověření úvěruschopnosti uvedeny, nemají fakticky žádnou vypovídací hodnotu. Pokud pak žalobkyně vycházela z expertní analýzy, nelze takovou analýzu považovat za dostatečnou, a to právě z důvodu, že s ohledem na výše uvedené nemohla být založena na ověřených údajích o příjmech a výdajích žalované či její domácnosti. Soud obecně zastává názor, že expertní analýzy a matematické modely jsou praktickým nástrojem pro prověření úvěruschopnosti. Aby je však bylo možné považovat za spolehlivé, musí vycházet z údajů, které byly ověřeny.

21. Co se týče argumentace žalobkyně, že úvěr byl poskytnut za účelem refinancování dřívějšího úvěru, pročež žalobkyně nebyla s ohledem na znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna úvěruschopnost žalované zkoumat, nemůže soud tuto argumentaci aprobovat. Předně je nutné uvést, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti je podle § 86 uvedeného zákona stanovena pro situace před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. V posuzovaném případě se přitom nejednalo o změnu smlouvy, ale o uzavření smlouvy zcela nové, a to mezi odlišnými subjekty, respektive odlišným subjektem na straně věřitele. Byť soud chápe argumentaci žalobkyně, že refinancováním mělo dojít ke snížení splátkového zatížení žalované, tato skutečnost není sama o sobě podstatná. Představuje totiž až druhou podmínku (absence významného navýšení). První podmínka naopak spočívá v tom, že se musí jednat o změnu závazku. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je pak nutné vyložit tak, že opětovné posouzení úvěruschopnosti není nutné jen měnila-li by se aktuální smlouva, tedy smluvní vztah již mezi stranami existující. Zjednodušeně řečeno, pokud by refinancovaný úvěr byl sjednán mezi žalobkyní a žalovanou, a došlo by pouze ke změně případně k novaci takto již mezi stranami existujícího závazku, bylo by na místě zvažovat, zda se jednalo o změnu smlouvy dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a pak se případně zabývat tím, zda došlo k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, či nikoliv. Ani v takovém případě by však soud na otázku posouzení úvěruschopnosti nerezignoval, pouze by došlo k tomu, že by se věnoval otázce posuzovaní úvěruschopnosti již před uzavřením původní smlouvy. Výklad zastávaný žalobkyní by naopak v konečném důsledku vedl do značné míry k nadbytečnosti až obsolenci uvedeného ustanovení, které by se dalo snadno obejít právě dvojím uzavřením smluv, nejdříve smlouvy původní, a následně smlouvy o refinancování. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nedošlo ke změně konkrétního závazku, ale ke sjednání závazku nového s novým věřitelem, je nutné na splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy trvat, neboť při sjednání nového závazku nemůže věřitel vycházet z domněnky, že třetí osoba dříve snad provedla řádné posouzení úvěruschopnosti u úvěru obdobné výše, který má být pouze refinancován (přiměřeně srovnej rozsudky Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Ani snížení splátkového zatížení pak tohoto nového věřitele (žalobkyni) nemůže vést k úvaze, že pokud dříve spotřebitel splácel vyšší částku, lze úvěr poskytnout a spotřebitel jistě bude splácet i částku nižší. Spotřebitele totiž může vést k refinancování např. i změna jeho majetkových poměrů, jako ztráta zaměstnání apod., pročež není vyloučeno, že ani nižší splátku již nebude schopen splácet.

22. S ohledem na výše uvedené rozhodně nelze považovat postup žalobkyně za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy ani v případě sjednání dodatku č. [hodnota] ani v případě dodatku č. [hodnota] nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

23. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit jistinu spotřebitelského úvěru, kdy z poskytnuté jistiny [částka] žalobkyni dosud uhradila částku [částka], tedy je povinna žalobkyni vrátit zbývající část nesplacené jistiny ve výši [částka], a dále nesplacený kontokorent ve výši [částka]. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úhradu dlužné částky ve výši [částka]. Žalobkyně zřídila žalované běžný účet č. [č. účtu], přičemž žalovaná se zavázala, že bude disponovat s penězi na účtu jen do výše dostupného zůstatku a na účtu bude udržovat tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Navzdory tomu se dostala do nepovoleného debetu ve výši [částka], čímž svou povinnost porušila, a v tomto rozsahu byla žaloba podána důvodně. Vzhledem k uvedenému tedy rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, tedy že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku v celkové výši [částka].

24. Soud se dále zabýval otázkou, od kdy je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky, když s ohledem na absolutní neplatnost smluv, respektive dodatků č. [hodnota] a 3, je neplatné také ujednání o splatnosti dluhu. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu dne [datum] s tím, aby dluh uhradila nejpozději do [datum]. Výzva byla žalované zaslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě, pročež je to žalovaná, kdo nese odpovědnost za přebírání (ale i za nepřebírání) zásilek na této adrese. Žalobkyně se tak doručením na tuto adresu zprostila své povinnosti zajistit, aby se výzva dostala do dispozice žalované, neboť doručovala na adresu, kterou žalovaná sama uvedla. S ohledem na stanovenou lhůtu k plnění ([datum]) se tak žalovaná ocitla v prodlení následující den, tj. [datum]. Soud tedy přiznal zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

25. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní, k žalobě se nevyjádřila, v řízení tedy zůstala zcela pasivní a netvrdila ani neprokázala žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že její majetkové, příjmové či sociální poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění. Soud proto neměl k dispozici žádný podklad pro závěr, že dobou přiměřenou možnostem žalované by měla být lhůta delší, než je obecná zákonná lhůta k plnění stanovená v § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celou částku [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení a které bylo vyčísleno ke dni tohoto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z náhrady cestovních výdajů v souvislosti s cestou na jednání soudu dne [datum] podle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhláškou č. 573/2025 Sb., a to ve výši [částka] (celkem [hodnota] km při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a ceně [částka] za litr paliva dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb., a amortizaci vozidla ve výši [částka] /km dle § 1 písm. b) uvedené vyhlášky). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka, neboť žalobkyně se jí výslovně vzdala. Úspěch žalobkyně pak s ohledem na výši žalované částky včetně příslušenství činí 58,5 %, neúspěch 41,5 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 17 %, tedy z částky [částka] se jedná o částku [částka]. Třídenní lhůta k plnění ohledně nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací