Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na doplatku soudního poplatku částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu žalobkyně umožnila opakované čerpání peněžních prostředků do výše sjednaného úvěrového rámce [částka]. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpal celkem [částka] a zavázal se úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami představujícími 4 % z aktuální dlužné částky. První splátka byla splatná v měsíci následujícím po prvním čerpání. Žalobkyně uvedla, že žalovaný úvěr řádně hradil od července 2023 do května 2025, tedy téměř po dobu dvou let, během níž uhradil celkem [částka]. Následně se dostal do prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami využila svého práva úvěr zesplatnit. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván k okamžitému splacení celé dlužné částky jak doporučenou výzvou, tak následnou předžalobní výzvou. Na tyto výzvy nereagoval a z dlužné částky ničeho neuhradil. Žalovaná částka [částka] se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ve výši [částka] (součet nezaplacených úroků splatných do zesplatnění a kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum]), úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před sjednáním úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS a CEE, přičemž zjištěné údaje neodhalily žádné závazky po splatnosti ani negativní platební historii. Současně provedla také výpočet maximální měsíční splátky (tzv. MLS) a posoudila kreditní skóre žalovaného pomocí interních statistických modelů. Podle žalobkyně výsledky těchto ověření nevzbuzovaly žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, což má potvrzovat i skutečnost, že žalovaný hradil splátky po dobu téměř dvou let bez potíží.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, za přítomnosti právního zástupce žalobkyně, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Součástí této smlouvy byly též úvěrové podmínky žalobkyně. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku úvěru žalobkyni splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, minimálně však [částka]. Měsíční úroková sazba byla sjednána ve výši 2,19 %, RPSN činila 29,7 %. Výše prvního čerpání činila celou částku úvěrového rámce a žalovaný se tuto částku zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po [částka]. Roční úroková sazba pro tuto situaci byla stanovena na 23,08 % a RPSN činila 25,8 %. Součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky žalobkyně. /viz výpis OR na č. l. 11-16 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 17-19 spisu, Úvěrové podmínky na č. l. 21-25 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromáždila informace o osobní a majetkové situaci žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá vyživované děti. Uvedl, že je podnikatel, jeho příjem činí [částka] a jeho výdaje [částka], z toho [částka] tvoří výdaje na bydlení a [částka] ostatní výdaje. Údaje o výdajích pak žalobkyni sdělil i telefonicky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila žalovaného v relevantních databázích, a to centrální evidenci exekucí, kde procházel bez negativních zjištění, v databázi Ministerstva vnitra, kde byla ověřena platnost jeho dokladů a v interních registrech. Žalobkyně rovně prověřila žalovaného v nebankovním registru a registru SOLUS. Zjistila, že neměl evidovány žádné existující závazky ani relevantní záznamy o tom, že by dříve měl problémy se splácením úvěrů. Na základě těchto údajů žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného výpočtem MLS. Při výpočtu vycházela z údajů sdělených žalovaným. Dospěla k závěru, že zbývající MLS žalovaného činí [částka] a zbývající MLS domácnosti činí [částka]. Na výdajové stránce žalobkyně kalkulovala jednak s náklady sdělenými žalovaným ve výši [částka], jednak se statistickými údaji v podobě životního minima a normativních nákladů na bydlení. Vycházela přitom vždy z vyšší částky /viz smlouva o úvěru na č. l. 17-19 spisu, karta klienta na č. l. 32 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 20 spisu, ověření bonity MLS na č. l. 33-34 spisu, audiozáznam telefonického hovoru mezi zaměstnankyní žalobkyně a žalovaným v elektronickém systému ISAS/. Žalovaný úvěr postupně čerpal, přičemž dne [datum] došlo k prvnímu čerpání úvěru ve výši [částka]. Následně byl úvěr střídavě čerpán a splácen, přičemž do [datum] žalovaný čerpal celkem [částka], na což žalobkyni uhradil pouze [částka] /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26-28 spisu/. Následně se však žalovaný dostal do prodlení s úhradou dalších splátek, pročež žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni [datum] zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, tedy do [datum]. Výzva byla žalovanému poprvé doručována dne [datum]. Naposledy pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou následujícího dne /viz výzva na č. l. 52 spisu, podací arch na č. l. 29 spisu, předžalobní výzva na č. l. 30 spisu, podací arch na č. l. 31 spisu, výpisy sledování zásilek na č. l. 39 a 46 spisu/. Žalovaný netvrdil, a ani to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni nad rámec výše uvedené částky [částka] cokoliv uhradil.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Tomu však soud nemůže přisvědčit. Žalobkyně v případě příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze ze sdělení žalovaného, která s výjimkou výše pravidelných měsíčních splátek dalších úvěrů žádným způsobem neověřovala. Naopak se spolehla pouze na údaje sdělené žalovaným. Realizaci telefonického hovoru, jehož záznam žalobkyně předložila k důkazu, pak nelze považovat za ověření údajů sdělených žalovaným před uzavřením úvěru. Telefonní hovor totiž probíhal pouze tak, že se zaměstnankyně žalobkyně dotázala na výši měsíčních výdajů žalovaného, a ten uvedl obdobné údaje, jaké byly zaznamenány v kartě klienta. Prakticky se tedy opět jednalo pouze o prosté sdělení ze strany žalovaného, které nebylo nijak ověřováno. Žalobkyně v doplnění žaloby pak uvedla, že spoléhala především na interní scoring (výpočet [jméno FO]), který měl vycházet jak z údajů uvedených žalovaným, tak z údajů získaných z dostupných registrů. Samotný výsledek tohoto výpočtu je však v konečném důsledku irelevantní, neboť vycházel právě z neověřených údajů. Soud přitom nijak nezpochybňuje, že ze statistického hlediska může být model žalobkyně úspěšný. Tato statistická úspěšnost nicméně slouží především žalobkyni k analýze jejího podnikatelského rizika a není s to sama o sobě nahradit řádné posouzení úvěruschopnosti. Pokud by soud na tuto argumentaci přistoupil, fakticky by to vedlo k vyprázdnění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ten totiž požaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě spolehlivých informací, tedy informací, které budou alespoň elementárním způsobem ověřeny. Právě a pouze takové informace by pak měly být použity k výpočtu MLS. Žalobkyni přitom v posuzovaném případě nic nebránilo v tom, aby si jednoduchým způsobem alespoň v základních rysech ověřila příjmy a výdaje žalovaného, a to např. vyžádáním si výpisu z účtu žalovaného, kopie nájemní smlouvy, potvrzení o platbách záloh apod. Právě takovými podklady by do značné míry mohly být ověřeny příjmy i výdaje uváděné žalovaným. Žalobkyně však vyšla ze svého matematického modelu, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet úvěr do budoucna žalobkyně tedy žádnými prověřenými informacemi nedisponovala.
14. K argumentaci žalobkyně, že žalovaný úvěr po dlouho dobu řádně splácel, považuje soud za vhodné připomenout rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.
15. S ohledem na výše uvedené soud nemohl učinit závěr, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Tato povinnost totiž předpokládá, že údaje poskytnuté spotřebitelem poskytovatel úvěru náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně proto nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 téhož zákona a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], na níž žalovaný uhradil [částka]. Zbývá mu uhradit holý zůstatek jistiny úvěru ve výši [částka]. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Splatnost zůstatku jistiny nastala bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne [datum], přičemž lhůta k úhradě dluhu byla stanovena do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh v této lhůtě neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto ode dne [datum] přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši podle § 2 nařízení 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, neboť vzhledem k absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy nemá žalobkyně nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti holého zůstatku jistiny (výrok II. tohoto rozsudku).
17. Žalobkyně podala v posuzované věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši [částka], a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši [částka] (výrok III. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl také k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV. tohoto rozsudku).