Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr s počátečním disponibilním limitem [částka], který byl následně na základě žádostí žalovaného postupně navyšován až na [částka]. První čerpání úvěru ve výši [částka] bylo provedeno za účelem úhrady kupní ceny zboží u smluvního prodejce; další čerpání již probíhala bez určení účelu převody na účet žalovaného, a to opakovaně až do celkové výše [částka]. Žalovaný byl povinen poskytnuté prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, včetně úroků sjednaných ve výši 23,05 % ročně, dále byl povinen hradit poplatky a pojistné. Žalovaný však své splátkové povinnosti neplnil řádně a včas, když splácel bez větších prodlení pouze do listopadu 2023. Splátku splatnou dne [datum] ani žádnou další již neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni [datum] od smlouvy odstoupila, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně příslušenství. Na svůj dluh žalovaný celkem uhradil částku [částka]. Pohledávka byla následně dne [datum] postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovanou částku [částka] tvoří dlužná jistina ve výši [částka], dlužné poplatky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], dlužné pojistné ve výši [částka] a kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně se dále domáhá v rámci příslušenství zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, avšak ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše [částka] s tím, že první čerpání bude na nákup rybářského vlasce Extra Carp ve výši [částka]. Součástí smlouvy byla i možnost poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru s maximálním úvěrovým limitem [částka], dále dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty Cofidis a také sjednání pojištění schopnosti splácet ve variantě „Jistota“. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splácet, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 23,05 % ročně a byla rovna RPSN /viz smlouva o úvěru na č. l. 9-11 spisu, všeobecné pojistné podmínky na č. l. 17-18 spisu, formulář pro standardní informace o úvěru na č. l. 19 spisu, informace k pojištění na č. l. 20 spisu, sazebník na č. l. 21 spisu, zpracování osobních údajů na č. l. 22 spisu, kopie OP na č. l. 23 spisu, kopie průkazu ZP na č. l. 24 spisu/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně shromáždila informace od žalovaného. Zjistila, že žalovaný by měl mít pravidelný čistý příjem ze mzdy ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka] a splátky úvěru ve výši [částka]. Takto žalovaným sdělené údaje nijak neověřovala. Pouze prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS, byť výsledky tohoto prověření soudu nepředložila. Na základě údajů zjištěných od žalovaného pak provedla prostý výpočet, kdy od čistého příjmu odečetla uvedené výdaje a konstatovala, že rozdíl příjmů a výdajů činí [částka]. K žalovanému pak shromáždila toliko část výpisu z účtu, ze kterého vyplývá pouze to, že žalovaný byl vlastníkem daného účtu a že počáteční zůstatek na tomto účtu k [datum] činil [částka] /zpráva o posouzení úvěruschopnosti včetně výsledku na č. l. 47-48 spisu, výpis z účtu na č. l. 25 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal v první částce [částka] prostřednictvím nákup uvedeného vlasce dne [datum]. Následně došlo k postupnému navyšování úvěru a jeho opětovnému čerpání, přičemž žalovaný úvěr z počátku také řádně splácel. Od dubna 2022 do listopadu 2023 žalovaný čerpal celkem [částka] a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil [částka] /viz výpis z účtu a přehled transakcí na č. l. 50 spisu, údaje o subjektu DPH na č. l. [právnická osoba] na č. l. 51 spisu, přehled navýšení úvěru na č. l. 49 spisu, přehled splátek a úhrad na č. l. 29 spisu, přehled dlužné jistiny na č. l. 26 spisu, sdělení [právnická osoba]. na č. l. 57 spisu/. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostával do prodlení s úhradou splátek úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupila a úvěr zesplatnila. Následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně pak žalovaného též vyzvala k úhradě dlužné částky. Naposledy tak učinila předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz odstoupení od smlouvy a zesplatnění na č. l. 27 spisu, podací arch na č. l. 28 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 12-16 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 30 spisu, upomínka na č. l. 31 spisu, předžalobní upomínka na č. l. 32 spisu, sledování zásilky na č. l. 33 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky [částka] uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o úvěru poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], a to v souladu se smlouvou na účet prodejce, a následně mu poskytla další finanční prostředky přímo na jeho bankovní účet. Bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal celkem [částka]. Následně však úvěr řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko ze neověřených informací sdělených žalovaným, navíc pak informací neúplných. Výpočet, ne kterém právní předchůdkyně žalobkyně založila svůj závěr o úvěruschopnosti žalovaného, spočíval v tom, že od příjmů sdělených žalovaným ve výši [částka] právní předchůdkyně žalobkyně odečetla náklady žalovaného na bydlení a splátky dalších úvěrů. Ty přitom žalovaný uvedl ve výši [částka] a [částka]. Je však zcela zřejmé, že výdaje žádné osoby nemohou být tvořeny pouze úhradou nákladů na bydlení a úhradou úvěrů. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně učinila zcela nereálný závěr, že by žalovanému měla zbývat po odečtení výdajů od příjmů k dispozici částka ve výši [částka]. Nutno rovněž zdůraznit, že nejen, že byl výpočet sám o sobě nereálný, protože ignoroval, že každá žijící osoba musí mít další výdaje (na stravu, ošacení, dopravu apod.), ale také byl založen na zcela neověřených údajích. Tato skutečnost vyplývala přímo ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, ve které nebyly ani zaškrtnuty žádné podklady, kterými by údaje sdělené žalovaným měly být ověřeny. Natož aby takové dokumenty byly předloženy soudu. Ve zprávě je pouze zaevidováno, že mělo dojít k lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Ani výsledky těchto lustrací však nebyly soudu předloženy. K postupu právní předchůdkyně žalobkyně pak soud musí uvést, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zákonná úprava předpokládá, že posouzení úvěruschopnosti proběhne na základě spolehlivých informací. To se v posuzovaném případě zcela zjevně nestalo. Z důkazů, které byly soudu předloženy, nemohl soud uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá téhož zákona, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18 v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
16. Co se týče odkazu žalobkyně na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pak soud uvádí, že toto rozhodnutí považuje za překonané rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C-755/22. V tomto rozsudku totiž Soudní dvůr Evropské unie vyslovil závěr, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel, který nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Tento závěr SDEU odůvodnil tím, že ze znění čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 vyplývá, že věřitel je povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie tedy na rozdíl od žalobkyní odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu učinil závěry, které vedou k tomu, že v rámci eurokonformního výkladu je nutno vnitrostátní úpravu vykládat takovým způsobem, že se nemůže prosadit „materiální“ pohled na hodnocení řádnosti zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Naopak, povinnost věřitele je nutno vykládat značně formálně. Důsledkem takového výkladu je pak mj skutečnost, že ani faktické splacení dluhu spotřebitelem či nevznesení námitek vůči smlouvě a nárokům poskytovatele úvěru nesvědčí samo o sobě o schopnosti spotřebitele dluh splácet. Pro potřeby nyní posuzovaného případu je tedy nutné uvést, že skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, musí vést sama o sobě k závěru o neplatnosti sporné smlouvy. Výklad zastávaný žalobkyní by totiž fakticky umožňoval poskytovateli úvěru spoléhat se na to, že i přes nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti může být spotřebitelský úvěr platně uzavřen a věřiteli vzniknou i nároky na sjednané úroky, poplatky, sankce, atd. Takový výklad je v rozporu s nastíněným eurokonformním výkladem, neboť by umožňoval obcházet tuto zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný, atd. Proto je nutno v souladu se závěry citovaného rozsudku SDEU sp. zn. C-755/22 trvat na požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem v době sjednání úvěrové smlouvy a nepřipuštění možnosti jejího dodatečného zkoumání a prokazování v soudním sporu o nároky z takové smlouvy. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je tedy nutno považovat za překonané rozsudkem SDEU sp. zn. C-755/22. Nadto považuje soud za vhodné zmínit, že žalobkyní odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu vybočuje z dosavadní ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Nejvyšší soud se k němu ani nepřihlásil ve svých následných rozhodnutích. V podrobnostech k uvedenému závěru o překonání rozsudku sp. zn. [spisová značka] pak soud odkazuje na rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém se Krajský soud v Praze dané otázce velmi podrobně věnoval, přičemž přehledně vysvětlil, proč je nutné rozsudek sp. zn. [spisová značka] považovat za překonaný.
17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost sporné smlouvy a redukce nároku žalobkyně na vrácení holého zůstatku jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši [částka], a to jednak formou platby za zboží zakoupené žalovaným, jednak poskytnutím finančních částek na bankovní účet žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil [částka]. Na jistině mu tedy zbývá doplatit [částka]. Sporná pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, ta je proto ve věci aktivně legitimována. Žalovaný byl k okamžité úhradě dluhu prokazatelně vyzván s odstoupením od smlouvy a oznámením o zesplatnění dluhu, které mu bylo odesláno dne [datum]. S ohledem na předpokládaný okamžik doručení této výzvy ve smyslu § 573 ([datum]) a přiměřenou lhůtu k úhradě dluhu byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do [datum]. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, ocitl se v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, tedy ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], jak žalobkyně požadovala (výrok I. tohoto rozsudku).
18. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvních pokut. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
19. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 56,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 74 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
21. Soud dále uvádí, že při výzvě k úhradě soudního poplatku byl chybně stanoven základ pro jeho stanovení, do kterého bylo částečně zahrnuto také příslušenství pohledávky. V důsledku této skutečnosti byla žalobkyně vyzvána k úhradě (respektive doplacení) soudního poplatku až do výše [částka]. Správná výše poplatku s ohledem na žalovanou jistinu pohledávky však měla činí toliko [částka]. Soud proto rozhodl o tom že po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (výrok IV. tohoto rozsudku).
22. Pro úplnost pak soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok IV. rozsudku. Při vyhlášení rozsudku došlo v uvedeném výroku ke zjevné chybě, a to k záměně druhu rozhodnutí z „rozsudku“ na „usnesení“. Bylo chybně uvedeno, že „Žalobkyni se po právní moci tohoto usnesení vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].“. Jedná se o písařskou chybu, kdy správně mělo být uvedeno „po právní moci tohoto rozsudku“. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou nesprávnost při písemném vyhotovení rozsudku opravil.