Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu- s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum],- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum],- s úrokem ve výši 19,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení- s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila k zdejšímu soudu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž uplatnila nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet úvěr ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] vždy ke dni v měsíci odpovídajícím datu poskytnutí úvěru, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 19,40 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši [částka] a dalšími sjednanými poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [Anonymizováno] a.s., která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni; tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a poplatky v celkové výši [částka] zahrnující zejména měsíční poplatky za pojištění a poplatky za výzvy k úhradě dluhu.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, akceptovala dne [datum] návrh žalovaného (jakožto svého klienta na základě rámcové smlouvy o poskytování bankovních platebních a investičních služeb) na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté prostředky právní předchůdkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,40 % ročně a poplatky dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, a to ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje dnem [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné a produktové podmínky/viz žádost o úvěr na č. l. 24 spisu, návrh na uzavření smlouvy včetně certifikátů na č. l. 25-28 spisu, akceptace návrhu na č. l. 29 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 30-33 spisu, údaje klienta na č. l. 13-16 spisu, protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 36-37 spisu, výpis z účtu žalovaného na č. l. 17-23 spisu, produktové podmínky na č. l. 11-12 spisu, rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb na č. l. 10 spisu, mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného a Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně v elektronickém systému CEPR/. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala dopisem ze dne [datum] žalovaného k jeho úhradě /viz výpis minutové půjčky na č. l. 34-35 spisu, oznámení o změně čísla účtu pro splácení úvěru na č. l. 39 spisu, prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 38 spisu, přehled podacích čísel na č. l. 44 spisu, transakční historie v elektronickém systému CEPR/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost I-XON a.s.[IČO] IČO, , která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouvy o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 41 spisu, přehled podacích čísel na č. l. 42 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz oznámení o zastoupení a výzva k úhradě dluhu na č. l. 46 spisu, seznam odeslaných výzev na č. l. 47 spisu a kompletně také v elektronickém systému CEPR/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit. Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyúčtovala žalovanému poplatky a dlužné smluvní úroky. Na tomto místě považuje soud za nutné podotknout, že neshledal neplatnost předmětné smlouvy, neboť nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Naopak, žalovaný byl dlouhodobým klientem právní předchůdkyně žalobkyně, a ta vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovaným, ale také rovněž z dlouhodobých výpisů z účtu žalovaného, kterými disponovala. Posouzení úvěruschopnosti ostatně nebylo v průběhu celého řízení žádným způsobem zpochybněno. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila postupně na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok ve výši [částka] po právu. Nezaplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši, a to jednak v kapitalizované podobě, jednak jako úrok běžící (viz výrok II. tohoto rozsudku). K otázce běžícího zákonného úroku z prodlení soud dále uvádí, že žalobkyně se domáhala jeho úhrady z částky [částka] a to od [datum] do zaplacení, přičemž zákonný úrok z prodlení požadovala ve výši 12 %. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ke dni [datum] činila repo sazba 3,50 %. Zákonný úrok z prodlení tedy ke dni [datum] činil 11,5 %, nikoliv 12 %. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, a v rozsahu, ve kterém návrh žalobkyně zákonnou výši pro uplatněné období přesahoval (0,5 %), žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (viz sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a zejména [spisová značka]). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.